Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Znáte to z práce, když někomu po sedmi selháních sedmkrát vysvětlíte správný pracovní postup a dotyčný to na osmý pokus stejně pokazí? V podobné pozici se dnes nachází mnohé zejména evropské automobilky, které zjevně už ztratily schopnost vzít si z drobných omylů ponaučení. A tak musí přijít omyly větší.

O víkendu jsem jel městem se svou partnerkou, kterou jinak auta zajímají asi jako mě pletení - rozlišuje v zásadě jen základní tvary a barvy. Pokud jí tedy řeknu, že za námi někdo přijede na návštěvu v modrém Ferrari Purosangue, může se stát, že zavolá: „Už je tady!” když někdo u domu zastaví v modré Škodě Karoq. Rád bych řekl, že to je nadsázka nebo nevhodný sexistický humor, ale není - základní tvar a barva, to je všechno. Značky pak zná a nějaké povědomí o nic má, konkrétní modely jim ale přiřazuje zcela intuitivně.

Tato nekonečně milá žena mě tedy značně překvapila, když se na mě během oné jízdy obrátila s dotazem: „Co to je za čínské auto?” Rozhlížím se kolem sebe, žádné nevidím, tak ji na něj nechám ukázat. Její prst - a nebyl to prostředníček - spočinul na nedalekém bílém Volkswagenu Tiguan, který stál kousek v protisměru. Když jsem ji řekl, že to je nový (no, nový, je asi tak nový, jak nová dnes auta bývají, jde spíš o facelift druhé generace s úplně stejným rozvorem náprav atp.) VW, skoro se zhrozila. A navzdory svému omezenému vnímání automobilového světa, o což jsou podobné postřehy hodnotnější, řekla, že auto vypadá jak nějaký SsangYong (Korea, ale budiž, skoro Čína), působí od pohledu lacině, jsou na něm zezadu vidět díly na spodku, které jsou normálně očím skryty apod.

Myslím, že to je nejvýmluvnější nepřímé hodnocení současného směřování evropského - a vlastně nejen evropského - automobilismu, jaké si dovedu představut. A je to jen jeden z posledních projevů toho, jak moc je dnes „západní” automobilový průmysl ztracen, což se ze všeho nejlépe ukázalo na právě skončivším autosalonu v Šanghaji.

Nechceme si nutně brát do úst jen VW, neboť to není jen jeho problém, jako příklad ale i vzhledem ke svému globálnímu významu a čínské historii poslouží nejlépe. Němci se v uplynulých zhruba 20 letech vydali následující cestou, kterou zkusím popsat polopaticky v bodech. A dodnes nechápou, jak zkázonosná je:

- VW měl od už od 80. let minulého století neobvykle silnou pozici v Číně, když už v roce 1984 založil s lokálním partnerem firmu, která si dnes říká SAIC Volkswagen,
- jakmile se Čína začala po roce 2000 ekonomicky zvedat, měl vydlážděnou cestu k úspěchu, kterou nejprve po roce 2005 a zejména pak po roce 2010 využil k ohromnému růstu a dodávkám postupně až víc než 4 milionů aut ročně,
- nejprve pro úspěch stačilo nabídnout cokoli, co se dávno předtím prodávalo západněji, později to chtělo aktuální modely, ještě později specifická auta pro Čínu,
- postupem času ale začala růst Volkswagenu čínská konkurence, která se jednak naučila lépe dělat vlastní auta, jednak dokázala být mnohem flexibilnější a především začala mnohem lépe chápat specifické potřeby místní klientely,
- VW se na to pokusil reagovat, jenže pokazil - a dodnes kazí - skoro vše, co pokazit šlo.

Problémů z toho vyplývajících by šlo definovat spoustu, ty hlavní jsou ale dva. Němci jednak nikdy pořádně nepochopili, co Číňané preferují, a vzhlédli se hlavně v elektrických autech, která neumí udělat tak efektivně jako domácí konkurence. Čínskému vkusu se pak pokouší přizpůsobit designově, v maržově stále složitější situaci se ale snaží svá auta maximálně sjednotit pro celý svět. Jenže s ohledem na nepochopení prvně zmíněného to ve výsledku vede hlavně k tomu, že zajímavější v Číně stejně nejsou a pro zbytek světa zajímaví být přestávají.

Zní to takto řečené skoro děsivě, reálně to není tak hrozné, dotažené do krajnosti se ale věci mají právě tak - VW dělá auta primárně pro Čínu, protože to je jeho daleko největší trh, a odmítá si připustit, že své tamní pozice ztratil a zřejmě dál ztrácet bude. Proč? Protože to, po čem lidé touží, neumí ani vyvinout, ani levně vyrobit. Takže ztrácí za velkou zdí. Současně ale Čínou ovlivněná auta nabízí všude jinde, kde jsou na ně ale lidé zvědaví stále méně, protože vkus Evropanů nebo Američanů a jejich technické preference jsou jinde.

Drobné odchylky existují, proto to není tak, že by najednou Němci přišli o všechno, jádro současného stavu to ale a jde a jde o velké lose-lose. Je to jako když budete chtít „obhospodařovat” dvě ženy a nebudete si schopni vybrat - snadno se může stát, že vám v jednu chvíli dají kabelkou po palici obě, protože ani jedna nebude zvědavá na chlapa typu půl vola, půl včely, kterým se rozkročeni mezi jejich odlišnými potřebami staneme. Půl vola a půl včely na kolech, to je dnes typický produkt VW. A současný Tiguan je opravdu dobrý příklad.

Místo sympatického, ostře řezaného a vysoce kvalitního SUV přišlo designově rozplizlé auto mýdlově neurčitého tvaru, které je zřetelně nekvalitní zvenčí a ještě víc uvnitř, aspoň v levnějších specifikacích. Vypadá jako prakticky všechno nové, co dnes přichází na trh, hlavně mezi vozy s elektrickými pohony, které v Číně z už známých důvodů bodují. Jejich tvary jsou vzhledem k limitům baterek definovány hlavně optimální aerodynamikou, takže fakt, že vypadají jako mýdlo, které necháte týden v záchodové míse, kterou pravidelně splachujete, není náhoda.

Proč jsou taková i jiná auta, která taková být nemusí? Kdo ví, představte si libovolnou paletu důvodů od snahy o maximální unifikaci (takže náklady), přes snahu nečinit jinak poháněná auta vizuálně relativně atraktivnějšími (takže marketing) až po prosté budování jednotné identity (což je nakonec také marketing, ale trochu jiný). Každopádně taková jsou, je to stav diktovaný Čínou, kde kdysi automobilky těžily peníze jako na Klondiku. Teď se tam ale spíš trápí, takže si nemohou dovolit rozhazovat a sází na průsečíky společných zájmů maxima množin zákazníků z celého světa.

To je ale pořád jen jedna rovina, která nás vrací na úvod k vysvětlení, proč dnes některá auta - znovu nejen VW, znovu nejen Tiguan - vypadají a působí tak podivně. Skončivší autosalon v Šanghaji ukázal navíc to, že i když mají VW a spol. v rukou všechny argumenty k tomu, aby se z dosavadních neúspěchů poučili a zaujali k věci jiný přístup, buší dál hned do několika vrat úplně stejným způsobem. A čekají, že se otevřou?

Podívejte se na tři nové Volkswageny, které Němci zamýšlí jako svou spásu v Číně, podívejte se na jejich nové AUDI, podívejte se ale i na novinky Mercedesu a dalších značek. Je to jedno velké nic. Je to buď to samé, s čím dosud západní automobilky ztrácí, nebo jsou to elektrické novinky, které nepřináší technicky ani vizuálně nic zajímavého a jsou dražší než domácí auta, která zajímavá jsou. Tento článek je lemován předprodukučním VW ID.Era - koho zajímá 75. elektrické SUV ve tvaru mloka? Nevěřím ani vteřinu, že tohle Číňany uchvátí, však čím?

Tím se dostáváme znovu ke stejné podstatě věci - západní automobilky zkouší oslovit Číňany novinkami, které je neoslovují. A jejich vlastnosti se propisují i do novinek pro zbytek světa, kde na čínské libůstky nejsou zvědaví už vůbec. Takže dál ztrácí v Číně a jinde se to ani nepokouší zachránit. Že tohle není cesta k úspěchu, musí západní firmy vědět nejméně roky. Přesto přijde Šanghaj 2025 a vytáhnou téměř do jedné to samé a čekají, že to zabere?

Třeba se mýlím, realitu ukáže jen čas. Ale jsem přesvědčen, že „západní” automobilový průmysl je z valné většiny ztracen, že prostě ztratil cestu a příliš dlouho ignoroval drobné náznaky toho, na jakém scestí se nachází - negativní zpětnou vazbu nedokáže konstruktivně reflektovat a zvolit jiný směr. V takovém případě platí, že bohužel musí dostat pořádnou ránu, aby se konečně probral. Snad to nebude taková rána, ze které už se nezvedne...

Zdroj: Autoforum.cz

Petr Miler