Autoforum

/

Foto: Matthew Childs, Reuters

Už jednou ukázal, že dokáže vyburcovat veřejnost k nebývalým krokům, teď to chce udělat podruhé. Požaduje referendum, které by utnulo tipec britské klimatické politice, jež naráží na stále větší odpor i uvnitř britské vlády.

Posledních pár let politici tlačí elektrická auta jako jedinou možnou formu dopravy budoucnosti, aniž by tak zásadnímu kroku předcházela adekvátní debata o všech sociálních, ekonomických i ekologických dopadech. Elektromobily jsou veřejnosti manipulativně předkládány jako zcela čisté vozy, k čemuž postačilo pár triků. Je ignorována náročnost jejich výroby, omezená životnost akumulátorů i emise generované výrobou elektřiny. Elektrárny tedy sice mohou kouřit jako zběsilé, přičemž bez jejich energie by si elektromobily ani neškrtly, ovšem jelikož taková auta nemají výfuk, jsou v očích politiků i aktivistů čistější než lilie.

A přestože se počet elektromobilů na silnicích rok od roku zvyšuje, emise ani zdaleka neklesají, naopak třeba v Německu loni došlo k jejich růstu. Již to samo o sobě by mělo lidem naznačit, že politiky udávaný směr není tak správný, jak je prezentován. Nicméně i nadále tu máme davy, které podle nás nepromyšlené Zelené dohodě (Green Deal) dávají palec nahoru. Ty ovšem záhy mohou podstatně prořídnout, neboť do boje proti celé „zelené” politice aktuálně vytáhnul Nigel Farage.

Tento britský politik je i u nás velmi dobře známý, právě on byl strůjcem odchodu Velké Británie z Evropské unie. Důvodem byl přitom mimo i nesouhlas s bruselskými praktikami, mimo jiné evropskou klimatickou politikou. I proto nejspíše Farage nemohl vyjít z údivu, když se Británie rozhodla být zelenější než EU a oznámila, že na bateriová auta hodlá plně přejít již v roce 2030. Na tak rychlou změnu nicméně ostrovní království není připraveno ani v nejmenším.

Farage proto nyní rozjel hnutí „Británie znamená byznys“ (Britain Means Business), které je zaměřeno proti strategii „Net Zero” premiéra Borise Johnsona, která má z Británie udělat do roku 2050 uhlíkově neutrální zemi. Experti totiž naznačují, že snaha o dekarbonizaci ekonomiky bude stát 1,3 biliónů liber (cca 40 000 000 000 000 Kč, tedy 40 biliónů korun). Tyto peníze samozřejmě v konečném důsledku zaplatí občané, jejichž situace už je teď ovlivněna koronavirem a energetickou krizí.

Z této strategie přitom není nervózní jen Farage, ale i někteří členové Johnsonova kabinetu. A právě proto by nakonec hnutí bojovného politika mohlo mít úspěch. Strůjce Brexitu totiž požaduje, aby se o zelené misi nejprve vedla veřejná debata, než bude odsouhlasena. Pokud ale vše zůstane v kolejích vytyčených vládou, pak se automobilový průmysl v podstatě odstěhuje z Velké Británie. I kvůli kvótám stanoveným v rámci vystoupení z EU by totiž výroba neskutečně zdražila.

Farage přitom třeba na uhlí jasně dokazuje, jak jsou politické ambice nereálné a kterak vlastně přináší daleko více škod než užitku. Důlní průmysl byl totiž kvůli zeleným cílům prakticky zlikvidován. Ovšem bez uhlí nelze kupříkladu vyrobit ocel. Britové tak musí dříve u nich vyráběné suroviny dovážet, což v podstatě znamená, že emise pouze přesouvají z jednoho místa na druhé. A ještě je navyšují onou dopravou. Přitom pokud něco nezná hranice, jsou to právě emise CO2.

Británii tak dost možná čeká další referendum. Zda přitom povede je stejnému konci jako to o Brexitu, je nyní otázkou. Nicméně už jen skutečnost, že online zamíří také negativní skutečnosti spojené s elektromobilitou, může udělat hodně. I zapřisáhlí fanoušci bateriových aut si totiž mohou uvědomit, že se zde pouze vytlouká klín klínem. A že jejich drahocenné peníze jsou utráceny zbytečně ve prospěch byznysmenů, kteří místo hledání optimálního řešení vsadili na to ražené vládami v domnění, že jim to usnadní život. Jestli by široká veřejnost měla proti něčemu zvednout hlas, je to právě podobné vysávání jejích kapes ve jménu zdánlivého vyššího dobra.

Zdroj: Zero Hedge

Petr Prokopec