Autoforum

/

Foto: Scuderia Ferrari

Formule 1 se zejména od dob dominance Ferrari dočkala spousty nesmyslů, které z ní udělaly mnohem pouťovější show. Tzv. Systém redukce odporu vzduchu na tom má svůj podíl, teď se o něm začíná alespoň pochybovat.

Patřím mezi ty, kteří Formuli 1 dlouho sledovali, už od dob Ayrtona Senny. Pak ji na dlouho sledovat přestali a v posledních době se k ní opět vrací. Soudě dle mého okolí to není až tak neobvyklý stav věcí a můžeme se přít o to, co je jeho příčinou.

Z mého pohledu to byly technické a sportovní regule, které byly nejprve šité tak, aby za jakoukoli cenu zastavily dominanci jednoho týmu. Na jednu stranu to lze chápat, nikdo nemá rád sport, ve kterém předem znáte vítěze 90 % klání. Na tu druhou si ale s takovým stavem je třeba poradit férově. Třeba jako nyní - udělaly se kompletně nové technické regule, s nimiž se každý tým musí vypořádat od nuly. Mohl to být znovu Mercedes, kdo bude vládnout. A nedalo by se s tím nic dělat. Že se to nestalo, není dáno tím, že by to či ono pravidlo bylo namířeno proti Němcům, prostě si s novým rámcem jiní poradili lépe. Zatím.

Tohle se na sklonku Schumacherova vítězného tažení nedělo, jednotlivá dílčí pravidla mířila přímo proti specifickým přednostem Ferrari. Byla to ale jen první kapka, více mě začala odrazovat nejprve pravidla podrývající technickou výjimečnou výjimečnost tohoto sportu. Vyloženě zničující byla ale pravidla devastující sportovnost, která dorazila později. Nejvíce pak v roce 2011, kdy začal být uplatňován systém zvaný DRS (Drag Reduction System), česky něco jako Systém redukce odporu vzduchu.

Kdyby se vrátila do hry aktivní aerodynamika, popř. piloti mohli aspoň libovolně v určitém omezeném intervalu pracovat s odporem vzduchu (např. v amerických sériích mají možnost redukovat odpor po definovaný čas během závodu a je na nich, kdy a jak si jej vyčerpají), šlo by to ještě snést, byl by to jistý strategický prvek. Ale vyřešit „problém nepředjíždění” tak, že pilot jedoucí v závěsu do 1 sekundy za jiným může na nejdelších rovinkách nabrat rychlost o desítky km/h vyšší a svého jinak vyrovnaného soka přepochodovat jak Sentinel? To nemá se závoděním nic společného.

Závodění se přece nerovná předjíždění, závodění je souboj na trati. Byl jsem fascinován duely typu Alonso vs. Schumacher a Schumacher vs. Alonso v Imole 2005 a 2006, kdy se dva z nejlepších pilotů historie prali bez DRS na trati po desítky kol, zapojovali do hry zastávky v boxech (tehdy i s tankováním - nepochopil jsem, proč i to bylo zrušeno), aby přechytračili jeden druhého. To bylo závodění a bylo nakonec jedno, kdo vyhrál (jednou ten a jednou onen), srdce fanouška plesalo. Stát se totéž o 10 let později, jeden druhého předjede na cílové rovince a je po legraci. Co je tohle za vzpruhu?

Nedalo se na to koukat a skoro 10 let jsem ef-jedničky téměř nesledoval, maximálně pak z pracovních důvodů. Proč jsem se k nim vrátil, má více důvodů - od jakéhosi Stockholmského syndromu po fakticky pozitivní impulsy (např. zvětšení absurdně malých kol), celkově nové monoposty nevyjímaje. Ty mají DRS znovu, vzhledem ke svému technickému řešení ale naznačují, že by tomu tak nemuselo být dlouho. Aspoň ne v dosavadní podobě.

Někteří sice říkají, že zrovna letošní Imola z poloviny bez DRS (protože mokro) byla nudná, ale to není pravda. Naopak podobně jako předchozí závody ukázala, že těsné souboje jsou možné i bez tohoto zvrhlého systému a fakt, že se na okruhu předjíždělo málo (nikoli vůbec) je dáno prostě tím, že se na něm špatně předjíždí. Když pak bylo DRS po oschnutí trati povoleno, mnoho se nezměnilo. Takový Lewis Hamilton by o tom mohl vyprávět. A i u jiných buď DRS zajistilo trapně jednoduché předjetí, nebo také nic.

Není to ostatně poprvé, i předchozí závody naznačily, že bez DRS lze žít. Kolikrát se s ním předjíždí jen v tzv. DRS-vlacích, kdy X závodníků za sebou krom toho prvního má DRS k dispozici, tak se stejně nepředjedou. A když druhý v řadě předjede toho prvního, dostane se ten kdysi první akorát „dále do vlaku” a pokud mezi nimi není větší rozdíl, předjetí si vrátí - pořadí se mění, reálně se ale neděje nic. A pak jsou tu různé DRS-spekulace, jaké jme mohli vidět třeba mezi Leclercem a Verstappenem v druhém závodě. Piloti chtějí být druzí v místě detekce onoho sekundového rozdílu, aby pak mohli předjíždět a ne být předjeti. Znovu, co je to za závodění?

Zdá se, že nové monoposty a popsané situace přinášejí poznání, které FIA bude muset časem reflektovat v upravených pravidlech. DRS letos nemělo tolik pomáhat, ale je to spíše naopak, předjíždění obvykle činí až příliš snadným. A ona fixace na konkrétní místa okruhu se sekundovým rozestupem také nedělá dobrotu. DRS nemusí zmizet zcela, mohlo by se ale proměnit ve strategický prvek ve výše popsaném duchu, to by pak nedocházelo ani ke vzniku „vlaků” a bránící se pilot by se mohl pomocí stejné zbraně také někde bránit. Dnes je to plytká show a díky bohu za každý mokrý závod, kdy je ze hry. Imola byla zajímavá, i když předjíždění bylo velmi málo - bez DRS i s ním. Přesto? Podle mě i právě proto.

Inspirace: WTF1

Petr Miler