Autoforum

/

Foto: Volvo

Jakákoli hlubší úvaha nad důsledky takového počínání by vedení švédské automobilky dávno musela přimět k závěru, že slepá sázka na vymýcení chtěného a nabízení nevyžádaného není dobrý nápad. Ale firma se touto cestou vydala a teď stejně jako jiné sčítá ztráty. Přesto pojede dál stejným směrem.

Uběhly pouhé dva roky od chvíle, kdy Björn Annwall z Volva pronesl slova, která si okamžitě zasloužila tesat do kamene. Prohlásil tehdy, že po roce 2030 švédská automobilka nebude prodávat jediné spalovací auto, i kdyby cokoli. „Nebudou tu jakákoli kdyby a ale,“ uvedl dokonce s tím, že jde o bezpodmínečný plán. Ještě loni v květnu tento nesmysl stvrzoval tehdejší nejvyšší šéf automobilky Jim Rowan, dle kterého měla být značka na velmi dobré cestě, aby takový cíl splnila. Krátce na to ale už Švédové začali couvat. Postupně se totiž ukazovalo, že by celá automobilka mohla skončit stejně jako samotný Rowan, který dostal padáka na hodinu.

Celý tento nápad byl už technicky a obchodně neschůdný, pro Volvo ale přišly i další rány z EU i ze Spojených států. Tam nedávno sebrali elektromobilům veškeré federální dotace a i když aktuálně je stále získat lze, prodeje i tak rychle klesají. Už předtím ale jak Trump, tak ještě dříve EU přišli s vysokými cly na dovoz aut z Číny, na který Volvo též hodně sázelo. Svůj nový elektrický sedan ES90 totiž vyrábí pouze v Říši středu. Jako takový ovšem podléhá clu ve výši 247,5 procenta v případě USA a 10 + 18,8 % v případě EU.

EX90 se pak sice pro změnu vyrábí také v americkém Ridgeville, tomuto vozu však ve velkém uškodily průtahy spojené s vývojem. Švédové jej totiž představili v roce 2022, přičemž prodávat jej chtěli krátce na to. Jenže potíže (údajně se softwarem) nakonec start vozu odsunuly až na rok 2024. Protože navíc Volvo v danou chvíli nemělo veškeré problémy vyřešené, ale již dále nechtělo čekat, pustilo jej na trh v nedokončeném stavu a vše řešilo až dodatečnou modernizací softwaru. To pochopitelně elektrickému SUV označovanému jako „počátek nové éry vozů Volva“ na reputaci nepřidalo.

Švédská automobilka tak nyní musí sklízet velmi trpké ovoce, které zasela. A dokazuje, že elektromobilita opravdu nebyla většinou jejích zákazníků vyžádána. EX90 má totiž v USA za prvních šest měsíců letošního roku na kontě jen 1 972 registrací. Oproti loňsku, kdy se prodej teprve rozjížděl, to sice je skok do plusu, ovšem z nuly stoupá snadno a 1 972 aut je plivnutí do rybníka. Jak moc velká tragédie to je, plně vykresluje srovnání se spalovacími modely značky. Takové XC90 má totiž na kontě 3 004 registrací jen za pouhý červen, tedy za jediný měsíc.

„S ohledem na vývoj, jako jsou dovozní cla v USA, prodlevy při zahájení prodeje EX90 či upřednostnění strategických investic, jsme pozměnili prognózy týkající se těchto dvou modelů,“ uvedl nedávno jmenovaný finanční ředitel značky Fredrik Hansson (na hlavní fotce), podle nějž nemusí tyto vozy dosáhnout ziskovosti nikdy za celý svůj životní cyklus. V řeči čísel jeho slova znamenají, že Volvo za očekávané ztráty spojené s těmito dvěma modely odepsalo 11,4 miliardy švédských korun (cca 25 mld. Kč). Provozní zisk firmy za druhé letošní čtvrtletí pak klesl na 2,9 miliardy SEK, o 64 procent níž než loni.

Může se zdát, že elektrický neúspěch je hlavně americkou záležitostí, jenže bateriová Volva po krátkém vzepětí letos mocně ztrácí také v Evropě. Třeba modely EX30 a EX40 jsou tu podle čísel Data Force aktuálně na polovině loňských prodejů, EC40 pak na dvou třetinách. A nejde ani nominálně o malé poklesy, EX30 přišlo o víc jak 11 tisíc zákazníků (19 092 vs. 30 679), EX40 o víc jak 9 tisíc (12 123 vs. 21 364) a pouze u okrajového EC40 jde nominálně o méně významné číslo (4 038 vs. 6 548)

Už probíraného EX90 se pak na starém kontinentu za prvních pět letošních měsíců prodalo jen 3 867 kusů, spalovací Volvo XC90 původně představené před rovnou dekádou přitom za stejnou dobu dosáhlo na 14 864 registrací. Švédové tak vlastně zvládají přežívat jen díky technice, kterou v podstatě odepsali a jen ji drží při životě dílčími modernizacemi. Odkud to jen známe? Od skoro každé větší evropské automobilky?

Znamená to ovšem, že se značka poučila? Ale co vás nemá, ony strategické investice totiž korespondují třeba s příchodem EX60, od kterého se očekávají jen samá pozitiva a sociální jistoty. Pochybujeme, že přijdou, auta má navíc dorazit až příští rok a vyrábět se bude ve Švédsku. Nelze tedy čekat nízkou cenu a cesta do Ameriky se znovu může nést ve znamení cel, tedy pokud se EU s USA nedomluví na skutečném bezcelním obchodování, které zatím Brusel odmítá neochotou ustoupit od řady nepřímých, tedy necelních omezení.

Zdroje: Volvo, Reuters, Data Force

Petr Prokopec