Autoforum

/

Foto: Marshall Motor Group

Někteří lidé jsou tak významní, že ovlivní fungování celých firem, pro které pracují. A pak jsou tu takoví, kteří ovlivní i fungování firem, pro něž ani nepracují. Richard Parry-Jones byl jedním z těch druhých, teď už mezi námi není.

Automobilová historie poznala spoustu významných figur, z nichž některé byste vyjmenovali, i kdybychom vás s takovým požadavkem vzbudili ve tři ráno. Třeba Ferdinanda Piëcha. Poznala ale i takové, jejichž význam byl jen o něco málo menší, přesto o nich svět prakticky neví. Takovým byl Richard Parry-Jones, britský technik stojící za celou generací výjimečných aut Fordu, která posouvala vpřed i zbytek odvětví, přesto o něm na webu americké automobilky najdete jedinou zmínku a přesně 0 fotografií.

Pro nás to nebyl neznámý člověk, nakonec nedávno jsme jej zmiňovali a citovali kvůli jeho kritickým poznámkám na adresu elektrifikace aut. Teď už víme, že to znovu nebudeme moci udělat, alespoň ne v souvislosti s jakýmkoli novým vyjádřením. Richard Parry-Jones v pátek 16. dubna tragicky zemřel na své farmě při zatím blíže neupřesněné nehodě s traktorem. Bylo mu 69 let.

Možná si nyní říkáte, že o něm vzletně hovoříme jen kvůli tomu, to ale skutečně není pravda. Parry-Jones byl člověk „piëchovského” typu, který byl přesvědčen, že cesta k lepším autům vede jen přes jejich technickou excelenci. A podobně jako Ferdinand P., třebaže jeho rodinné zázemí bylo nepochybně lepší, si vyšlapal cestičku firemními strukturami až do nejvyššího managementu primárně tím, co dokázal. Aby udělal auto obdivované a žádané kde kým nepotřeboval chytrý marketing, stačil mu chytrý produkt, propracovaný stroj, který bude skvěle sloužit svému účelu a ještě jej bude zábavné řídit.

Cestu k tomuto cíli započal v roce 1969, kdy nastoupil k Fordu nejprve jako učeň a až při zaměstnání absolvoval technickou univerzitu v Salfordu. Od poloviny 70. let si klestil cestu výš strukturami firmy a až v 90. letech se dostal tak vysoko, aby mohl vést vývoj dodnes zřejmě nejlepších a nejrespektovanějších Fordů, jaké kdy vznikly a které pozdvihly image značky na úroveň, ze které žila ještě další dekády.

Šlo především o Mondeo, Focus, Ka a Pumu, bestsellery své doby, z nichž zejména Focus posunul celou nižší střední třídu aut o pořádný kus dopředu. Postaral se o jeden z mála okamžiků, kdy se i Volkswagen s Piëchem v čele přestával cítit silný v kramflecích. Sami už pamatujeme chvíle, kdy Piëch osobně věděl, že Golf IV není dost technicky na výši na to, aby Focusu první generace konkuroval ve všech ohledech. Jeho pátá, slavně příliš vývojové drahá generace pak musela přepřáhnout na novou platformu s víceprvkovým zadním zavěšením, aby dorovnala jeho náskok.

Přímo Ferdinand Piëch chtěl i proto Parryho-Jonese přetáhnout k Volkswagenu, Brit ale nabídku nakonec odmítl a zůstal u Fordu až do roku 2007 v pozicích nejvyššího technického a vývojového šéfa s 30 tisíci podřízenými po celém světě či jako člověk dohlížející na techniku Jaguaru, Land Roveru a Astonu Martin, které tehdy Fordu patřily. Automobilku opustil po 38 letech práce a dále už působil ve spíše konzultantských pozicích nejprve pro velšskou vládu a později ve firmách Rail Network a Marshall Motor Group, kde v pozici prezidenta zůstal aktivní až do konce svých dnů.

Jeho tragický odchod zasáhl nejen jeho současné a bývalé kolegy, je ránou pro celý automobilový svět. Nebýt Parryho-Jonese, Ford by stěží kdy zažil své vzkříšení v 90. letech, které zprostředkovaně donutilo konkurenty nabídnout víc a udělat z už tak důležité nižší střední třídy hlavní kolbiště největších automobilek. Byl to on, kdo slavně - a podle nás velmi pravdivě - říkal, že je o mnoho složitější vyvinout špičkové rodinné auto za rozumné peníze než špičkový supersport za desítky milion. A byl to on, kdo vymyslel tzv. 50metrový test, kdy musíte už během takto krátké jízdy poznat, že sedíte v dobrém autě, neboť nikoho nepřesvědčí, že vůz dokáže skvěle zvládat kilometry ostré jízdy na okruhu. Třebaže je musí zvládat též.

Naše myšlenky jsou s nejbližšími Richarda Parryho-Jonese, tento člověk ještě měl co světu dát. Bohužel jej opustil příliš brzy.

Zdroje: Marshall Motor Group, Autocar

Petr Miler