Autoforum

/

Foto: Toyota

Na první pohled to vypadá jako pecka, bomba, hotový nástražný výbušný systém, však to je konečně pořádná záruka na baterky. Hned ten druhý ale ukáže, že jde o jedno velké naleštěné nic.

Je to jedno z tabuizovaných témat, protože se některým nehodí do krámu, faktem ale je, že baterky elektrických aut moc nevydrží a na konci jejich života je čeká drahá náhrada. Je to jeden z klíčových neduhů těchto aut mohutně přispívající jejich rychlému poklesu hodnoty a ekonomické i ekologické neospravedlnitelnosti před jinými alternativami. Jistě, proponenti si to spočítají, aby jim to vyšlo, ale člověk vážně nemusí být Einstein, aby i bez tužky a papíru viděl, že vůz, který za cirka 10 let ztratí veškerou svou cenu a jeho další provoz je možný jen za cenu půl- až jednomilionového výdaje v korunách, o které se také raději moc nemluví, nemůže se jeho provoz vyplatit téměř nikomu.

Co by to řešilo, jsou jiné baterie. Nebo aspoň vyladění těch stávajících. Problém je, že než se pozná, že konečně vydrží, uplyne dalších 10 let a z elektrické revoluce bude něco jako z červnového povstání v Praze poloviny 19. století. Co by to tedy řešilo hned? No přece záruka. Pokud by si nějaká automobilka, která nevznikla včera a za dva roky stejně zkrachuje, vzala na triko skoro nekonečnou záruku na baterie, bylo by to něco. A kdyby navíc šlo o firmu vyhlášenou výrobou spolehlivé a trvanlivé techniky... Už víte, odkud vítr vane?

„Ano ano ano a už je to tady, už to jede, už se to roztáčí. Je to fajn? Je to fajn. Je to fajn!” Tohle vážně volá po slovech filmového dýdžeje Arnošta, protože Toyota, pyšný to výrobce jedněch z nejspolehlivějších aut vůbec, zdánlivě dramaticky posunul svou víru ve spolehlivost vlastních elektromobilů. Jenže podobně jako název onoho filmu to ale nakonec je jen kouřová clona neřešící vůbec nic.

Japonská značka totiž včera oznámila nový program prodloužené záruky právě na baterky. Zákazníci, kteří si u firmy koupí elektrické modely Urban Cruiser, C-HR+, bZ4X a Hilux získají automaticky záruku na akumulátor až do najetí 1 milionu kilometrů. U modelů Proace je to tedy maximálně 300 tisíc km, ale to nejsou Toyoty, že, to jsou Peugeoty, Citroëny, Fiaty... No prostě něco od Stellantisu.

Vypadá to jako převratná věc, protože kdo s autem vůbec najede milion km? Pár lidí se tedy najde, ostatní se ale bezpečně vejdou do této mety klidně za celý život. Takže konečně jeden fešácký elektromobilek pro každého klidně na celý život? Už jistě tušíte, že to nebude tak snadné, jen je zas jednou třeba číst vše, co je napsáno drobným písmem pod touto nabídkou.

Že tato prodloužená záruka nabývá platnosti až po uplynutí standardní tovární záruky pěti let a 100 000 kilometrů, není nic proti ničemu. Že vaše Toyota musí být pro splnění podmínek vždy servisována autorizovanou dílnou Toyoty, také nepřekvapí. Stejně tak nezaskočí, že za kritickou mez se považuje 70 procent původní kapacity. Je to trochu směšné, představte si, že by do vašeho auta se 71litrovou nádrží najednou šlo dolít jen 50 litrů a v servisu by řekli: V pořádku, pane, jako nové, žádný problém! Ale na podobné bizarnosti elektrického světa už si zvykáme. Čertovina je jinde.

Malé písmo dále praví, že „vůz nesmí být starší než 10 let od data první registrace”. A to znamená jedno - Toyota reálně nenabídla téměř vůbec nic. Splněny musí být obě podmínky, tedy vůz musí mít nejen najeto méně než 1 milion km, ale musí být také starý prakticky v řádu jednotek let. A to je drastické omezení, průměrný roční nájezd Čecha je někde mezi 10 a 15 tisíci km, takže milionová kilometrová záruka bude k ničemu prakticky všem krom pár taxikářů. A nedivil bychom se, kdyby ti byli z podobného programu vyřazeni. Neznamená to vážně nic.

Je to tak prázdný marketing, až to bere dech. Však proč pak jen milion? Záruku na 100 milionů, miliardu, co 300 miliard, bilión, hoši, klidně nekonečně kilometrů, však je to jedno. Aha, ale to už tu vlastně nezřídka máme dnes, obvykle na dva roky. Jen „nekonečno” nebo „bez omezení” nezní tak dobře jako milion, že? Tak nic... Osmi- až desetiletá záruka na baterku není nic zvláštního ani dnes, jen je obvykle omezena 160 až 200 tisíci km, což je přesně to, co stejně naprostá většina lidí za tu dobu maximálně najede.

Takže ano přiznejme Toyotě kredit za to, že tímhle nechá v záruce i auta pár promile lidí, kteří by si jí jinak „zkazili” po pár letech přemírou ježdění. Ale nic dramaticky nového to stejně neznamená a už vůbec to neznamená, že baterie Toyoty onen milion kilometrů vydrží. Dokonce bychom spíš řekli, že nevydrží, firma si je ale s popsanou matematikou dobře vědoma toho, že jde o pozitivně znějící marketing a výměnu baterek u těch pár promile baterek „exotů” s enormními nájezdy snadno zaplatí.

Takže vážně nic, dobrou noc. Tedy do Japonska, tady máme den.

Zdroj: Toyota

Petr Miler