Autoforum

/

Foto: Ram

Že se věci takto mají, víme dávno, automobilky ale navenek dál hrají hru na trh. Stellantis už mezi ně nepatří a otevřeně říká dealerům, že ani závazná objednávka od zákazníka ho nezajímá, pokud pravidla v tom či onom místě prodej spalovacích aut komplikují.

Přídělový systém neboli také vázané hospodářství je dle naučných slovníků administrativním opatřením, jenž každému člověku určuje, kolik si čeho může koupit. Využíváno bývá v dobách nouze, typicky za války či bezprostředně po ní. V rámci České republiky tak po něm bylo sáhnuto nejprve v letech 1915 až 1921, posléze v období 1939 až 1953. Lidé přitom dostávali potravinové lístky a posléze i poukázky na textil a obuv, které museli při nákupu odevzdat. Ruku v ruce s tím šla také regulace spotřebitelských cen.

Je samozřejmě otázkou, zda současné politické pnutí ve světě povede k dalšímu globálnímu konfliktu či nikoli. Na přídělový systém nicméně začíná docházet tak jako tak, přičemž již pomalu jen můžeme čekat, kdy politici začnou lidem rozdávat emisní lístky. Jejich počet pak bude rozhodovat o tom, zda si budete moci koupit spalovací vůz a jak objemný vůbec jeho motor bude moci být. Pokud ovšem nedostanete žádný, můžete snít akorát tak o bicyklu.

Zdá se vám výše popsaný scénář přitažený za vlasy, které překonává i Orwellův román 1984? Pak byste se měli začíst do oběžníku, který koncern Stellantis rozeslal svým americkým prodejcům. Píše se v něm totiž, že „za určitých okolností budeme nuceni přidělit státům, jenž adoptovaly kalifornské standardy, více elektrifikovaných aut, abychom tak zůstali v souladu s mnohem přísnějšími emisními standardy, které byly přijaty těmito státy“.

Kromě toho koncern Stellantis dealerům vzkazuje, že „by neměli propagovat v jistých státech v jistou dobu určité výbavové linie“. A je rovněž poznamenáno, že tyto změny „mohou čas od času ohrozit vaši schopnost objednat a dodat jistá vozidla“. A platí to i za situace, kdy lidé podepíšou závaznou objednávku a klidě ji hned zaplatí. Zájem ani peníze už nic nemusí znamenat.

Krok koncernu tedy jen potvrzuje, o čem mluvíme již dlouhá léta. Tedy že zákazník automobilky zajímá stále méně. Je jedno, co chcete či dokonce co již máte objednáno. Pokud výrobce nebude plnit vládní kritéria, již vám nic neprodá. Respektive šanci budete mít jen ve chvíli, kdy si kapsu vyprázdníte ještě více, a to kvůli vozu s nižší využitelností, po kterém netoužíte ani v nejmenším. Pokud ale budete chtít jezdit, jiná šance již nebude.

Když si uvědomíme, k čemu dospěla normalizace, jíž řada z nás ještě živě pamatuje, pak je vskutku otázkou, čeho jiného než kolapsu hodlají výrobci svou servilitou k takovému přístupu dosáhnout. Už dnes se totiž z obou stran Atlantiku ozývají stesky zákazníků nad příliš vysokými cenami. Do budoucna pak ani lépe být nemůže, neboť stále větší zájem o vzácné kovy povede k dalšímu zdražování. Stejně jako stále menší objemy výrobců.

Výrobci přitom mají šanci politická rozhodnutí zvrátit, stačilo jen táhnout za jeden provaz a oznámit, že nastolená pravidla jsou nereálná, a pokud na nich politici budou trvat, všichni zavřou krám. V té chvíli by zelené mozky musely řešit, co s mnoha miliony lidí bez práce, stejně jako s obřími výpadky na straně vládních příjmů. V té chvíli by elektrická pohádka politiků a aktivistů skončila ještě dříve, než by vůbec začala.

Bohužel však došlo na pravý opak, automobilky se naopak začaly tetelit blahem, že mají určený pouze jediný směr, jakým investovat peníze. A protože žily v přesvědčení, že navzdory odlišnému pohonu, který měl být navíc technicky méně náročný, budou moci fungovat dle starého mustru, rázem do daného vlaku naskočily. Až nyní si uvědomují, že jeho strojvůdce je šílený a řítí se proti zdi s přesvědčením, že žádná taková není.

Jak vše dopadne, je nyní ve hvězdách. Hesla o tom, že bude líp, ale začínají brát za své. Aktuálně tak už jen dodáme, že Kalifornie požaduje, aby v roce 2026 mělo 35 procent aut plug-in hybridní, elektrický, či vodíkový pohon. V roce 2030 má daná kvóta vzrůst na 68 procent, v roce 2035 na 100 procent. Totéž pak chce i Rhode Island, Washington, Virginie, Vermont, Oregon, Massachusetts či New York a pět dalších států. Všude tam platí výše zmíněné. V zemích EU něco podobného platí už dávno, akorát se o tom takto otevřeně nehovoří, realita je ale prakticky stejná.

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec