Autoforum

/

Foto: Brendan McDermid, Reuters

Fascinující je už to, že si mu širší vedení trouflo odporovat, protože už tehdy byl viceprezidentem. Ještě pozoruhodnější je ale jeho reakce a všechno, co ji následovalo. Pokud byste tápali, proč si ostré Toyoty říkají Gazoo, pes je zakopaný právě tady.

Znáte pohádku o tom, kterak otloukánek je štěstí přišel? Automobilová branže je jich plná, přičemž v centru jedné z těch nejzajímavějších strojí Akio Toyoda. Vnuk zakladatele japonské automobilky je totiž zapáleným fanouškem motorsportu a jako takový mnohokrát usednul za volant soutěžních aut. V roce 2007 ještě nestál v čele Toyoty, jako její výkonný viceprezident měl přesto velkou moc. Pořád ale nebyla tak velká, aby nenarazil na odpor, když se rozhodl, že osobně zkusí štěstí v závodě 24 hodin Nürburgringu.

Širší vedení z takového nápadu nebylo vůbec nadšené. Zbylí vrcholní manažeři nechtěli od takové aktivity dát zcela ruce pryč, i tak ale Toyodovi zakázali, aby firemní tým nastoupil na startovní rošt v barvách automobilky. Toyota se totiž v té době profilovala jako výrobce sice spolehlivých, ale řidičsky velmi nudných aut. Závodní aktivity tak šly proti této strategii - i kdyby Toyoda dosáhl úspěchu, ten by prodejci stejně nedokázali zobchodovat. A kdyby ne, byla by to akorát ostuda.

Toyoda z toho jistě neměl radost, továrnímu týmu ale úplně náhodné jméno dát nechtěl. A tak zvolil název Team Gazoo, což bylo - a pořád je - značka, jež používá web Toyoty zaměřený na ojeté vozy, něco jako Das WeltAuto. Toyoda se navíc rozhodl, že nebude závodit pod svým vlastním jménem, nýbrž pod pseudonymem Morizo Kinoshita. Za volantem speciálně upravené Toyoty Altezza se pak střídal se svým mentorem Hiromu Narusem, který u automobilky platil za „pana řidiče“. Nicméně ani ten nedokázal zázraky. Sedan tak sice čtyřiadvacetihodinovku přežil, což lze samo o sobě brát jako úspěch, ovšem do bojů o čelní příčky nezasáhl. Toyoda tak dle svých slov zažil cosi jako „pocit ponížení“.

Něco takového se již nemělo opakovat. A skutečně - o pouhé dva roky později byl Toyoda alias Morizo zpátky na místě činu. Tentokrát ale už jako prezident automobilky s daleko větší podporou. A dokonce s daleko větším nasazením, neboť se při řízení střídal za volanty závodních Lexusů IS F a LF-A. S prvním zmíněným dosáhl na třetí místo ve své třídě, s druhým pak na čtvrté. O rok později ale již s LF-A bral zlaté vavříny ve třídě a obsadil 13. příčku celkově.

V roce 2010 měl japonský supersport zamířit také na silnice, přičemž Toyoda si jej i přes úspěchy na závodních okruzích musel vydupat. Radost ze zahájení jeho prodeje měl ale pouze napůl, neboť krátce před premiérou jeho přítel Naruse zemřel při havárii poblíž Nürburgringu. To ale šéfa automobilky nezlomilo, nýbrž ve finále posílilo. Rozhodl se totiž, že sportovní aktivity začne tlačit víc než kdy předtím.

Dvě léta na to tak debutovala první generace kupé GT 86, přičemž v roce 2019 se na svět vrátila Toyota Supra. Ta přitom již ve svém názvu oficiálně nesla písmena GR odkazující na Gazoo Racing. Za odkaz na web s ojetinami se přitom již automobilka nestyděla, právě naopak jím od orku 2015 zastřešuje veškeré své závodní aktivity. Stejně jako ty silniční, jak nám připomíná Yaris GR, Corolla GR a druhá generace GR 86.

To ale není konec celého příběhu. Toyota totiž nedávno odhalila nový speciál pro Le Mans, a sice prototyp TR010 Hybrid. Ten je modernizací předchozího speciálu GR010, přičemž nově již na tým Gazoo Racing neodkazuje. Automobilka se totiž rozhodla, že označení GR se stalo natolik synonymem rychlosti a úspěchu, že z něj udělá podznačku, pod kterou bude nabízet veškeré své silniční sporťáky.

Toto portfolio se má navíc oproti současnosti řádně rozrůst, v brzké době totiž dojde na návrat Toyoty Celica. Mluví se také o znovuzrození MR2. A aby toho nebylo málo, značka nedávno představila vrcholný osmiválcový model GR GT. To je nadmíru zajímavý vývoj, na který v posledních 18 letech došlo. A jen potvrzuje, jak výjimečným šéfem Akio Toyoda je.

Zdroj: Carscoops

Petr Prokopec