Autoforum

/

Foto: U.S. Department of Transportation, tiskové materiály

Nová auta se stala nesmyslně uměle drahými kvůli záplavě zbytečných regulatorních opatření, jež akorát staví překážky přirozenému vývoji techniky. Evropská unie u tohoto přístupu setrvává, USA už nikoli.

Na některé kroky Trumpovy administrativy zejména na poli zahraniční politiky nelze hledět jinak než s údivem, současně ale mnohem tišeji pracuje i na jiných věcech, které lze hodnotit mnohem pozitivněji. Jednou z takových jsou kroky vedoucí k zásadnímu omezení regulací všeho a návratu volnějšího trhu, který skutečně udělal Ameriku světovou mocností.

Sám Trump loni spojil své jméno s eliminací federálních dotací na elektrická auta, činný je ale na tomto poli i jeho ministr dopravy. Dalším významným krokem se tak stává též loni avizované zrušení limitů spotřeby aut zavedených za předchozího vedení země, které výrobce tlačilo k reálně nedosažitelnému flotilovému průměru 4,7 litru benzinu na 100 km. I to byla skrytá umělá podpora elektrických aut s na oko nulovou spotřebou.

Místo toho se nově měli v roce 2031 dostat na mnohem realističtější 6,8litrový průměr, jak bylo ostatně původně zamýšleno. To je poměrně dramatický skok, načež nebylo jisté, zda Trumpovi republikáni návrh protáhnou skrz schvalovací kolečko. Ministr dopravy Sean Duffy však nyní Reuters potvrdil, že se tak stalo.

„Chystáme se oznámit nové standardy, které dávají smysl, protože chceme, aby se v Detroitu znovu vyráběla auta, která si Američané chtějí koupit. Nikoliv vozy, na něž tlačí demokraté, aby je Washington prosadil,“ uvedl Duffy. Tím jen odkázal na předchozí snahy americké vlády dotlačit automobilky co nejrychleji od spalovacích aut k těm elektrickým. Proto ostatně Biden šel třeba proti doporučení agentury NHTSA, aby standardy byly zmírněny, protože ty přísnější jen vše zdraží.

NHTSA nyní odhaduje, že díky zmírnění limitů by ceny nových aut měly v průměru klesnout o 930 dolarů neboli o 20 tisíc korun. Dodává však, že díky tomu by se spotřeba pohonných hmot měla v USA zvednout do roku 2050 o přibližně 100 miliard barelů. Jenže tady znovu nastupuje Trump, který podepsal asi největší ropnou dohodu v dějinách. I když tady se znovu dostáváme na tenký led zahraniční politiky - jde o 65 miliard barelů z Venezuely, tedy o zdvojnásobení zásob USA.

Vedle toho došlo i na vyšachování Číny. Nejvyšší soud v Panamě totiž rozhodl, že společnosti podporované Hongkongem, což je dnes součást Říše středu, již nebudou moci využívat místní Panamský průplav. Tedy klíčovou globální obchodní cestu. Díky tomu měly USA vytlačit konkurenci ze západní polokoule. Běžní Američané z toho budou profitovat snížením cen paliv, levnější tedy nebude jen pořízení nového auta, ale i jeho provoz. Profitovat by z toho ale pochopitelně měla i Latinská Amerika.

Tohle je ale složitější a vlastně ne zcela související téma, klíčový je krok vedoucí k odstranění méně viditelné manipulace s trhem, který nutil výrobce investovat do vývoje a prodeje zákazníky nevyžádaných vozů jen proto, že bez nich stanovené flotilové průměry nebylo možné splnit. Přesně tohle je to, co dnes potřebuje Evropa, tímhle směrem tu ale nemíříme a tváříme se, že od zeleného stolu vybereme komplexně nejefektivnější řešení. Nestane se to, není to dost dobře možné.

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec