Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Některé automobilky pořád hrají hru na elektrickou budoucnost, sami ji ale nemohou věřit. Anebo si někdo myslí, že se třeba Formule 1 chce v roce 2030 vrátit k sotva hybridním osmiválcům za situace, kdy takové motory budou v silničních autech druhem na vymření? Situace se zkrátka mění a ví to už i v Německu a ve Francii.

Ve Spojených státech elektrická revoluce podle všeho skončila. A ve Formuli 1 též. Věřit za takové situace výrobcům, že zůstávají věrni myšlenkám ryze elektrické budoucnosti během několika let je obtížné, neboť se to zdá být neúnosné. Technicky i ekonomicky je to neúnosné odjakživa, politicky se ale budoucnost zdála být jasná. Ani to už teď neplatí.

I politici vedoucí členských států Evropské unie, zejména tedy Německa a Francie, si začínají uvědomovat, že následkem pokračujících snah tlačit automobilový průmysl ke stále méně efektivnímu fungování je politicky neúnosné. Šance, že od roku 2035 bude v Evropě zcela zakázán prodej spalovacích aut, což dříve bylo prezentováno jako danost první kategorie, stále více klesá. Hlavně Němci totiž zastávají názor, že ekologické nakonec mohou být nejen plug-in hybridy, ale i benzinové nebo dieselové vozy, pokud se do nich tankují syntetická paliva.

To je opravdu zásadní změna rétoriky, neboť dosud byla ekologie spojována pouze s čistě bateriovým pohonem, případně pak s tím vodíkovým. Jenže druhé palivo má v současné době skoro nulovou politickou podporu, pročež se automobilky soustředili pouze na jeden směr, a to ten čistě elektrický. V důsledku toho jim ovšem vzrostly náklady a poklesly prodeje. To je ale pro politiky zásadní problém, neboť automobilová branže představuje stěžejní ekonomický pilíř.

Evropská unie je ale na ještě jiné úrovni odtržení od reality, a tak zatím přistoupila jen ke kosmetické změně - k roku 2035 nemá dojít na 100procentní snížení výfukových emisí, nýbrž „jen“ o 90procentní. Zbývajících 10 procent pak může být kompenzováno třeba biopalivy nebo nízkouhlíkovou ocelí. Než se tak ovšem stane, bude třeba specifikovat, co je vlastně povoleno a co nikoli, do té doby to ale bude jedno. K odporu se totiž přidala i dříve nekonfliktní Francie, jak informují Financial Times. A spalovací motory dostaly v Evropě nečekanou šanci dál žít.

Francouzi mají trochu jiný problém. Vadí jim vágní rozlišování mezi tím, co by mělo být považováno podle pravidel EU za evropský produkt, a co ne, v souladu s novými pravidly „Made in Europe”. Francie prosazuje jasnější rozlišení mezi výrobky vyrobenými v EU a mimo ni a preferenci domácí produkce. Protože si ale dnes v Evropě neumíme pro elektromobily ani vyrobit baterky, logicky by umělé zdražení dovozu samotných akumulátorů či nezbytných surovin udělalo elektromobily dražšími a na trhu obtížně uplatnitelnými v Evropě i mimo ni. Proto Francie za těchto podmínek nebude akceptovat jejich rychlé nařizování a nechce ani své místní automobilky postavit mimo hru v soutěži o nejlepšího výrobce spalovacích aut.

Důvody odporu obou členských států jsou tedy sice různé a jejich možnost přímo ovlivnit evropskou legislativu jsou omezené. Jsou to ale také pořád klíčové členské státy, a tak na bedra EU tímto dopadá stále větší tlak. A čím více se k roku 2035 budeme blížit, tím více bude patrné, jak jsou původní vize za rozumných podmínek a snesitelných následků nesplnitelné. Dojde tak vlastně jen na další uvolňování pravidel, ovšem až poté, co evropská ekonomika ještě víc uvadne. Lepší pozdě nežli později? To je asi tak to jediné, čím se lze utěšovat.

Zdroj: Financial Times

Petr Prokopec