Autoforum

/

Foto: The White House Press Gallery, CC0 Public Domain

Brusel v posledních dnech otočil takovým způsobem, až z toho některým aktivistům musely naskočit pupínky. Důvodů bude víc, jedním z nich ale jistě bude právě potvrzený krok americké administrativy. Ta oficiálně potápí evropský ekvivalent přerozdělovacích mechanismů jakési skryté podpory elektrických aut.

Proč jsou nová spalovací auta stále dražší, i když obvykle sotva nabízí něco nového oproti stavu, ve kterém byly prodávány před 5 nebo 10 lety? Není to jediná příčina, tu klíčovou vám ale včera vysvětlil nový šéf Stellantisu, který si konečně přestal brát servítky a regulátory odkazuje do patřičných mezí. Největší podíl na tomto vývoji mají přerozdělovací mechanismy EU, které tyto vozy neustále zatěžují vyššími a vyššími pokutami za nadlimitní emise CO2, které si z prstu vycucala parta nikým nevolených bruselských byrokratů.

To by vysvětlovalo, proč jsou spalovací auta dražší a nic, ale proč se vedle nich nabízí tolik elektrických modelů, ač jsou lidmi žádána tak málo, že se bez dotací neprodávají skoro vůbec? Má to stejný důvod - tyto přerozdělovací mechanismy dávají možnost uniknout oněm pokutám tak, že stejné peníze de facto vezmete a zajistíte s jejich pomocí prodej elektrických modelů, jejichž emise CO2 jsou na oko nulové a pomáhají tak výrobcům srovnat své flotilové emise pod limit nebo aspoň do jeho blízkosti.

To je to, čemu někteří říkají „nařizování elektrických aut” a bývají opravováni s tím, že žádné nařízení přece neexistuje. Technicky ne, nikdo neřekl: „Nařizuji ti elektrická auta, lůzo!” To by druhý den letěl z okna. Ale v čem je toto jiné? Vede to oklikou úplně ke stejnému výsledku, neboť prodávat dál jen žádané spalovací vozy znamená být „vyregulován” z trhu - buď tak, že je budete muset prodávat tak draho, že je skoro nikdo nekoupí, nebo tak, že budete muset při jejich prodeji za normální ceny platit takové pokuty, že stejně zkrachujete. Je tak těžké si toto převést to termínu „nařizování elektrických aut”? Máme pocit, že by to mohly zvládnout i tupější tužky v penále.

Právě tento stav vede k tomu, o čem dnes mluví Antonio Filosa a který nakonec vidíme i bez něj. Automobilky mají celkem normální prodeje, ale jejich byznysy se hroutí a zisky se mění ve ztráty. Prostě pokud musíte nabízet nechtěné a nemůžete prodávat chtěné, je to zdrojem takové neefektivity, že vás k červeným číslům - či přímo do nich - pošle, i kdybyste nechtěli.

Situace už začala být vážná, proto se proti tomuto nařizování postavilo už i Německo a EU na takové snahy reaguje neuvěřitelným způsobem. Chce je najednou také a říká, že je to skvělá iniciativa... Je obtížné to chápat izolovaně, v širším měřítku to ale nakonec smysl dává. Brusel konečně pochopil, že není pupkem světa a všichni kolem jeho nápadů nebudou tancovat jako Kevin Costner s vlky.

Podobné mechanismy totiž mají i v USA. Jsou trochu jiné, nezahrávají si s CO2, ale protože emise CO2 jsou přímo úměrné spotřebě paliva, je to jedno. Americké limity si říkají CAFE a voní po Maryše - jde o Corporate Average Fuel Economy a stanovují flotilové průměry spotřeby paliva pro jednotlivé výrobce. A za prezidenta Bidena byly do budoucna posunuty přesně tam, kam mířily v EU - do nereálných čísel, kterých lze dosáhnout jen s pomocí prodeje elektromobilů, jejichž spotřeba je znovu vykazována velmi nerealistickým způsobem a průměry dramaticky snižuji. Takže pokud se výrobci chtěli vyhnout pokutám... No je to ten samý příběh, museli prodávat elektromobily a zdražovat ostatní auta, kterými dotovali jejich vývoj a prodej, nebo platit pokuty a zdražovat též.

Teď Maryšino CAFE míří do záchodu.

Nemíří tam zcela, jak ale shrnuje Reuters, limity budou vráceny zpátky na realistickou úroveň, což výrobce přiměje se dál snažit o minimalizaci spotřeby, ale nikoli za neúnosnou mez, které by dosáhli jen s pomocí do značné míry fiktivního započítávaní prodaných elektromobilů do průměru. Tím chtějí Trump a spol. zamezit dalšímu zdražování nových aut, což je logický záměr.

Nový přístup USA k celé věci avizoval na tiskové konferenci přímo prezident Trump, který oznámil, že přenastaví „nákladné a nezákonné standardy průměrné spotřeby paliva”, které zavedla předchozí administrativa. Přesná čísla zatím chybí, aktuální vedení země ale prý „vrací standardy CAFE na úrovně, které lze skutečně splnit s pomocí konvenčních benzínových a naftových aut”.

Plány Bílého domu dále uvádí, že nový záměr je v přímém rozporu s „nerealistickými cíli spotřeby paliva” schválenými Bidenovou administrativu a které by „fakticky vedly k povinnému používání elektromobilů” s pomocí mechanismů, které jsme popsali výše. Trump a spol. to zdůrazňují ještě oklikou, podle nich předchozí standardy nebylo možné splnit s dostupnými technologiemi pro benzínové automobily a „vynutily by si rozsáhlý přechod na elektromobily, o které američtí spotřebitelé nestojí a který je doprovázený výrazným zvýšením životních nákladů”.

Průměrná cena nového aut by se tak s dosavadními standardy zvedla v dalších letech skoro o 1 000 dolarů, vláda tedy uvádí, že tento krok ušetří Američanům v příštích pěti letech 109 miliard USD. A samozřejmě, zpřístupnění nových aut zákazníkům, kteří by byli dosavadními nařízeními vyšachováni, znamená také více novějších a bezpečnějších vozů na silnicích. Bílý dům tak „očekává se, že nové nastavení zachrání více než 1 500 životů a zabrání téměř čtvrt milionu vážných zranění do roku 2050”.

To jsou samozřejmě odhady, které můžeme a nemusíme brát vážně, pozitivní budoucí prospěch podobné deregulace lze ale stěží rozporovat. Na další data si musíme počkat, flotilové limity ale klesnou, zruší se také obchodování s kredity CAFE, které dovolalo si na nich přihřát polívčičku i automobilkám jako Tesla. Dále dojde k překlasifikování crossoverů a malých SUV na osobní automobily z lehkých nákladních vozů, což také přiblíží počítání průměrů realitě a de facto zruší další umělé zvýhodnění pro tyto vozy. To je pro změnu rána pro mašinerii okolo SUV.

Tento krok je na každý pád - po konci amerických federálních dotací - další tvrdou ránou pro dosud tak mocně diktovaný rozmach elektrických aut. Pro výrobce totiž tyto přerozdělovací mechanismy měly často ještě větší ekonomický význam než viditelnější dotace. I proto také dnes EU dělá to, co dělá, jakkoli se různé aktivistické skupiny snaží do zmírnění nařizování elektrických aut házet vidle například tak, že chtějí od EU nařízení minimálních nádrží pro plug-in hybridní auta, aby byla co nejhůř použitelná a z trhu vyregulována aspoň takto. Bude to ještě boj, ale o tom zase příště...

Petr Miler