Autoforum

/

Foto: GAC

Je zjevné, že cesta k lepšímu životnímu prostředí nevede jen skrze elektrické motory, také ty spalovací mají pořád co říci. Novinka automobilek Toyota a GAC na to jde způsobem, o kterém se dosud prakticky nemluvilo.

Vinit Toyotu z nedostatečných ohledů k přírodě by bylo totéž jako říkat Mirkovi Dušínovi z Rychlých šípů, že roste pro kriminál. Však právě japonská automobilka začala jako první ve velkém produkovat hybridní motory, kterými takový Prius osazuje již od roku 1997. Za uplynulých šestadvacet let se pak tato technologie rozšířila napříč celým jejím portfoliem, kombinaci benzin-elektrického ústrojí tak může vyfasovat i Yaris, Camry, C-HR, RAV4 či Highlander.

Japonci ovšem nesázejí vše pouze na hybridní kartu, koupit si od nich tedy můžete i plně elektrický (bZ4X) či dokonce vodíkový vůz (Mirai). Ani to ovšem nemusí být během pár let konečná. Toyota totiž usilovně hledá všemožné cesty, které by ji mohly přivést ke kýženému poklesu emisí, ovšem zároveň by pro zákazníky byly schůdné. V případě vodíku tedy nezůstává jen u palivových článků, ke spalování ekologického paliva zkouší adaptovat i dosavadní benzinové agregáty. A ve spolupráci s čínskou automobilkou GAC nyní vyvinula nové řešení spalovacího motoru.

Dvoulitrový čtyřválec byl upraven tak, aby zvládl jako palivo používat čpavek, což je dosti neobvyklá cesta. I motoristům, kteří se jinak nezajímají o podstatu jejich aut, ale může být vzdáleně povědomá. Tento bezbarvý a štiplavý plyn známý také jako amoniak je součástí močoviny. Její syntetický roztok s obchodním označením AdBlue pak lijeme do dieselových aut ve snaze o snížení jejich emisí.

Pravda, je to vágní spojitost, neboť močovina je vstřikována do výfukového potrubí a přímo s motorem nepřichází do styku. Navíc redukuje emise NOx. U novinky je čpavek spalován a minimalizuje emise CO2. Nová pohonná jednotka s ním produkuje 163 koní, zatímco emise oxidu uhličitého snižuje ve srovnání se spalováním benzinu o 90 procent. Otázkou nicméně je spotřeba, neboť amoniak má ve srovnání s konvenčním palivem pouze poloviční energetickou hustotu. A také je třeba říci, že ve vyšších koncentracích je pro člověka (a nejen člověka) nebezpečný.

Jeho využití pro takový účel tedy nebude nejjednodušší, přesto je třeba snahy GAC a Toyoty ocenit. Obě značky nechtějí slepě kráčet cestou vytyčenou politiky, která je čistá jen proto, že emise vzniklé výrobou elektřiny najednou nikoho nezajímají. Pokud se tedy povede vyřešit výzvy spojené hlavně s potenciální nebezpečností čpavku, pak se amoniak klidně může stát palivem budoucnosti. Od politiků ale palec nahoru ani jinou podporu nečekáme - ty zjevně nezajímá cíl, jen cesta, po které máme všichni pod jejich vedením kráčet.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec