Autoforum

/

Foto: RM Sothebys, tiskové materiály

„Modří” už při pohledu na něj budou vědět, pro ostatní malá nápověda: Rok 1984, nový Nürburgring, exhibiční Race of Champions a pro některé překvapivá nominace jednoho mladého Brazilce k účasti na něm. Tady to všechno začalo a tohle auto je součástí všeho, co následovalo.

Každý opravdový příběh končí smrtí, říkával Ernest Hemingway. V tomto směru je životní příběh Ayrtona Senny opravdový, jak to jen jde, neboť skončil přesně tak explozivně, jak do té doby probíhal. V roce 1994 zahynul během vůbec nejtragičtějšího víkendu historie F1 přímo při hlavním závodu, díky čemuž se nesmazatelně zapsal i do myslí těch, kteří by jej buď nikdy nezaznamenali, nebo by jej dříve či později pustili z hlavy.

Nechceme být zbytečně cyničtí, Senna ale za nesmrtelnost svého odkazu do značné míry vděčí právě své náhlé smrti ve svých teprve 34 letech. Byl to excelentní pilot, o tom žádná, Formule 1 ale poznala víc srovnatelně dominantních jezdců, kteří ovšem nedokázali ani svým vystupováním a nakonec ani svým odchodem ze světa ef-jedniček (či světa vůbec) rozjitřit tolik emocí. Senna provokoval už za svého života. A když tragicky zemřel, jako by nechal nedopsanou jednu velkou knihu, kterou si lidé mají tendenci ve svých myslích dokola domýšlet. Právě to drží Sennův odkaz naživu.

Ať už ale toto vnímáte jakkoli, dnes se nebudeme vracet k Sennově tragickému skonu, naopak se podíváme na začátek jeho působení v F1. Nicméně ani o tom bychom nejspíš nepsali, nebýt onoho špatného konce, protože by dnes málokoho zajímal. A tím méně by byl někdo ochoten platit miliony za auto, které toho všeho bylo účastno.

Psal se 12. květen 1984 a Ayrton Senna nebyl v motoristickém světě prakticky nikdo. Pro zasvěcené to byla potenciální vycházející hvězda, ale takových vždy bylo... Ani legendární Monako 1984, kde předvedl svou excelenci, za sebou Senna tehdy neměl, tento závod se jel až začátkem června toho roku. Senna jezdil za druhořadý Toleman za který dokázal dvakrát bodovat, což stačilo k tomu, aby jej Mercedes pozval k účasti na Race od Champions, který uspořádal při příležitosti otevření tehdy nového moderního Nürburgringu.

Senna do složení jezdců exhibičního klání prakticky vůbec nezapadal, snad jen Elio de Angelis (ten se zabil dokonce už dva roky poté) byl jako 26letý v podobné pozici, jinak se startovní listina hemžila samými osvědčenými harcovníky a aktuálními mistry volantu - Lauda, Prost, Rosberg, Hunt, Surtees, Hill, Scheckter, Brabham, Reuteman, Ludwig, Jones, Lafitte, Moss a další. Kdyby s těmito jezdci spadlo letadlo, F1 a motorsport vůbec přijde o polovinu své nejlepší historie. Tihle všichni a několik dalších (celkem 20 lidí) dostali do rukou tehdy nový, lehce upravený Mercedes 190 E 2.3-16 ve stejném nastavení.

Právě tehdy Senna poprvé skutečně ohromil celý svět. Už fakt, že startoval třetí, něco znamenal, v deštivém závodě ale porazil všechny krom Laudy (nutno dodat, že ten startoval 17., takže též exceloval) vůz dovezl do cíle jako první. Právě tehdy se rozhodl, že tohle auto musí mít. Proto si jej později koupil a přesně o tomto voze dnes bude řeč.

Ayrton si vůz objednal přímo u Mercedesu a v roce 1985 si jej odvezl ze Stuttgartu do tehdy domovského Esheru po vlastní ose. Auto má dodnes původní registrační značku (tedy aspoň číselně, asi ne fyzicky), váže se k němu veškerá dobová dokumentace včetně původního techničáku či faktury za nákup, takže historie voz je nezpochybnitelná. Jinak jej ale nikdo nešetřil, včetně samotného Senny.

Ten si jej nechal dva roky, než ho prodal s 45 tisíci najetými km v momentě, kdy se po přestupu k McLarenu přestěhoval do Monaka. Poté žil svůj život jako normální ojetina a několikrát změnil majitele v Británii, až se jej v roce 1996 už po Sennově smrti (1994) zmocnil současný majitel se zjevně spekulativními úmysly. A nechal si jej dodnes, jen se v mezičase sám i s vozem v roce 2004 přestěhoval do Austrálie.

Dnes má auto najeto skoro přesně 250 tisíc km, takže to přes veškerou péči a dílčí renovace není žádná leštěnka. Ale původní Sennova akvizice, otisk jeho zadnice na koženém sedadle, všechny ty dokumenty a také příběh okolo Závodu šampionů 1984 se stará o to, že je to dnes relikvie první kategorie. Její atraktivita byla navíc dále eskalována tím, že majitel vůz ve spolupráci s Mercedesem pravidelně vystavoval, a tak se na něm nebo u něj zvěčnili mj. Niki Lauda nebo Lewis Hamilton. Dnes je na prodej i s původní sadou nářadí, originálním hasicím přístrojem nebo - a to by policisté obdivovali - nikdy neotevřenou původní lékárničkou.

Je to vlastně staré ojeté auto, pro fanoušky a sběratele je to ale poklad s cejchem Ayrtona Senny. Sám Mercedes 190 E 2.3-1.6 je zajímavý, ale s nájezdem 250 tisíc km ne zase tak zajímavý, aby měl v dražbě stát až 290 000 Eur (7,1 milionu Kč), jak očekává aukční síň RM Sotheby's, která jej nabídne ke koupi v Londýně letos v listopadu. Takže... Jdete do toho?

Zdroj: RM Sotheby's

Petr Miler