Autoforum

/

Foto: Ferrari Media

Pokud někdo ještě pochyboval o tom, že máme to štěstí žít v době, kdy ta nejlepší auta na okruzích krotí jeden z nejlepších pilotů historie , po tomto víkendu už prostě nemůže. Ani špička třídy GT3 v prakticky stejných autech mu nesahá po kotníky, udělal si z ní dobrý den.

Někteří řeknou, že jsem už vzhledem k množství času stráveného v Nizozemsku zaujatý, ale upřímně řečeno, Nizozemci jsou směrem k Maxi Verstappenovi kritičtější, než je ve světě obvyklé. Jistě i mezi nimi existuje hromada jeho nekritických obdivovatelů, mezi mně známými Němci bych jich ale našel víc než mezi těmi, kteří na vás o kousek severněji od rána do večera chrčí ve snaze mluvit. Rozumnější Nizozemec kouká na Verstappena velmi kritickou optikou, něco jako rozumný rodič na své vlastní dítě - co si ostatní dovolit mohou, on nemůže.

Nakonec jsem tedy obvykle v diskuzích jeho větším příznivcem já. A to si to musel vydobýt. Na první zmínky o tom, jak to či ono „wunderkind” míří do Formule 1 překonat všechny a všechno, jsem už alergický a beru je s velkým nadhledem. Verstappen ale časem ukázal, že je opravdu extratřída a dokáže z auta dostat vždy o trochu víc než ostatní. Nakonec i v posledních dvou závodech F1 ukázal, že když mu dáte do rukou aspoň trochu konkurenceschopné auto, vyhraje. A když mu dáte nejlepší auto v poli, s metodickou přesností zbourá většinu rekordů, které zrovna zbourat jde - ani to není samozřejmé.

Posoudit excelenci pilota jen na základě Formule 1 je ale vždy složité. Tato auta nikdy nejsou stejná, jen druhý pilot stejné stáje má totožné. A k velkým esům si týmy obvykle neberou druhá, však vzpomeňme, co dělali Prost se Sennou v 80. letech. Musíte řadu lidí dostat do velmi podobných či úplně stejných aut jako kdysi právě Sennu na Race of Champions 1984, abyste viděli, kdo je pan pilot. Právě Senna - ale vedle něj i Niki Lauda, na toho se trochu zapomíná - to tehdy ukázali celému světu. Verstappen to ukázal tento víkend na Severní smyčce Nürburgringu.

Ačkoli se nedá říct, že by při současném kalendáři Formule 1 neměl co dělat, jeho dávným snem bylo jezdit také vytrvalostní závody série GT3 právě na tomto legendárním okruhu. A tak se přes kvalifikační účast zpřed 14 dnů propracoval právě k tomu, aby se takového závodu mohl účastnit. Nebyla to zatím čtyřiadvacetihodinovka, ale jen čtyřhodinový závod, už ten ale stačil k tomu, aby všem spadla čelist.

Verstappen nastoupil v závodním Ferrari 296 svého vlastního týmu (luxus člověka s miliardovými příjmy...) spolu s Chrisem Lulhamem a do závodu se kvalifikoval jako třetí. Teď si řeknete: Žabař. Ale podívejte se na video níže, jak se na Norsdchleife jezdí kvalifikace - to je sprint mezi kuželkami, neboť najednou jsou na trati vozy všech tříd a musíte se vyhýbat řadě pomalejších aut. Max se jim na vlhké trati vyhýbal s velkou bravurou, jedno duo jezdců vzal i částečně po trávě. To pravé ale přišlo v nedělním závodě.

Nizozemské eso se ze třetího místa dostalo na první už za úvodní zatáčkou a nikdy se neohlédlo zpět. Verstappen byl tak rychlý, že po internetu kolují videa, kdy už v průběhu prvního kola diváci na další jezdce v pořadí čekají zdánlivě nekonečnou dobu. O detailech průběhu závodu si můžete přečíst jinde, než ale předal volant Lulhamovi, najel před polovinou závodu na všechny ostatní víc než minutu. A ti ostatní nebyli jen tak někdo, specialisté vytrvalostních závodů jako Stippler a Scherer jsou zvyklí vítězit. Tady si ani neškrtli. Jak němečtí komentátoři říkali už při závodě - všichni čekali, že Verstappen bude dobrý, ale nikdo nečekal, že bude takto dobrý. Byla to demolice, která dovolila i ne až tak rychlému Lulhamovi udržovat náskok a nizozemsko-britskému duu zvítězit s náskokem pořád v řádu desítek sekund.

Jsem přesvědčen, že jsme byli svědky dějinné události, tohle teprve ukázalo Verstappenovu výjimečnost. Na Nordschleife toho moc nenajel, ostatní tam tráví roky, přesto si přijede s autem třídy, ve které neexistují významné technické rozdíly, a převálcuje všechny matadory takovým rozdílem. Klobouk dolů, vážně, pilot podobného kalibru se rodí párkrát za století...

Zdroj: Nürburgring

Petr Miler