Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Uvážíme-li, že se země Evropské unie tváří jako svobodné a demokratické, zatímco Čína je prezentována jako totalitní zřízení, je pozoruhodné, že elektromobily jsou nařizovány právě v EU. Čína to nedělá, nemusí, místo biče tam funguje cukr, který ale bohatým nevoní.

Jiný kraj, jiný mrav, říká se. Ve svém komentáři pro německý Focus na staré české přísloví poukazuje i profesor Florian Becker. Tento renomovaný psycholog a autor mnoha studií a úspěšných knih nedávno navštívil Čínu, kde rychle pochopil, do jak velké pasti se Evropská unie s elektromobily chytila. A že následování Říše středu v tomto ohledu je prakticky nemožné, neboť k věci přistupuje diametrálně odlišným způsobem, který je v současné Evropě nenapodobitelný.

EU se sice už pěkných pár let snaží prosadit elektromobilitu jako jediný možný pohon budoucnosti, nevolí ale ani trochu rozumné prostředky. Tyto peníze doslova zasypává penězi všech, kteří je nekupují, navíc k tomu přidává stále větší množství příkazů a zákazů. Po 40 letech vlády komunistů u nás ale velmi dobře víme, kam taková strategie vede - jen do míst, kam slunce nesvítí.

Čína na jde diametrálně jinak, což je s ohledem na charakter obou míst obzvlášť pozoruhodné. V této zemi nebylo stanoveno žádné datum, ke kterému by měla skončit spalovací technika. Naopak se s ní počítá ještě na dlouhé dekády. Přesto všechno má ale polovina všech nově registrovaných vozů v nějaké míře elektrifikované ústrojí, přičemž polovina z této porce připadá na čistě bateriový pohon. Pro srovnání, Němci jsou na zhruba 13 procentech elektromobilů, celkově se u našich sousedů ročně prodá 2,8 milionu aut ročně. Jenže v Číně se loni prodalo celkově 21,7 milionu nových aut, z toho je tedy cca 5 milionů elektromobilů.

Jak je to vůbec možné? Na to se Becker zeptal jednoho tamního řidiče elektrického auta a dočkal se pozoruhodné odpovědi - je to pro něj daleko nejlevnější řešení. „Mé auto stálo jen zhruba 130 tisíc yuanů (cca 411 tisíc korun). My obyčejní lidé si nyní kupujeme elektromobily, auta se spalovacím pohonem jsou pro bohaté,“ řekl Beckerovi. A nejde jen o pořizovací cenu, další klíčový rozdíl je v ceně elektřiny. Dotyčného „400 kilometrů vyjde na 20 CNY (65 Kč)“, jak sám říká. „Dobíjím totiž v noci, kdy je to levnější, jedna kilowatthodina mně vyjde na 0,4 yuanu (1,30 Kč),“ dodává

To jsou (při započítání všech relevantních nákladů, tedy zohlednění úplných cen) asi pětinové ceny ve srovnání s Českem a asi šestinové oproti Německu. Když si k tomu přidáte levná auta, není divu, že Číňané nemají s elektromobily problém, pokud nejezdí nikam dál. Čína tak používá v případě rozmachu elektromobilů cukr v podobě levných aut na pořízení i provoz, nikoli bič v podobě zákazů, extrémních daní a vysoké míry přerozdělování. A na lidi to platí přesto, že relativně levný je v Říši středu i benzin (zhruba 26 korun).

To je také důvod, proč prestižní značky (a vlastně nejen ty) s elektromobily v Číně nebodují, třeba Mercedes tam s nimi značně pohořel. Elektrické auto je výše popsanou optikou pro bohatší Číňany „sociální volba”, se kterou nechtějí být spojováni, mohou si dovolit spalovací vůz s neomezenou využitelností. Je to v podstatě pravý opak situace panující v Evropě, tady jsou elektromobily koncipovány jako luxusní zboží, což koresponduje s jejich vyššími cenami.

Přenést stejný recept do Evropy je ale nemožné. Jak praví i Becker, zafungovalo by jen výrazné sražení cen elektřiny, které by zlevnilo výrobu elektrických aut (a zejména jejich baterií), stejně jako by zlevnilo jejich provoz. EU se ale rozhodla výrobu elektřiny uměle zdražit skrze omezování efektivních zdrojů, emisní povolenky a další podobné instituty, proto je také v pasti - chce s uměle drahou elektřinou dosáhnout něčeho, co vyžaduje elektřinu levnou. Čína s tím problém nemá a mít nebude. I u nás prakticky končící uhelné elektrárny tam dál jedou ostošest a za takového stavu nemá Evropa šanci být konkurenceschopná prakticky v ničem.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec