Autoforum

/

Foto: Stellantis

Pikantní je, že šéf VW si zatím dál vesele rajtuje mrtvého koně, a to dokonce v rozporu s tím, co chce aktuální vede jeho vlastní země. Trumfy ale drží v ruce jiní. Ani EU už se netají tím, že plánovaný zákaz spalovacích motorů od roku 2035 padne.

Jsme přesvědčeni, že klauni patří do cirkusů, ne do vedení automobilových firem. Právě v nich ale v posledních letech měli velké slovo. Klaun se nakonec vyklubal i z Carlose Tavarese, dlouholetého šéfa Stellantisu, který roky předstíral, že si přeje vrátit do oboru zdravý rozum, nakonec ale ukázal, že stojí o pravý opak a skoro přesně před rokem s okamžitou platností skončil. Jeho místo zaujal Antonio Filosa, který je zjevně z úplně jiného těsta. A to, co říká, také skutečně dělá.

Pokud jste si tedy včera po přečtení článku o požadavcích Německa směrem k EU říkali, že musí být za takového spojence sakra rád, máte pravdu. Jako jeden z mála vrcholných manažerů světových automobilových koncernů se okamžitě postavil za snahu Německa o zrušení celého toho nesmyslného zakazování spalovacích motorů na území EU od roku 2035. A nezůstal jen u toho, precizně popsal, co tu EU nejen chce napáchat, ale co už svým dosavadním postupem napáchat zvládla, jak shrnuje Reuters.

Ještě před pár dny Evropská unie působila dojmem, že si je jistá, že budou dál platit dosavadní předpisy včetně přísnějších cílů v oblasti emisí CO2 u aut už o roku 2030, které měly být postupně utahovány až do roku 2035, kdy by nová auta měla být jen elektrická. Směrnice sice přímo takto nehovořila, jak ale precizně shrnuje Focus, jen oklikou mířila přesně k tomu. A podle Filosy je to už teď neudržitelné.

Výrobci aut totiž pod tlakem stávajících mechanismů EU musí vyrábět „udržitelněji”, jejich auta musí zůstat cenově dostupná a současně se od nich očekává, že zachovají statisíce a milion pracovních míst. Dosažení této kombinace je ale podle něj nereálná za podmínek, které Unie stanovila.

Filosa poukazuje hlavně na spalovací vozy, jejichž výroba a prodej se pro výrobce už teď stávají sotva finančně životaschopnými. Nikoli však kvůli nezájmu lidí, jen kvůli regulacím EU. Zákazníci je nadále masivně preferují, předpisy ale tlačí výrobce k plně vozidlům, po kterých téměř nikdo netouží a málokdo je kupuje. Výrobci tak uměle omezují výrobu toho, co by prodávali, ale nemohou, místo toho musí nafukovat produkci to, co neprodají, ale nabízet to musí. Člověk nepotřebuje doktorát z ekonomie, aby věděl, kam tohle směřuje.

Šéf Stellantisu tedy jasně říká, že takto evropský automobilový průmysl nemůže dál fungovat. Pokud bude muset, bude dál chřadnout, továrny se zavřou, investice zmizí a Evropa ztratí sílu prodávat auta na jiných kontinentech, kde taková omezení trhu neexistují. Filosa podtrhuje, že nenastiňuje žádný budoucí vývoj, ale dění, které už teď probíhá pod tíhou postupného utahování šroubů. Proto volá po okamžité změně - riziko, že evropský automobilový průmysl bez toho nadobro ztratí půdu pod nohama, je velké.

Rozumíme každému z jeho slov. A zdá se, že chápe už i EU, jejíž komisař pro dopravu, který ještě v květnu volal po čistě elektrické budoucnosti aut, nyní upřesnil včera zveřejněné s tím, že nová pravidla EU budou pro příští dekádu explicitně počítat i s konvenčními spalovací motory. Proto také na ohlášení změn nedojde tento týden, jak bylo původně plánováno, ale až v lednu, neboť změn bude víc. I to zmiňuje Focus.

Hořce vtipné v tomto kontextu je, že připomíná i postoj některých německých automobilek, který zůstává stále stejně zabedněný. Německo už nařizování elektromobilů nechce - lidi i jejich volení zástupci jsou proti. Konkurenční Stellantis ho nechce, BMW ho nikdy nechtělo a dál nechce, dokonce ani Mercedes už ho nechce. A VW? Jeho šéf tvrdí, že elektrický pohon je do budoucna „jedinou možnou cestou” a spalovací motory „nejsou dlouhodobě životaschopným modelem”. Co Audi? „Potřebujeme jasný směr. A pro mě je tímto směrem: Budoucnost auta je elektrická,” řekl teprve před pár dny jeho šéf Gernot Döllner.

To je nulový smysl pro realitu ve chvíli, kdy je Filosa schopen říci, že konkurenceschopnost EU ničí jen neschopnost EU, ne schopnosti Číny. A má znovu pravdu. Pár klaunů zkrátka ještě musí padnout, aby se německý automobilový Cirkus Humberto změnil znovu v průmyslovou sílu, kterou můžeme brát vážně. Dobrou zprávou je, že nejspíš buse stačit počkat - tihle lidé se svou nekonečnou zabedněností postupně odstřelují sami.

Zdroje: Reuters, Focus poprvé a podruhé

Petr Miler