Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Ze zpráv z médií a z prohlášení politiků se může zdát, že elektrická budoucnost automobilové dopravy je nevyhnutelná. Jenže tradiční průzkum KPMG mezi zástupci automobilové branže ukázal, že víra v takový vývoj je stále menší.

V posledních týdnech je ve školních lavicích poněkud prázdno, neboť Česko zasáhla vlna virových onemocnění. Státní ústav pro kontrolu léčiv uvedl, že dětský Nurofen bude k dispozici až od půlky března. Tuzemská vláda se tedy skutečně věnovala kdečemu, jen ne řešení problémům země, kterou má spravovat. Korunu všemu pak nasadil ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, který zoufalým rodičům poradil, že pokud obvolají sto lékáren, někde potřebný lék určitě jistě seženou.

Právě tato slova věrně vykreslují odtržení politiků od reality. Nurofen totiž dětem dáváte obvykle až ve chvíli, kdy jsou na to opravdu špatní a mají teplotu klidně přes 38 stupňů Celsia. V té chvíli ovšem opravdu nemáte čas obvolávat sto lékáren. Natož pak poslouchat, jak ministr Válek uvádí, že na německém Amazonu jsou léky k dispozici.

Ve světle těchto skutečností vlastně není až tak překvapivé, že politici dál vehementně podporují přechod na elektrický pohon u všech aut bez rozdílu, i když je rozumným způsobem technicky a ekonomicky neuskutečnitelný. Kontakt s realitou ztratili už dávno, a tak si celou transformaci představují jako shánění Nurofenu. Stále více lidí má hluboko do kapsy a představa, že si koupí elektromobil za více než milion korun, se kterým ovšem neujedou ani 400 km na jeden zátah, je vysloveně naivní.

Společnost KPMG se přitom každý rok ptá automobilových manažerů na jejich pohledy na budoucnost celé branže. Nejinak tomu bylo i letos, kdy pochopitelně došlo také na bateriový pohon. A jak se ukázalo, víra v něj je stále menší, jakkoli „jistota” jeho budoucí existence coby „jediné alternativy” ze strany politiků jen sílí. A čím blíže se v žebříčku vedoucích pracovníků dostáváme k zákazníkům, tím je ona víra nižší. Zejména prodejci jednající přímo s kupci a uživateli v jedné osobě jsou velmi skeptičtí.

Ještě loni přitom manažeři automobilek předpokládali, že elektromobily v roce 2030 dosáhnou v rámci prodeje nových aut 20- až 70procentního podílu. Dle letošních odpovědí se nicméně počítá už jen s 10 až 40 procenty. To je opravdu razantní pokles očekávání spojený s momentem, kdy se máme nacházet jen 5 let před nařízením těchto aut skoro všem Evropanům. A situace za oceánem není jiná - v USA politici věří, že v roce 2030 budou mít elektroauta na trhu 50procentní podíl, u manažerů automobilek jde nicméně už jen o 30 procent. A dealeři mluví maximálně o 22 procentech.

Důvodů, proč víra klesá, je hned několik, pomalu žádný však není nový. V globálním měřítku se totiž hned 76 procent manažerů obává vysokých cen a inflace, která rozmach drahého a špatně fungujícího zboží nedovolí hned z několika úhlů pohledu. A pak svět není jen EU - v takové Indii se elektromobilitě nevěří už kvůli špatné infrastruktuře, Brazílie pro změnu v cestě za nízkými emisemi dál spoléhá na etanol, zatímco Japonci se rozhodli soustředit na hybridy a další alternativy jako vodík. Jen v případě těchto tří zemí se bavíme o spoustě lidí (1,7 miliardy) a co třeba státy jako Nigérie (211 milionů) nebo Rusko (144 milionů), kde též žije spousta lidí a elektromobilitě pořádně nefandí skoro nikdo? Představy politiků jsou ztělesněním slova utopie.

Ze studie tedy jednoznačně vyplývá, co říkáme již léta - že elektromobilita se nejen nemůže prosadit jako jediné řešení pro všechny, ale nemůže být jako takové řešení ani rozumně nařízena, prostě to není fakticky schůdné. Stále větší tlak na ni navíc přichází ve chvíli, kdy cena energie stoupá na takovou úroveň, že provoz bateriových aut je dražší než u těch spalovacích. Domnívat se, že se s nimi lidé hromadně ztotožní, je tak asi stejné jako očekávat, že si rodič dítěte s horečkou objedná Nurofen z Amazonu a v klidu si na něj pár dnů počká.

Lze už jen dodat, že studie proběhla ve 30 zemích a zapojilo se do ní 910 lidí z automobilové branže, od zástupců dealerů až po vrcholné manažery automobilek. Ti se pak mimo jiné vyjádřili i k autonomnímu řízení. Rovněž víra v tuto technologii ochabla, přičemž momentálně je popisována jako „komplexnější, než kdokoli čekal“. Tedy kdokoli krom nás. Aniž bychom chtěli dělat chytré, také před utopičností těchto vizí varujeme roky, stačí se o věc nezajímat jen povrchně.

Zdroj: KPMG

Petr Prokopec