Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Třeba je, ale třeba také není. Být si „jistý” budoucností je tím prvním z nejlepších kroků, jak přivést vámi řízenou firmu do existenčních problémů. VW je na velmi dobré cestě, velmi dobré.

Co je na tomto světě jisté, věčné, neměnné, prostě dané? Už ani o těch diamantech to neplatí v momentě, kdy se dají průmyslově vyrábět. Je kouzlem i prokletím našich životů, že jisté nemá nikdo z nás lautr nic krom toho, že jednoho dne zemřeme. A nakonec ani to nemusí být pravda, takový Connor MacLeod by mohl vyprávět...

Ale žerty stranou, jedinou cestou k přežití zejména v ekonomickém smyslu slova je jakási pokora, uvědomění si toho, že navzdory své velikosti jste vždy vystaveni vnějším faktorům, které neovlivníte, kterým se prostě musíte přizpůsobovat jakékoli pozici. Však klíčem k přežití nikdy nebyla arogantní zatvrzelost, ale pokorná flexibilita, dlouhodobě přežívají vždy jen ti nejpřizpůsobivější.

Ať už jde tedy o cokoli od choutek zákazníků po technický vývoj, jste obvykle těmi druhými na tahu. Ztratíte-li úctu k tomu, že to tak zkrátka je, jste jednou nohou v insolvenci, neboť jste vydáni na pospas tomu, že vaše hazardní víra ve vlastní nepřemožitelnost přinese úspěch. Přinést ho nakonec může, jenže také nemusí. Přesto někteří přesně s tímto hazardují a mezi automobilkami bychom takových firem v posledních letech našli spoustu.

Poučení z minulosti je přitom nespočet, od osobních po vyloženě obchodní. Už takoví dinosauři si museli myslet, že to tu mají dost pod palcem, mohli se kdysi jen vzájemně poplácávat ocasy a věřit ve svou nekonečnou budoucnost. Pak ale přišel jeden meteorit a bylo po všem. Nokia v roce 2007 kontrolovala asi 40 procent světového trhu s mobily a měla zaručené plány, jak svůj podíl na trhu ještě zvětšit, u Lehman Brothers si ještě zjara roku 2008 plánovali, jak budou největší investiční bankou světa a Worldcom se málem stal zhmotněním svého jména. Až nebyl. Všechny tyto firmy si prožily své „pády meteoritů” a výčet podobně skončivších lidí by byl ještě delší. Víte, že zkrachoval i Rembrandt? Ten Rembrandt van Rijn? Nakonec se musel vzdát všech svých obrazů. A prakticky všechno kdysi sebrali i Miku Tysonovi, který si vyboxoval zdánlivě neutratitelné miliardy.

Dotyční za své pády mohli někdy víc a někdy míň, všechny tyhle subjekty a lidi ale nakonec dohnala chyba v úsudku a neschopnost či neochota reagovat na měnící se realitu. A když už nic jiného, aspoň lidé za vším stojící byli pro příště poučeni, že nedostatek pokory je může přivést do obrovských potíží. Proč se z jejich chyb nejsou s to poučit někteří jiní, nemáme tušení, ale prostě nejsou. A je fascinující, kam až jejich odhodlání klidně i hrdě zhynout ve svém odhodlání jít tím či oním směrem stůj co stůj, zachází.

V tomto směru je ohromující pozice Volkswagenu, který každým dnem musí cítit, jak moc jeho hazardní sázka all-in na elektrická auta nevychází. Jak moc velké problémy mu způsobuje ignorace preferencí zákazníků, které se nemění tak, jak doufal, i technická realita, která dělá totéž, související ekonomické aspekty nevyjímaje. Je znakem inteligence se tomu prostě přizpůsobit, reagovat na měnící se skutečnost, to přece není žádná prohra. Nakonec i sesterské (protože je těžké říci, kdo tu koho reálně vlastní, tak se podržme sourozeneckého vztahu) Porsche už i z méně dogmatických plánů ustoupilo, přiznalo, že přestřelilo a udělá to zkrátka jinak.

Volkswagen ne.

V uplynulých dnech jsme viděli několik projevů dogmatického trvání na stále tom samém omylu, tedy sázce all-in na elektrická auta a nic jiného. Problémem tu nejsou elektrická auta, problémem tu není ani žádné konkrétní technické řešení, bylo by stejně tupé vsadit všechno na cokoli jiného. Moudrá firma řekne, že bude dělat vždy ta nejlepší auta, jaká jim zrovna technický vývoj dovolí nabídnout a zákazníci umožní prodávat. Tečka, nic dalšího není třeba, co to může být, nemá nikdo tušení - stejně jako před 30 roky nikoho nepadalo, že asi 60 procent aut prodaných budou dnes SUV a o dalších 30 let dřív nikdo nevěděl, že většinu prodejů aut v Evropě okolo přelomu milénia obstarají diesely. Stejně jako v tu chvíli nikoho nenapadlo, že o dalších 20 roků později nebudou v některých zemích znamenat skoro nic.

Budoucnost je prostě z podstaty nevyzpytatelná, jak složité je si to přiznat a jednat podle toho?

VW to nedělá a dělat nebude, a aby si náhodou někdo nemyslel, že „vyměkl”, bude to dávat najevo nejen výše zmíněnými způsoby, ale i zcela otevřeně. Prodejní šéf VW Martin Sander, jehož vyjádření pro Auto und Wirtschaft už jsme se jednou věnovali, tak v rozhovoru s tímto magazínem zopakoval i matku všech klišé: Budoucnost je elektrická!

„Pro nás je to jasné: Budoucnost je elektrická, jak je tomu například již v Norsku. Naším cílem je tedy stát se lídrem na trhu v oblasti elektromobility. Jako značka musíme být průkopníkem v oblasti elektromobility a mít ambiciózní plán, jak toho chceme dosáhnout,” řekl doslova Sander. Fascinující tupost od A do Z.

Sander naprosto ignoruje vše, co se dosud stalo, naprosto ignoruje opakovaná selhání dosavadních plánů VW, naprosto ignoruje jejich dopad na ekonomickou bilanci firmy, naprosto ignoruje dění prakticky kdekoli včetně své mateřské země VW. A nakonec ani v onom Norsku to nejde bez následků, nemluvě o naprosto specifické situaci této země, kterou nelze opakovat snad nikde jinde na celém světě. Rozum už šel prostě stranou, zbylo jen dogma: „Jsme přesvědčeni, že elektromobilita zvítězí, protože elektromobily jsou lepším produktem,” říká také.

Odkud to ví? Neví nic, jen hádá, jen sází. Mohou být lepším produktem než to, co známe dnes, nemusí být ale lepší než řešení, která ještě nepřišla. Sander možná zvítězí, ale to si ti, kteří nedávno hodili svou výplatu na černou v kasinu, mysleli též. Dinosauři si to mysleli též, Lehmani si to mysleli též, Nokia si to myslela též a také Rembrandt s Tysonem nepochybně věřil tomu, že ať už své peníze nacpou do čehokoli, vymalují resp. vyboxují si víc. Všichni se mýlili. A VW se jednoduše může mýlit též, neboť jestli uplynulých pár let něco ukázalo, pak to, jak moc jsou sázky na jednu kartu ošidné. A o kolik lepší bylo zůstat flexibilním, přesto tady nepřichází žádné poučení.

Jsem osobně ohromen tím, jak může být podobný člověk, zvlášť za současných okolností, tolerován ve vedení takové firmy byť jen jednu další minutu. A vážně tu vůbec nejde o to, na co sází, ale že vůbec na něco sází, že něčemu říká budoucnost a podle toho určuje současné kroky firmy s nulovou ochotou reagovat na realitu. Šéf BMW říká této sázce „slepá ulička” a marně hledáme lepší spojení, kterým vše vystihnout. Je čas se zastavit, otočit a zvolit jinou cestu - se Sanderem nebo bez něj.

Zdroje: Auto und Wirtschaft, Autoforum.cz

Petr Miler