Autoforum

/

Foto: Toyota

Pohonná jednotka 2AZ-FE je známa některými svými problémy. A zdaleka ne pro každý vůz, ve kterém byla použita, se náramně hodí. Ani to ale nemusí znamenat, že nezvládne ujet statisíce kilometrů.

Výroba Toyoty Camry odstartovala před více než čtyřiceti lety. Za tu dobu přišlo na svět několik generací, z nichž ta poslední s interním označením XV70 dokáže zaujmout vzhledem i motorovým prostorem. Při volbě převodovky už moc pestrosti nečekejte - ať už se zákazníci rozhodnou pro dvoulitrový, dvaapůllitrový či třiapůllitrový agregát, po manuálu již sáhnout nemohou. Místo toho lze zmíněné jednotky spárovat s šesti- či osmistupňovým automatem, případně pak s automatem CVT.

O trochu jiná situace je spojena s předchůdcem, provedení XV50 totiž s šestistupňovým manuálem k dispozici bylo. Ovšem nikoli ve Spojených státech. Pokud tedy tamní klientela ráda zapojuje do hry pravou ruku, není Camry již pár let na jejím seznamu potenciálních kandidátů ke koupi. Není tak vlastně překvapivé, že se někteří majitelé zuby nehty drží aut, které pořídili před mnoha lety. Jedním z nich je i vlastník exempláře z roku 2009, který je součástí generace XV40.

Právě toto provedení je vůbec posledním, které bylo v zámoří prodáváno s manuálem. Zájem o tyto modely ovšem nebyl enormní. I proto se Toyota u nástupce rozhodla, že jej na trh pošle pouze s automatem. Onen vlastník se tak pro vysněnou Camry musel vydat až na Floridu, odkud jí po vlastní ose dopravil do svého domova v Illinois. To není zrovna krátká štreka, ostatně překonat musel také Georgii či Alabamu, stejně jako Tennessee a Kentucky.

Od té doby Camry zvládla více než 300 tisíc mil (482 700 km), i přes takový nájezd nicméně vůz září pomalu jako nový. Jeho majitel si totiž evidentně bez manuálu nedokáže představit život. Proto ostatně do letité Toyoty investuje další a další peníze. Pořídit totiž již musel dvě spojky či tři baterie. Problémem se nicméně stala nadměrná spotřeba oleje, která je vrozenou závadou 2,4litrového čtyřválce 2AZ-FE, pro Camry obecně dost nevhodného motoru. Týká se pak agregátů vyrobených v letech 2007-2011.

Za zvýšenými provozními náklady stojí špatné pístní kroužky, které je třeba vyměnit. Přesně k tomu majitel nakonec přistoupil, načež se nám vyskytla poměrně vzácná příležitost - prohlédnout si jednotku s tak vysokým nájezdem i mimo motorový prostor. Zajímavé je, že i přes onen únik oleje je agregát relativně čistý. Ovšem i tak je třeba kvůli oné spotřebě olej vyměnit kromě pístních kroužků a samotných pístů také blok motoru.

Jak přitom dodává mechanik společnosti The Car Care Nut, pokud by majitel problém řešil dříve, nejspíš by nový blok nebyl potřeba. Místo toho by jen došlo na vyčištění toho původního, případně na výměnu některých „vnitřností“. S oním vysokým nájezdem však přišlo také interní opotřebení. A jelikož vlastník po moderně netouží, a to kvůli oné absenci manuálu, rozhodl se, že čtrnáct let starému vozu dopřeje zaslouženou péči.

Pokud tedy hledáte ideální definici pojmu „věrnost“, jste v tomto případě na správné adrese. Docela by nás zajímalo, zda na něco takového dojde rovněž v elektrické éře. Baterie se totiž stávají stále větším problémem, ať už kvůli své degradaci, ceně či nedostupnosti. Udržovat tedy elektrická auta při životě klidně i po několik dekád bude velmi obtížné. Že se to příliš neslučuje s efektivním využíváním zdrojů, asi nemusíme dodávat.

Zdroj: The Car Care Nut@YouTube

Petr Prokopec