Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Stačilo jen pár týdnů, aby se jasně ukázalo to, co ti vnímavější chápali už pár minut po oznámení předvánoční dohody odborů s vedením Volkswagenu. Ta měla zajistit zachování továren i pracovních míst v Německu, realita je úplně jiná.

„Tak jsme to konečně dokázali!” kasala se před kolegy odborová předačka Volkswagenu Daniela Cavallo chvíli poté, co těsně před loňskými Vánocemi za zaměstnance firmy dosáhla dohody s vedením Volkswagenu o dalším budoucím společném fungování. Odbory dosažený výsledek prezentovaly tak, že zamezí měsícům probírané možnosti zavírání továren společnosti v Německu a propouštění jejích zaměstnanců tamtéž. Jenže nic takového domluvené reálně neslibovalo.

Prakticky hned po oznámení dosažení této dohody jsme ji označili za drtivé vítězství Volkswagenu. Sama firma byla jistě ráda, že je navenek vnímána výše popsaným způsobem, odhalené detaily ale ukázaly, že Volkswagenu ve skutečnosti dovoluje zrušit 35 tisíc pracovních míst a zbavit se 2 továren v momentě, kdy dlouhých 7 let jedinému ze zaměstnanců zvýšit mzdu ani o haléř. Kde v tom lze hledat cokoli pozitivního?

S odstupem necelých dvou měsíců už je zřejmě každému jasné, jak se věci mají. Volkswagen dnes zcela otevřeně spřádá plány na to, jak výše popsané naplní. Jeho výroba v Německu se oproti dřívějšku stane postupně poloviční, když se z 1,5 milionu vyrobených aut postupně sníží na 750 tisíc vozů za rok. A všichni a všude se na ni podílet prostě nebudou moci, to je snad každému zřejmé.

Volkswagen tak hodlá nechat jednotlivé německé fabriky interně soutěžit o budoucí produkci různých modelů, aby zajistil kýžené snížení nákladů. Kdo uspěje, pojede dál, kdo ne, nějakým způsobem v mezích naznačeného skončí. Pokud se obě vedení dohodlo s odbory na tom, že přímé vyhazovy nepřijde a na přímé prodeje továren též ne, nestane se to. Ale čím jiný ve výsledku bude, pokud má VW možnost mj. přenechat některou z fabrik firmám, se kterými spolupracuje v Číně?

Odborářům, jako je Daniela Cavallo, nyní lidé z VW vyčítají, že se nechala uplatit či jinak zmanipulovat, aby jménem zaměstnanců takovou dohodu uzavřela, realita ale bude zřejmě mnohem prostší. Vedení automobilky opakovaně dávalo najevo, že ze svých cílů neustoupí, a odboráři se zřejmě dostali do situace, kdy pochopili, že nemohou vyhrát. Aby si zachovali tvář a na Vánoce dopřáli lidem zdánlivý klid a mír, domluvili se těsně před svátky na tom, že jen s drobnými ústupky ze strany vedení firmy přijmou cíle úsporných opatření a vše podají lépe, než jaké to je. Pravda ovšem časem vyšla najevo.

Finanční ředitel VW Group Arno Antlitz ostatně hned v lednu zaměstnancům řekl, že automobilka „bude investovat jen do konkurenceschopných závodů”, a německé fabriky nebudou výjimkou. Je tak nyní prakticky jisté, že skončí továrna v Drážďanech, skončí továrna v Osnabrücku a namále má i kdysi tak chválená fabrika v Cvikově. Sám Volkswagen ji kdysi označoval za velmi efektivní s vysokou mírou automatizace, nyní se ale ocitla na černé listině a výroba několika modelů s ní v současnosti spojená už je pro budoucnost vázaná na centrálu VW ve Wolfsburgu, jak uvádí Financial Times.

„Zjevně to pro nás nebyla dobrá dohoda,” citují FT jednoho ze zaměstnanců závodu VW v Cvikově s tím, že šance na pokračování produkce v tomto městě v horizontu dvou tří let se tenčí. Danny Auerswald, provozní šéf VW pro celé Sasko, to ani nerozporuje a říká, že podnikatelské prostředí kolem automobilky je dnes drsné a výroba poblíž českých a polských hranic nemá nic jisté. „Nemůžeme ignorovat realitu,” krčí rameny.

Drážďany a Osnabrück už téměř stoprocentně čeká „alternativní využití”, ať už to bude znamenat cokoli (třeba výrobu nábytku?), Cvikov prý musí snížit náklady zhruba o pětinu, aby zůstal mezi uchazeči o budoucí výrobu Volkswagenů. Auerswald se ale netváří, že by něco takového bylo reálné, stejně tak David Powels, finanční šéf VW, nedává moc naděje pro cokoli jiného než razantní zmenšení německé produkce. „Evropský trh už neroste a pravděpodobně bude dál stagnovat,” říká Powels a též zůstává nekompromisní, Podle něj firma „dosáhne toho, čeho potřebuje dosáhnout, což je přeskupení a snížení výrobní kapacity”.

Ani nad Cvikovem tedy slunce nesvítí. A to tohle místo před pouhými pěti roky navštívila tehdejší kancléřka Angela Merkel, když slavnostně otevírala první továrnu Volkswagenu určenou výhradně pro produkci elektrických aut. Označila ji za „vlajkovou loď transformace odvětví”. Nyní je jasné, že tahle bárka plující v oceánu snů a zbožných přání, jde ke dnu.

Elektrické plány VW se prakticky zhroutily, a byť se vedení tváří, že „ještě není konec”, kroky automobilky jsou výmluvné. V roce 2019 byly v Cvikově najaty 3 000 lidí navíc se smlouvami na dobu určitou. Dnes už jsou téměř všichni pryč a další tisícovka lidí tamtéž přijde o práci letos. Zbytek se musí bát: „Co nám přinese budoucnost?” ptá se jeden ze zaměstnanců, který práci pořád má. „Pokud zastavíme výrobu aut v Sasku, zastaví ji i dodavatelé. Budujeme chudou zemi,” dodal. A my bychom dodali: Úplně zbytečně - nechat automobilový trh trhem a nepokoušet se rozhodovat od zeleného stolu o věcech, o kterých se takto rozhodovat nedá, velmi pravděpodobně bychom se se současnými problémy nepotýkali.

Zdroje: Financial Times, Autoforum.cz

Petr Miler