Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Nápad nařídit, jakým způsobem mají být poháněna všechna nová auta v prodeji v Evropě už za 12 let, kritizujeme roky. Dočkali jsme se zastání z mnoha stran, že jej ovšem začne kritizovat i Evropský účetní dvůr coby organizace samotné EU, je tragikomicky fascinující.

Obyčejnému člověku se může zdát, že rok 2035 je vzdálenou budoucností, pokud se ale do té doby mají na celém evropském kontinentu prodávat prodávat pouze elektrická auta, je tento termín zatraceně blízko. Pokud by EU jen „temperovala” přirozený trend, možná by to nebyl problém, ona chce ale změnit zaměření celého průmyslu na něco, čemu nefandí ani zákazníci, natož pak technická a ekonomická realita.

Že je to dnešní optikou neschůdný nesmysl, který na 99 procent skončí průšvihem toho či onoho druhu, varujeme roky, nyní jsme ale ve své argumentaci dostali opravdu nečekanou podporu. Celý záměr prošetřil tzv. Evropský účetní dvůr (dále jen EÚD, to je přiléhavé) a namaloval dva scénáře budoucího vývoje, z nichž ani jeden si nerozumí s tím, co Evropská unie jako taková zamýšlí. Fascinující přitom je, že sám EÚD je organizací EU - inu, rána občas přijde z jiné strany, než ji člověk očekává.

Problémů s elektromobily je dnes téměř nekonečné množství, EÚD si ale ve své kritice vystačí jen s bateriemi. Plánem EU je totiž vyrobit jich co nejvíce přímo na našem kontinentu a stát se světovým lídrem v této oblasti. Hezký plán, ale problematický, protože zrovna na tomto poli Evropa není dostatečně efektivní a spoléhá na země, které se kdykoli mohou stát „druhým Ruskem”, jak varuje sám EÚD.

„EU do velké míry závisí na dovozu surovin, a to hlavně z několika zemí, s nimiž nemá dohody o volném obchodu: 87 % jejího dovozu surového lithia pochází z Austrálie, 80 % dovozu manganu z Jižní Afriky a Gabonu, 68 % dovozu surového kobaltu z Demokratické republiky Kongo a 40 % dovozu surového přírodního grafitu z Číny. Ačkoli v Evropě existují určité rezervy surovin k možné těžbě, doba od nalezení suroviny až po první produkci trvá nejméně 12 až 16 let, což znemožňuje rychle reagovat na zvýšenou poptávku. Stávající smluvní ujednání však obvykle zajišťují dodávky surovin pouze na dva až tři roky budoucí výroby,” uvádí EÚD jeden z problémů.

Tím dalším je, že i kdyby toto bylo jinak, EU dnes nedokáže být na tomto poli konkurenceschopná. Problémem je hlavně Čína, kde se současnosti vyrábí 76 % všech baterií. Dosáhnout pozice, kdy by EU byla s to s Říší středu smysluplně soutěžit, se EÚD zdá extrémně nepravděpodobné, s ohledem na výše zmíněné až nemožné.

Třetím nedostatkem jsou drahé energie. „Konkurenceschopnost výroby baterií v EU mohou ohrozit rostoucí ceny surovin a energií. Ke konci roku 2020 činily náklady na napájecí sadu (200 EUR/kWh) více než dvojnásobek částky, s níž se počítalo v plánech. V posledních dvou letech vzrostla cena niklu o více než 70 % a cena lithia o 870 %,” říká znovu EÚD. Za kombinace těchto tří faktorů pak nevidí žádný pozitivní budoucí vývoj a maluje dva scénáře skutečného vývoje, které Evropu ve výsledku poškodí.

Tím prvním je, že cíle pro rok 2035 nebude dosaženo prostě proto, že evropská výroba baterií nemůže držet krok s poptávkou. Druhý pak to, že Evropa se ve snaze cílů přesto dosáhnout extrémně závislou na zemích jako Čína (anebo Kongo a jim podobných). A to nejsou země, o jejichž přízeň opírat svůj automobilový průmysl.

„EU nesmí v oblasti baterií skončit ve stejně závislé pozici, jako se to stalo se zemním plynem; ve hře je její ekonomická svrchovanost,” uvedla Annemie Turtelboomová, členka EÚD. Mluví nám z duše, ale bude EU poslouchat aspoň svou vlastní organizaci? Pochybujeme, auto se spalovacím motorem prostě nesmí projet za žádnou cenu - to je jediné dogma, kterého se EU zřejmě chce držet až do sebezničení.

Zdroj: Evropský účetní dvůr

Petr Miler