Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Křišťálovou kouli nemá ani on, více než kdo jiný by ale Michael Whittingham měl být schopen odhadnout, kam se bude ubírat vývoj. Prý nemáme upínat naděje k bateriím s tuhým elektrolytem.

Je bateriová elektromobilita naší budoucností? A co je možná důležitější, skutečně skrze ní vede cesta k lepšímu životnímu prostředí? To jsou otázky, na které nejspíše v nejbližší době odpovědi nedostaneme. Momentálně je nezná ani Michael Stanley Whittingham, který již v 70. letech minulého století získal patent na dobíjecí lithium-iontové baterie. Akumulátorům zůstal věrný dodnes a za svou práci byl minulý měsíc odměněn Nobelovou cenou za chemii.

Whittingham je tedy expertem na slovo vzatým, pročež bychom jeho slovům měli věnovat nemalou pozornost. Vnímat je můžeme pozitivně i negativně, v závislosti na vlastním vztahu k elektromobilitě. Realita je však dle profesora vyučujícího na Newyorské státní univerzitě prostá. „Lithium-iontové baterie budou dominující přinejmenším příštích deset let, protože nic jiného zatím není na obzoru. Toyota a řada amerických firem sice pracují na bateriích s tuhým elektrolytem, ale není jisté, kolik bude stát jejich výroba a zda vůbec dovedou nabídnout dostatek energie,“ řekl Whittingham v rozhovorupro agenturu Bloomberg s tím, že dříve než v roce 2030 k průlomu nedojde.

To je stěžejní sdělení, neboť průlom v elektromobilitě byl víceméně zmiňován v souladu s průlomem v technologii baterií. A ty s tuhým elektrolytem byly velkou nadějí mnoha firem, takový Fisker je chtěl poslat na trh již přespříští rok. Firma však nakonec již přiznala, že dříve než v půlce příští dekády to nebude. A jak naznačuje Whittingham, možná i to je příliš brzký termín. Znamená to tedy, že vystačit si budeme muset ještě hezky dlouho s technologií, kterou nelze považovat za nic jiného než za provizorní. Lithium-iontové baterie jsou totiž těžké a s ohledem na vzácné kovy také příliš drahé a k životnímu prostředí nepříliš ohleduplné.

Právě tímto směrem se proto má ubírat další Whittinghamův výzkum. Čerstvý držitel Nobelovy ceny aktuálně pracuje ve dvou projektech, z nichž jeden vede. „Zkoušíme zjistit, jaké jsou absolutní limity těchto baterií. Momentálně užíváme pouze 25 procent teoretické kapacity, což znamená, že 75 procent je mrtvá hmotnost. Na tomto projektu pracují ti největší světoví experti.“ Whittingham ovšem připouští, že aktuálně má daleko nižší cíle než využití plného potenciálu lithium-iontových baterií, a to zdvojnásobení současné hustoty.

„Umožní to autům, aby dojely dále, ale důležitější je pravděpodobně skutečnost, že baterie budou moci být menší. Pokud se nám povede zdvojnásobit hustotu, poté můžeme vyrábět mnohem menší akumulátory, než jaké jsou k mání nyní. A pokud bude použito méně materiálu, dostaneme se k nižší ceně, což napomůže v prosazení na trhu. Elektromobily se musí dostat na cenu, kdy je zákazník bude považovat za realistickou volbu, a zároveň musí mít dostatečně rozumný dojezd.“

Zajímavé přitom je, že Whittingham nevidí velkou naději pro průlom elektromobility v rychlodobíjení, tedy v oblasti, ke které se upíná celá řada firem. Dle něj stěžejními problémy jsou snižování životnosti akumulátorů a příliš vysoké napětí. Proto firmy distribuující elektřinu nevidí takové stanice rádi, pro síť totiž představují vážné riziko. A čím více jich bude a čím výše se jejich výkon dostane, tím větší hrozba tu vyvstane, pokud nedojde k výraznému posílení elektrických rozvodů.

S touto oblastí související nejistota prý již začíná měnit smýšlení lidí. Ti bohatší již netouží pouze po solárních panelech či jiných způsobech, které jim umožní zůstat energeticky nezávislí, ale nově také po vlastních úložištích elektřiny. V takové chvíli by je totiž jakýkoliv výpadek nikterak neohrozil. Nicméně rezidenci za 50 milionů korun si může dovolit jen málokdo, velké množství lidí tak může při „přemnožení“ elektromobilů zůstat bez základních podmínek k životu.

Zmínit už jen lze, že Whittingham podporuje separovaný vývoj elektromobilů v různých částech světa. „V USA se obáváme čínské dominance, stejně jako v nás vzbuzuje obavy třeba Německo. Je to důležité pro každou zemi. Chceme být naprosto nezávislí. Pokud se totiž cokoliv v Číně nepovede, pak se celý průmysl zasekne, a to není přijatelné.“

Jako perličku dodejme, že čeho se bojí Whittingham, to nevzbuzuje strach v hasičích. Ti naopak vidí hrozbu v jeho práci, neboť laboratoř slavného chemika leží hned vedle rafinerií Exxonu. Vývoj baterií, zvláště na této úrovni, je totiž rizikový a kdyby došlo k explozi, mohla by z toho být skutečně velká patálie.

Zdroj: Bloomberg

Petr Prokopec