Autoforum

/

Zvykli jsme si brát jako samozřejmost, že k autu přijdeme v -20°C, zmáčkneme tlačítko a všechno funguje, jako by bylo 20 nad nulou. Samozřejmě se to ale nestalo, automobilky pro to musí dělat až bláznivé věci.

I když auta jsou od svého zrodu v principu stále stejná - mají motor, převodovku, čtyři kola, volant a pár dalších ovládacích prvků - evoluce celé koncepce urazila za tu dobu nepopsatelný kus cesty. Řada z nás bude ještě pamatovat, jak složité bylo vůbec provozovat auto v zimě, kdy si člověk ani nemohl být jist, zda po mrazivé noci ráno odjede s dětmi na plánovanou zimní dovolenou. Zda pak otevře dveře, okna či jaké další nepříjemnosti bude muset řešit během cesty. Něco takového je dnes, jen o pár dekád později prakticky nemyslitelné, pokud se o své auto alespoň trochu staráte.

Nestalo se to samozřejmě. Výrobci automobilů vymýšlejí velké množství zátěžových testů, aby se předem ujistili, že nabízený model dokáže extrémní povětrnostní situace zvládnout. Objevování slabin až konečným zákazníkem je ta nejhorší varianta, dnes už by měl každý moderní vůz bez potíží sloužit v desítkách stupňů pod nulou. Automobilky navíc chtějí nabízet co nejpodobnější auta na maximu míst celého světa, takže se stejnou grácií musí zvládat i opačné situace.

Jak takového stavu docílili? Zejména náročnými testy simulujícími i ty nejméně pravděpodobné situace, často za „totálního nasazení” jednotlivých zaměstnanců. Studování výdrže materiálů anebo zahřívání komponentů v mrazivém počasí léta vyžadovalo často obětování zdraví člověka, který osobně seděl v kabině a sledoval, za jak dlouho jak teplo motoru roztopí jednotlivé části zatuhlého interiéru. Dnes existují i lepší způsoby prověřování, které závisí na vyspělosti a důkladnosti zkušebního procesu. Automobilky většinou vystavují zkouškám tyto základní faktory.

1. Ohřev interiéru

Foukání studeného vzduchu do kabiny je v zimě nežádoucí jev, na který jsou alergičtí snad všichni zákazníci. Výrobci to vědí a dávají si pozor, aby závislé části motoru jako chladicí soustava, topení a vzduchotechnika co nejdříve pustily do interiéru vzduch ohřátý na přijatelnou teplotu.

Bývalý zaměstnanec automobilky Fiat Chrysler vzpomíná, jak musel sedět v chladící komoře za volantem testovacího modelu a měřit nespočet hodnot, které ovlivňovaly ohřev interiéru. A u toho prověřovat i teplotu sedadla pod vlastní zadnicí.

Dnes už těžký úděl většinou převzala čidla, ale důraz na rychlé zatopení je stále vyšší - automobilky se snaží i v nejtěžších podmínkách vychytat moment, kdy topení začíná fungovat a podle toho nepouštět a pak se stále větší intenzitou pouště do interiéru teplejší vzduch. Nejde tu přitom jen o komfort pasažérů, zkoumány jsou i reakce jednotlivých částí interiéru a jejich roztažnost, aby například nedocházelo k nežádoucím pazvukům či opotřebení.

2. Dynamika vozu a výkon motoru

Zimní prověření předprodejních prototypů zahrnuje testy pneumatik, systémů ABS, řízení trakce a stabilizačních systémů. Asistenty pro zimního jezdění mnoho výrobců automobilů nakupuje u dodavatelů, jakým je například Bosch. Tyto firmy provádějí prvotní zkoušky na vlastní náklady, výrobci aut pak ale musí prověřovat jejich odolnost a dolaďovat finální nastavení.

Výkon motoru by neměl být omezen přehnaně aktivní elektronikou ani zamrzlými součástkami pod kapotou, stejně tak omezen ale být musí, aby nešetrným zacházením nedocházelo k jeho nadměrnému opotřebení. Přívod vzduchu do pohonné jednotky musí být navržen tak, aby sání motoru nemohl omezovat sníh a nebo led. Vstupy čerstvého vzduchu vytvořeny na různých místech pod určitými úhly, aby se něco takového nestalo ani v těch nejnepravděpodobnějších situacích.

Samostatnou kapitolou je chlazení motoru, které též musí brát ohledy na nejrůznější klimatické podmínky. V zimě je relevantní hlavně navržení aktivních aerodynamických prvků tak, aby nemohl zamrzat a nestalo se, že se vaše auto bude přehřívat, i když venku mrzne, až praští. To znovu vyžaduje bezpočet simulací i praktických testů.

3. Stálost komponentů a odolnost proti korozi

Měkké díly podvozku včetně tlumičů mají v chladu jiné vlastnosti a mohou být náchylné k selhání, proto automobilky preventivně testují zavěšení v celém spektru venkovních teplot. Jedním z největších zimních problémů je změna viskozity tekutých náplní tekutin vozidla. Studené kapaliny houstnou, proto bývá složitější je dostat na místo určení, v některých systémech kolují plyny, které mají tendenci kondenzovat a ulpívat na mechanických součástech - smyslem testů je zjistit, kde se tak děje a přijmout patřičná opatření k tomu, aby se znovu v patřičné formě vracely tam, kam mají. Arktické podnebí přináší taktéž zvýšené tlaky v komponentech jako převodovka, chladicí vedení nebo posilovač řízení. Studené testování zajišťuje, že tlaky nezpůsobí praskliny.

Koroze se může řadit mezi následky provozu automobilu v zimních měsících. Solná lázeň na cestách, stejně tak oděrky odletujících kamínků tvoří vhodný základ pro červenohnědý povlak rzi. Například koncern FCA uměle vytváří ideální podmínky pro degradaci kovových materiálů a pracovníci monitorují všechny související změny. „Za pouhých 24 týdnů v testovací komoře simulujeme deset let skutečného provozu v podmínkách, které zhoršují korozi,“ sdělilo pokusné středisko k tématu výdrže moderních aut v silných mrazech.

Jen díky této přípravě je možné, že dnes k naprosté většině moderních aut i v nejtužších mrazech přijdete, „škrtnete” startérem a vyrazíte na cestu, jako by se venku vlastně nic až tak zvláštního nedělo. A děláte to klidně několik let za sebou bez mimořádné přípravy. Zimy přitom nejsou o mnoho mírnější než bývaly, připravenost aut na ně nám ale dává možnost přežívat je s mnohem lepšími pocity. Bez někdy až absurdních testů automobilek by se to stěží kdy stalo...

Zdroj: Jalopnik

Mirek Mazal