Autoforum

/

Foto: General Motors

Jen málokdo se hlásil k „elektrické revoluci” s takovou vehemencí a tak širokými úsměvy jako šéfka General Motors. Nikdo by jí nevyčítal, kdyby se neochotně podvolovala tehdejším nařízením, ale ona za ně nadšeně horovala. Jak jí teď máme věřit její aktuální slova?

Americký prezident tento týden dokonal „dílo elektrické zkázy”, jak by asi řekli jeho kritici. Ve skutečnosti ale nic takového nedělá - jak nedávným koncem dotací na elektrická auta, tak aktuální racionalizací mechanismů vedoucích k jejich nepřímému nařizování jen srovnal hru. Pokud jsou elektrická auta tím komplexně lepším produktem, nikdo a nic jim nestojí v cestě k úspěchu, nikdo jim pořád nehází jediný klacek pod nohy. Pokud jím ale nejsou, přišla tímto týdnem o další významnou část podpor, které je bezdůvodně vynášely do nebes na úkor řešení, která jsou optikou plnění potřeb většiny zákazníků jednoduše efektivnější.

To je samo o sobě zajímavým vývojem, ke kterému se může a nemusí přidat EU, tak či onak to zásadně překresluje automobilovou mapu světa. Neboť bez umělé podpory elektromobility v USA, fiasku téměř jakýchkoli nečínských elektromobilů v Číně a velmi omezené náklonnosti k těmto autům ve většině zbytku světa je jasné, že výrobci nemají šanci uspět se svými plány na stoprocentní příklon k elektromobilům během pár let, tím by jen pohřbili sami sebe.

Víc než tento vývoj tak zaujmou reakce jednotlivých automobilek na celý obrat. No, automobilek... Kdyby šlo o změnu postoje firmy, nepřekvapilo by to v momentě, kdyby jí vedli jiní lidé, kteří mají k věci jiný postoj a přišli do svých funkcí právě proto. To je případ šéfa Stellantisu. U zbylých dvou amerických klasik, tedy u Fordu a u General Motors, na žádné personální změny v nejvyšším vedení nedošlo. Přesto i lidé v jejich vedení najednou nejenže popírají sami sebe, ale otočili o tak plných 180 stupňů, až to bere dech. Z elektrických Hujerů, kteří vám při každé druhé příležitosti vysvětlovali, že „budoucnost je elektrická”, i když pořádně nevěděli ani to, kde za měsíc budou pracovat, se najednou stali rebelové proti tomu samému a aktivní zastánci zrušení nařizování této „jediné možné budoucnosti”.

Tragikomické postoje šéfa Fordu jsme probírali včera, dnes se podíváme detailněji na reakce Mary Barra, dlouholeté šéfky koncernu GM, která měla aspoň tu soudnost, že do Oválné pracovny Bílého domu poslala uculovat se jednoho ze svých nohsledů. Po olizování prezidentského prstenu Jimem Farleym ale pochopila, že musí udělat víc, a tak se záhy „pochlapila” (genderově neutrální termín tady asi nevymyslíme...) na konferenci New York Times, jejíž záznam můžete vidět níže. A aby toho nebylo málo, přidala komentář pro Bloomberg. Nyní je zjevné, že i ona se během 24 hodin proměnila z elektrického Hujera v hotového rebela.

Ačkoli tedy sama (a to už mnohem dřív, než vstoupila v platnost dnes rušená nařízení Bidenovy administrativy) velkolepě oznamovala, že do roku 2030 bude polovina veškeré produkce GM jen elektrická a dalších do pěti let (2035) už firma nebude vyrábět nic jiného než elektromobily, teď říká, že nic takového nechtěla a chudinku ji přinutili. Dnes tedy říká, že kdyby dál zůstala v platnosti pravidla z Bidenovy éry, automobilky musely do roku 2031 prodávat i v USA asi polovinu všech aut s elektrickým pohonem, jinak byly limity nedosažitelné.

Tohle Barry chápala a dnes říká, že tato pravidla - která ovšem GM nenutila k ničemu víc, než si sám původně předsevzal - neodrážela tržní realitu a ve výsledku by jí řízená firma neměla jinou možnost než uměle omezit prodeje spalovacích aut, protože jinak by byla příliš vysoko nad průměrem. A to by ve výsledku vedlo až k zavírání továren. „Interní prognózy naznačovaly, že by společnost musela začít uzavírat závody,” říká dnes neuvěřitelně Barra. Tohle tedy měla na stole. Přesto proti onomu nařizování neřekla veřejně půl slova, mluví o tom až nyní, kdy není vlastně proti čemu bojovat.

Aktuálně je tak stejně jako šéf Fordu ráda, že díky zrušení dosavadní standardů CAFE bude mít firma možnost vyrábět lepší vozidla na základě toho, co si jejich zákazníci přejí, ne na základě toho, co musí vyrobit, aby splnila požadavky regulátorů. Je to nekonečně trapné, připomíná to člověka, který vás ve škole nenáviděl a šikanoval, když ale o 20 let později zjistí, že jste bohatí a mocný, začne o vás mluvit jako o svém největším kamarádovi z dětských let.

Barra navíc ve snaze o zpětné narovnání své image zašla ještě dál. V rozhovoru se vrátila až do roku 2021, kdy Biden a spol. uspořádali automobilový summit v bílém domě, který se točil kolem elektromobility, Teslu z něj ale zcela absurdně vynechali. A zašlo to ještě dál, neboť Biden tehdy velebil GM za to, že „táhne elektrickou transformaci”, a to prosím v momentě, kdy prodal 26 (sic, dvacet šest kusů), elektrických aut za kvartál a Tesla statisíce. Tohle se stalo, psali jsme o tom jako o bohapustém lhaní - Barry se tehdy jen smála a nechala se hladit po srsti.

Dnes říká, že to vlastně nechtěla, protestovala a potají velebila Teslu. Podle jejích slov na akci soukromě hovořila s prezidentem a přála si vše narovnat. „Připisoval mi zásluhy a já jsem řekla: ‚Vlastně si myslím, že velká část těchto zásluh patří Elonovi a Tesle,‘” uvádí dnes Barra. Zkuste se nesmát...

Sakra, je-li aspoň něco z toho pravda, proč to říká teď? Proč celé ty roky ve své pozici šéfky jednoho z největších automobilových koncernů světa neříkala, že cíle stanové politiky jsou nedosažitelné a poškodí celý průmysl? To neznamená, že by je musela ignorovat, nemusela je ale velebit. A ona akce z roku 2021? To už je úplně směšné... Všichni, kteří se jí zúčastnili se závěrem, že GM táhne svět elektrických aut vpřed, vypadali jako hlupáci. Znovu přece nebylo nemožné říci aspoň, že při vší úctě k prezidentovi jsou tu také jiní, kteří na tomto poli udělali hodně. Stačilo takto nekonkrétně naznačit a zachovala by si tvář.

Nejsou mnozí z těch, kteří dnes řídí velké automobilové firmy... Ale vážně, nejsou to klauni? Lidi jako Farley, Barra, podobně v Evropě Schäfer nebo Döllner dokola ukazují, že nemají žádnou vizi, neřídí se technickou ani ekonomickou realitou a prostě běží tam, kam fouká vítr - řeknou cokoli, čím se zrovna někomu vlichotí, jen zákazníci to nejsou nikdy. Nezasloužily by si firmy, které vedou, ve svém čele někoho lepšího?

Zdroje: New York Times Events, komentář pro Bloomberg,

Petr Miler