Autoforum

/

Foto: FemernAS, tiskové materiály

Politici a aktivisté v posledních letech označují auta za největší zlo z hlediska znečištění i emisí skleníkových plynů, což jednoduše není pravda. Málokdy slyšíme to někoho uznat z jakkoli oficiálních míst, vznikající spojnice mezi Dánskem a Německem je ale technickým důkazem opaku.

Prakticky dennodenně je nám politiky a aktivisty předhazováno, že auta jsou doslova zabijáky planety, hlavně pak ta se spalovacím motorem. I z toho důvodu jsme svědky velkého tlaku na stoprocentní elektrifikaci celé branže, čemuž mnohé automobilky s nadšením vycházejí vstříc. Nikoli však proto, že skutečně tento boj s klimatickými změnami považovaly za smysluplný nebo elektrická auta považovaly za jakkoli lepší řešení. Nicméně emisní síta nastavená tak, aby jimi kromě bateriových aut nic neprošlo, zjednodušují jejich podnikání, činí jej plánovatelnějším a ještě výše staví už tak absurdně vysokou bariéru vstupu nové konkurence do odvětví. Podle nás je to krátkozraká sázka na udržitelnost politických omezení trhu místo snah o férový boj o zákazníky těmi nejlepšími možnými řešeními, ale to je jejich rozhodnutí.

Ve světle těchto politických manipulací vás nemůžeme nezpravit o chystaném podmořském tunelu Fehmarnbelt, který má propojit dánský Rodbyhavn s německým Puttgardenem. Zkrátí totiž trasu mezi oběma zeměmi z jedné hodiny, se kterou je spojován dosavadní trajekt, na sedm minut vlakem, tedy nepočítaje nastupování, vystupování a čekaní na ten správný spoj. V případě cesty vlastním vozem pak mohou počítat s deseti minutami se vším všudy, což je obrovská úspora času. O tu nám ovšem aktuálně až tak moc nejde, podstatnější je jiná skutečnost.

Autoři stavby konstatují, že tunel má razantním způsobem přispět k poklesu emisí, i když jím po jednom budou projíždět tisíce aut namísto pár trajektů, které by tou dobou křižovaly moře. Asi to není to, co chtěli říci, jen tím ale potvrzují, že jeden trajekt nadělá více než škody než bezpočet aut. Politici by se tedy opravdu měli zamyslet nad tím, jakým směrem upínají své aktivity. Nepředpokládáme však, že by v nejbližší době došlo na nějaké markantní změny. Osobní automobilová doprava je totiž velmi snadným a dobře viditelným cílem, navíc díky papírovým hrátkám může přesun na elektromobily přinést kýžené zlepšení a ospravedlnit tak velkorysé odměny zákonodárců. Změny v jiných formách dopravy by ale již nebyly tak vidět, byť by skutečně prospěly.

Taková je ale zkrátka doba, na realitu se v ní nehraje. Dané téma proto v tuto chvíli opustíme a zaměříme se na samotný tunel. Ten je opravdu ojedinělou stavbou, neboť jako mnohé další není ražen pod podmořským dnem. Místo toho je v něm pouze hloubena drenáž, do které budou následně usazovány jednotlivé betonové sekce. Každá má na délku 217 metrů a váží přes 73 tisíc tun. Celkově jich přitom bude použito 89, tunel totiž měří přes 18 kilometrů. Pro auta v něm budou vyhrazeny dva tubusy, stejně jako pro vlaky. Mimo to ale nebude chybět i servisní sekce.

Zajímavé přitom je, že k původní dohodě o přímém propojení Dánska a Německa došlo mezi oběma zeměmi již v roce 2007. Zpočátku se nicméně předpokládalo, že by silniční a železniční dopravě sloužil most. Nakonec se o čtyři léta později projekt změnil a zelenou dostal tunel. S ražbou na mořském dně se nicméně začalo teprve loni, přičemž práce tohoto druhu budou pokračovat ještě dvě léta. Veškerá vyhloubená zemina, ať již jde o sůl, hlínu či kamení, přitom bude využita ke kultivaci okolí vyústění tunelu.

Pokud vše půjde dle plánu, pak se s dokončením tunelu počítá v roce 2029. Jen výroba jednoho betonového bloku totiž zabere devět týdnů. Jakmile je hotov, dochází k utěsnění na obou stranách, pročež uvnitř zůstane vzduch, který celý blok nadnáší. Ten tak může být snadno po vodě dopraven na místo usazení, kde dochází k zaplavení vyrovnávacích nádrží a potopení až na dno. Posléze jsou bloky propojeny dohromady a voda vytlačena, přičemž v závěru bude tunel zakryt ochrannou vrstvou kamení a písku. Pozoruhodné.

Zdroj: FemernAS

Petr Prokopec