Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Ještě ani zdaleka neskončil, auto má za sebou jen 35 tisíc kilometrů. Přesto je jasné, jak moc slabým místem plug-in hybridní pohon tohoto vozu je. Ani snaha chválit jiné aspekty a zlehčovat jeho vysokou hmotnost, nestálý výkon nebo malý kufr realitu zastřít nedokáže.

O čtyřválcovém plug-in hybridním Mercedesu-AMG C63 S E-Performance byly napsány už stohy článků. Jen málokterý se ovšem nesl v pozitivním duchu. Většina naopak zmiňovala negativa spojená se zvoleným pohonem, který u auta tohoto ražení a tradice nedává žádný smysl. Nahrazení předchozího čtyřlitrového osmiválce poloviční jednotkou, tedy dvoulitrovým čtyřválcem, totiž nepřineslo snížení hmotnosti. Ta naopak v důsledku jeho doplnění elektromotorem a baterií vyletěla na opravdu šílených 2 190 kg v tom nejlepším možném případě.

Německý Auto Bild byl zkraje jedním z mála, kdo novinku chválil. Přidaná kila prý nebyla příliš znát a za ovladatelnost se třícípá hvězda prý neměla proč stydět, to až pozdější prohrané srovnávací testy a mizerné časy z okruhu donutily i kolegy pochopit, proč tohle auto ani u nich doma nikdo nekupuje. Mercedes se ale za svůj stroj dál bil, a tak nakonec přijali nabídku podrobit auto dlouhodobému testu, ve kterém se dle někdejšího šéfa AMG Michaela Schiebeho mělo potvrdit, že plug-in hybridní cesta je tou správnou.

Vůz si převzali v březnu 2025, přičemž během následujících šesti měsíců najeli 35 tisíc kilometrů. To zatím zdaleka není obligátních 100 tisíc, i tak to dovoluje se s komplikovaným pohonným ústrojím pořádně seznámit. Verdikt kolegů lze však označit přinejmenším za diplomatický. Přes veškerou předchozí kritiku to působí, jako by Mercedes nechtěli ranit, což se dnes zdá zbytečné - čtyřválcový C63 už má své dny sečtené a s faceliftem třídy C končí. Pomineme-li ale některé tanečky okolo nepřesvědčivé reality, je i ze závěrů Němců zřejmé, že na voze lze bez okolků pochválit jen jeho exteriér a interiér, kde lze všechny otravné asistenty vypnout jedním tlačítkem. Tím jasná pozitiva končí. A vlastně ani celý interiér neprochází bez kritických poznámek.

Příchod plug-in hybridní techniky totiž vedl k omezení zavazadelníku, který standardně pobere jen 324 litrů. To je na 4 842 milimetrů dlouhý kombík zoufale málo, načež se už skládání obyčejného fotografického a měřícího vybavení stalo velmi náročným. Ještě menší je ovšem palivová nádrž, která pobere 60 litrů - na takové auto a tradice Mercedes „pouze”, na dnešní poměry je to spíš nadstandardní hodnota, však si ji srovnejte s tragickým novým Audi RS5. Značka totiž uvádí, že kombinovaná spotřeba má činit jen 6,9 litru benzinu na sto kilometrů, načež přikročila k jejímu zmenšení. Jenže realita je naprosto jiná, kolegové se totiž dostali na zhruba 10litrový průměr, a to jen když se opravdu snažili.

Jakmile ovšem šlápnete na plynový pedál silněji, objeví se v nádrži obrovský vír, který „hladové oko“ rozsvěcí se železnou pravidelností. Baterie o využitelné kapacitě 4,8 kWh pak věci vůbec nepomáhá, i u elektromotor s výkonem 204 koní vycucne hned (benzinový dvoulitr má na kontě 476 koby). Opravdu tak nelze věřit tvrzení, že vysoká hmotnost byla stěží zaznamenatelná. Jakmile totiž přijdete o třetinu výkonu, kila navíc cítíte ještě intenzivněji než v ideálním případě. A příplatkové karbonové brzdy jsou tak u tak otylého auta nutností, pokud nechcete jezdit jen podle limitů deceleračních schopností.

Počkat si ještě musíme na to, až - jako z všech dlouhodobých testů Auto Bildu - dojde na rozmontování vozu a kontrolu jednotlivých komponentů. Je totiž skoro jisté, že se 2,3 až 2,4 tuny hmotnosti při obvyklém zatížení muselo negativně podepsat na podvozku. Ten je sice chválen za příkladný komfort i ztuhnutí ve sportovním režimu, ovšem pokud po pár desítkách tisíc kilometrů musíte měnit třeba tlumiče, pak má plug-in hybridní C63 další problém. Jeho vysokou cenu (kolik stál testovací kus, kolegové radši ani nezmínili) totiž ještě umocní drahé opravy a mohutný propad hodnoty.

Kolegové tak ve svém hodnocení uvádí, že vůz skvěle vypadá a má nádhernou kabinu, kde veškeré funkce ovládáte snadno a s přehledem. V ještě větší míře pak vyzdvihují podvozek a na adresu hybridní techniky pouze poznamenávají, že je podivná. A že s umělým zvukovým doprovodem se nakonec dá žít. Jenže právě tím strefují hřebíček přímo na hlavičku. Pokud totiž utratíte více než dva miliony korun, proč byste měli přistupovat ke kompromisům? Zvláště když ty vás v rámci vlastnictví připraví o nemalé peníze. Snaha malovat černou na aspoň trochu šedou nevyšla, auto zjevně dojíždí hlavně na limity toho, co mělo být jeho předností. A zákazníci to rychle rozpoznali, proto auto po pouhých 4 letech na trhu končí, zatím bez jakéhokoli přímého nástupce.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec