Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Takhle to dopadá, když začnete mohutně manipulovat s trhem ve prospěch čehokoli - vždy to začne mít nepřímé negativní dopady, které od zeleného stolu nedomyslíte. V Norsku to začalo likvidovat veřejnou dopravu, protože používat elektromobily je rázem výhodnější a vlaky a autobusy není z čeho platit.

Jako motýlí efekt je označován jev, kdy i drobné změny ve vstupních podmínkách mohou mít v konečných důsledcích dalekosáhlé dopady. Odkazuje na myšlenku, že něco tak nicotného, jako je třepetání motýlích křídel na jednom konci světa, může způsobit tajfun na konci druhém. Je to pochopitelně přehnaná aplikace, princip ale popisuje přesně.

O fungování motýlího efektu se aktuálně bolestivě přesvědčují v Norsku. Tedy v zemi, která je považována za jeden z elektrických rájů. Elektrický pohon aut je tam totiž neskutečnou měrou protežován na úkor spalovacích aut. Nejde tu ani tak o dotace, spíše jde o systém umělých znevýhodnění spalovacích aut vysokými daněmi na straně jedná a drobnějších jednotlivých výhod pro elektrická auta na straně druhé. Neplacení různých daní, poplatků za použití silnic, parkovacích poplatků, možnost využívat pruhy pro hromadnou dopravu... Takových benefitů byla anebo stále je spousta a dohromady představovaly pro Nory velmi odrazující směs v případě spalovacích aut na straně jedné a velmi lákavou alternativu v podobě elektrických aut na straně druhé.

V zemi se tak dnes pomalu nic jiného než elektromobily neprodává. Norsko je ve velmi specifické pozici, neboť si na jednu stranu může díky ohromným příjmům z prodeje ropy a plynu dovolit látat kdejakou díru v rozpočtu, vzhledem k téměř stoprocentní výrobě elektřiny vodními elektrárnami pak může tvrdit, že to je ekologické. Přesto i ono naráží na limity svého přístupu a dnes už lituje, že na rozmach elektromobilů tlačilo s až takovou vehemencí. Ve výsledku totiž ani klimatu nepomáhá.

Jak jsme již naznačili, tato skandinávská země svou vstřícnou politiku k elektromobilitě postavila z velké části na odpuštění řady daní. Majitelé bateriových aut tak až do roku 2017 nemuseli platit žádné silniční poplatky, osvobozeni byli i od plateb na trajektech. Až do loňska neplatili ani dan z přidané hodnoty, měli zdarma parkování a mohli a nadále mohou do pruhů vyhrazených autobusům. A aby toho nebylo málo, získali i „dobíjecí právo“ na instalaci stojanů v rezidenčních domech.

Všechny tyto kroky vedly nejen k tomu, že se pořízení a vlastnictví elektromobilu stalo uměle levnější záležitostí, než je tomu v případě spalovacích aut, i když vnitřní realita tohoto srovnání je přesně opačná. To bylo nakonec cílem. Co ale nikdo na počátku nedomyslel, je fakt, že jízda s bateriovým vozem se díky tomu stala levnější a pohodlnější než cestování hromadnou dopravou. A současně se stalo, že kvůli snížení výběrů oněch daní začaly chybět peníze na údržbu a rozvoj železničních tratí či autobusových linek.

V ohrožení je tak momentálně velké množství veřejných projektů, jako je třeba nová linka metra v Oslu. Eivind Traedal, člen městské rady této metropole, pak přiznal, že na vině skutečně jsou elektromobily. „Kvůli jejich dotování přes daňové odpustky nemáme peníze, abychom financovali infrastrukturu,“ uvádí bez okolků.

Traedal nicméně brečí na vlastním hrobě, neboť ještě donedávna vedl městský výbor zaměřený na životní prostředí a dopravu. „Měli bychom také mnohem více zdražit jízdu ve spalovacích vozech, aby lidé měli větší důvod ke země,“ uváděl ještě před pár lety. Tehdy s velkým nadšením hlasoval pro to, aby od roku 2025 byl v zemi zcela zakázán prodej nových spalovacích aut. Jako člen Strany zelených totiž měl před očima jen jejich emise, nad dlouhodobými dopady zjevně nepřemýšlel.

Je pak sice hezké, že politici jsou schopni změnit názor, ovšem v takové chvíli by se měli přihlásit rovněž k odpovědnosti a nést i patřičné dopady. Něco takového je však stejně utopická myšlenka jako to, že s pomocí elektromobility dosáhneme čistějšího ovzduší. I to se zdá být nereálné a přicházet na to začínají také v Norsku.

Aby totiž tato země měla na svou zelenou politiku, soustavně navyšuje těžbu ropy a plynu. Aktuálně vyváží okolo 1,6 milionu barelů ropy denně, což z něj činí osmého největšího exportéra na světě. Tato ropa je pak obvykle v té či formě jinde na světě spálena se všemi emisemi CO2, které k tomu nevyhnutelně patří. Jaký má tohle v celosvětovém kontextu smysl? Pozitivní jistě žádný - relativně drobná manipulace s nicotným norským trhem s auty (je citelně menší než český) má negativní globální dopady z hlediska produkovaných emisí CO2.

Motýlí křídla tak zas jednou zamávala „pachatelům dobra” a jejich představě, že poručí větru dešti a lepší svět zajistí s pomocí sady nových nařízení. Kdy už pochopí, že to prostě nejde a dříve nebo později se jim to tou či onou cestou vrátí jako bumerang?

Zdroj: Vox přes Jalopnik

Petr Prokopec