Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Pokusy „roztleskávat” prodeje tohoto druhu aut nejsou ničím novým, optimistické interpretace reality ale nabírají stále tragikomičtějších podob. Realita je taková, že po skoro dekádě vnucování všemi kanály mají v době, kdy dávno měly vládnout, pětinový podíl na extrémně pokřiveném trhu, víc nic.

Z půlky naplněnou sklenici můžete vždy vidět jako poloprázdnou i poloplnou, záleží jen na tom, jak ji chcete vnímat. Podobné je to evidentně i v případě prodejů nových aut v Evropě. V květnu totiž bylo v zemích EU registrováno 955 013 vozů, tedy o 3,2 procenta víc než loni. Za tím by podle některých měl stát zájem elektromobily, neboť s nimi spojený růst byl dokonce 42,9procentní. Prodaných 203 417 aut tak představuje 21,3procetní tržní podíl, který je druhý nejvyšší po čistě benzinových vozech s 22 procenty. To nejlepší ale teprve přichází.

Pokud totiž vezmeme v potaz celý starý kontinent, tedy i oblasti zahrnující Velkou Británii, Norsko, Švýcarsko a Island, pak jsme u elektrických aut na 23,3 procenta tržního, zatímco u těch benzinových na 21,7 procenta. A právě tento poměr se teď stará o titulky naznačující historický průlom, které ale může brát vážně jen ten, kdo o současném automobilovém trhu nemá hlubší povědomí. Je to velmi manipulativní interpretace reality.

Jednak spalovací auta nejsou jen ta benzinová, především je ale velmi pošetilá brát hybridy - zejména pak mild-hybridy - jako specifickou kategorii aut. To už můžeme rovnou rozdělovat spalovací auta na ta s alternátorem a dynamem, kdyby nějaká taková existovala. Je to podružný a zákazníky zcela ignorovaný faktor. Mild-hybridní je dost možná i vaše nové auto a ani to nevíte, nikdo vám to neřekl, není to žádný prodejní argument. Není to ostatně ani žádná trhem vnímaná vlastnost, jde jen o regulacemi emisí CO2 vynucenou inovaci, kterou dokonce ti samí výrobci často u stejných aut nenabízí mimo trhy EU. Přelévání spalovacích aut zejména mezi kategoriemi „čistě spalovací” a „mild-hybridní” neznamená zkrátka vůbec nic, nevypovídá nic o poptávce ani přirozených technických změnách.

V případě samotných elektromobilů je pak třeba se jako vždy dívat, kde se tato auta prodávají - ve velkém je to v podstatě jen tam, kde je kupujícím platí všichni ti, kteří si kupují něco jiného. Třeba Francouzi se co už léta snaží elektrický pohon co nejvíc uměle zvýhodnit a současné uměle znevýhodnit ten spalovací. Elektromobily si tedy na tomto trhu v květnu polepšily o 92,7 procenta. Podobné to pak bylo i v Německu (+39,3 %) či Velké Británii (+34,2 %). Nebýt manipulací s trhem, situace by v těchto zemích vypadala podobně jako v Česku, kde 12,1procentní vzestup znamená, že se prodalo 1 356 elektromobilů místo loňských 1 210.

I kdybychom nicméně 23,3procentní podíl vnímali jako úspěch, je třeba dodat, že na něj došlo jak v důsledku zmíněného politického tlaku, tak s pomocí bezmezné propagace ze strany automobilek. I ty navíc uměle snižují ceny aut s bateriovým pohonem za cenu umělého zdražování spalovacích verzí, aby se vešly do regulačních mezi platících pro změnu pro ně. Trh je pokřiven na každé úrovni ve prospěch jednoho řešení až brutálním způsobem. Přesto má nakonec 76,7 procenta nově prodaných aut v EU pod kapotou spalovací motor. Neříká to nakonec všechno?

Je tu navíc ještě jeden aspekt, který je třeba vzít v potaz. Pomáhá totiž zmíněný tlak politiků a výrobců trhu jako takovému? Pochopitelně ani v nejmenším. I když vezmeme v potaz starý kontinent jako celek, pak na letošní květen připadá bez ohledu na pohon 1 152 523 prodaných aut. Tedy sice o chlup více než loni ve stejném měsíci, ovšem výrazně méně, než bylo spojeno s květnem 2019 (1 305 517 aut), který byl víceméně posledním obdobím bez drastických ovlivnění výše popsanými mechanismy (v menší míře ale platily už tehdy).

Prodeje nových aut tedy za posledních sedm let klesly, navíc nikoli jen o oněch jasně patrných 150 tisíc vozů. Dále je třeba zmínit také 121 030 registrací, které v květnu připadly na čínské automobilky, které dříve v EU nebyly prakticky vidět. To ovšem znamená, že zavedené značky přišly o zhruba 270 tisíc zákazníků, tedy o rovnou čtvrtinu koláče. Není tedy ani zdaleka překvapivé, že musí propouštět zaměstnance ve velkém a zavírat továrny. Kdo soudný může tohle dokola s radostí „roztleskávat”?

Zdroj: ACEA

Petr Prokopec