Autoforum

/

Dnes skoro nekriticky obdivovaná alternativa ke spalovacím motorům vypadá jako jediná možná budoucnost pohonu aut, nepochybuje o ní skoro nikdo. Nick Rogers z Land Roveru ale ano, baterie jsou podle něj začarovaný kruh.

Poslední vývoj na poli elektřinou poháněných vozů se zdá být vcelku jasný. Automobilky posílají na trh zejména elektrická SUV, což na první pohled vypadá jako logický krok. Baterie instalované do podlahy výšku vozu zvedají o zhruba deset centimetrů, zatímco hmotnost se jejich přítomností navyšuje o nějakých tři sta kilo. V případě hatchbacků bychom tak ve výsledku dostali spíše těžkotonážní mini-MPV, jak ostatně prokázal třeba Volkswagen s novým modelem ID.3. U SUV ale navýšení výšky a hmotnosti zdánlivě tolik nevadí, zvláště když už z podstaty jde o vysoká a těžká auta.

Podle britských automobilek Jaguar a Land Rover však jde o naprostý omyl, kvůli němuž se výrobci dostávají do začarovaného kruhu, z nějž nelze vystoupit. Již samotná karoserie SUV vyžaduje vyšší výkon, než je tomu u hatchbacku. Jenže zvýšení hmotnosti dané příchodem baterií vyžaduje další nárůst. Hnací ústrojí tak bude potřebovat více energie, čímž se zase dostáváme k větším bateriím, tedy opětnému zvýšení hmotnosti. A pochopitelně, problémem je také aerodynamika takových aut.

„Čím větší vozidlo, tím je větší aerodynamická výzva. Pokud si tedy nedáte pozor, skončíte s tak velkými bateriemi a tak těžkým vozem, že jakmile s ním zamíříte na dálnici, dojezd se jednoduše rozplyne,“ uvádí technický ředitel obou značek Nick Rogers. Dle jeho názoru je proto třeba začít se dívat také jiným směrem, a to zejména tím vodíkovým. Jinak prostě elektrický Land Rover nemá šanci vzniknout a firma se bude soustředit pouze na plug-in hybridy, mezi něž se zařadí i nový Defender.

Zajímavé přitom je, že Rogers se zcela rozchází s předchozím technickým ředitelem Wolfgangem Ziebartem, který vozy osazené palivovými články označil za nesmysl. Vedl jej k tomu fakt, že výroba vodíku není vůči životnímu prostředí vůbec ohleduplná. To je zkrátka fakt, a tak s ním ve výsledku Rogers i souhlasí, dodává ovšem, že „vše dává smysl, pokud se na výrobu vodíku použije obnovitelná energie“. Tím by ale potíže neskončily, další je typická pro alternativní pohony.

Zatímco dobíjecích stanic přibývá stále více, infrastruktura spojená s vodíkovou technologií je na tom o poznání hůře. Šéf vývoje BMW Klaus Fröhlich pak mimo jiné ještě uvedl, že pohonné ústrojí aut s palivovými články je 10krát dražší než klasický elektromotor. Bude tedy trvat minimálně šest let, než se ceny dostanou na přijatelnou úroveň. Do té doby by samozřejmě bylo možné vylepšit infrastrukturu a postupovat cestou přirozenější evoluce, třebaže problém s celkovou efektivitou zůstává.

Politici a aktivisté však chtějí svět změnit hned, ideálně ve vteřině. První si sice uvědomují, že to není možné, ale populismus je silnější než pravda. Druzí jsou pak zcela odříznuti od reality, ve které sami často na elektromobily nemají peníze, a proto se na demonstrace dostávají za pomoci spalovacích agregátů. Neodporuje jim přesto téměř nikdo a vlastní pohled Nicka Rogerse je třeba ocenit už proto, že je odvážný. I v jeho případě ale platí, že by bylo třeba změnit ještě hodně věcí, aby vodíkový pohon byl reálně ekologičtější a ekonomičtější než obyčejný diesel, pokud je to vůbec dosažitelné.

Zdroj: Auto News

Petr Prokopec