Autoforum

/

Foto: Aston Martin

Leckdo vám řekne, že turba jsou při dnešních požadavcích na výkon nutnost, neboť silný atmosférický motor při současných emisních limitech nelze vyrobit. Cosworth nesouhlasí.

Prakticky celý automobilový svět se včera posadil do kolen. Důvodem je poslední výtvor legendární britské společnost Cosworth, atmosféricky plněný motor V12, který bude pohánět Aston Martin Valkyrie. Dvanáctiválcová pohonná jednotka o 6,5litrovém objemu se obejde bez turbodmychadla či kompresoru, což je v dnešní době výjimečné. Maximum otáček má nastaveno na neskutečných 11 100 ot./min, při kterých na zadní kola posílá přes 1 000 koní. Jelikož však agregát má ještě podporu elektromotoru, může řidič nakonec počítat s výkonem 1 145 koní.

Přes fenomenální čísla splňuje tato jednotka všechny emisní předpisy a schopna provozu v podmínkách běžných silnic včetně velkoměstských zácp je nejen legálně. Je proto skoro zázrak, že Cosworthu jeho vývoj a stavba zabraly pouhých třináct měsíců. Jak prozradil Bruce Wood, provozní ředitel britské firmy, stojí za tím jeden velice chytrý trik, který zároveň ukazuje, co všechno je v dnešní době - navzdory tvrzení jiných - stále možné.

„Věděli jsme, že mezi čistým listem papíru a prvním fungujícím prototypem motoru musí být maximálně 12 nebo 13 měsíců. A věděli jsme, že půjde o skutečnou výzvu, neboť bylo třeba dodat vysoký litrový výkon a zároveň splnit emisní limity. Co jsme ovšem nechtěli, to bylo čekat oněch 13 měsíců, abychom se následně přesvědčili, že jsme onu výzvu zvládli.“

„Vzali jsme proto čtyřválcový motor, který máme v portfoliu, ten jsme zkrátili a navrhli a vyrobili pro něj novou tříválcovou hlavu. Tento motor jsme uvedli do chodu během zhruba pěti měsíců. Na počátku celého programu tak stál tříválec, který byl čtvrtinou motoru Valkyrie, neboť máme čtyři katalyzátory a každý slouží třem válcům. A když jsme tedy rozpohybovali tento tříválec, zvládli jsme do detailu zreplikovat každou část u každé čtvrtiny finálního agregátu.“

Jinými slovy, Cosworth si díky tomu byl již během krátké doby jist, že se designéři nebudou muset vracet k rýsovacím prknům a finální motor bude mít požadované parametry. Tento dílčí úspěch sňal z firmy nemalý tlak. I když se jedná o tříválec, tedy typ agregátu, pro který zrovna nehoříme, jeho parametry zaslouží obdiv. Stejně jako u finálního V12 jde pochopitelně o motor s atmosférickým plněním, který na jednu stranu plní veškeré emisní limity, přitom z objemu pouhých 1,6 litru produkuje 250 koní. Něco takového označují motoráři jiných firem za nemožné.

Jak moc výjimečný stroj Cosworthu je, ukáže nejlépe srovnání s jinou pohonnou jednotku, která plní emisní limity a je určena pro silniční auto - agregátem nového Fordu Fiesta ST. Rovněž v jeho případě jde totiž o tříválec, byť 1,5litrový. Jeho výkon však končí na 200 koních, ačkoliv mu nechybí turbodmychadlo. I v případě britského tříválce navíc platí, že vydrží bez generálky pracovat minimálně 100 tisíc km, takže nejde o motor, který byl po týdnu ježdění zralý na výměnu.

Agregát Cosworthu je tedy vskutku úctyhodný a nás by velmi zajímalo, zda se neobjeví v některém produkčním voze. Ideálem by byla úzká příď Caterhamu 7, kde by kombinace vysokého výkonu a nízké hmotnosti motoru dávala smysl bez ohledu na vibrace a obecnou nekultivovanost tříválce.

...příchodu dvanáctiválce předcházel tříválec, který byl ekvivalentem jedné čtvrtiny finálního agregátu

Petr Prokopec