Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

O hmotnostech, spotřebách či dynamice aut se bájí jako na běžícím pásu. O to více jsem byl překvapen tím, že jedna z proslulých proklamací BMW platí prakticky bezezbytku.

Jistě jste museli slyšet formulku automobilky BMW hovořící o ideálním rozložení hmotnosti mezi nápravy jejích vozů. Poměr 50:50 se skví prakticky ve všech propagačních materiálech značky, bez ohledu na to, k jakému modelu se vážou. Něco takového umožňuje jen klasická koncepce s motorem umístěným za přední nápravou a pohonem zadních kol, kterou dnes používá pouze několik málo automobilek, v Evropě pak hlavně Mercedes a BMW. Zatímco Mercedes akcentuje u svých vozů jiné vlastnosti, BMW považuje dokonalé vyvážení vozu za podstatné, a proto se jím chlubí.

O paušální platnosti tohoto prohlášení lze pochybovat i bez hlubší znalosti věci - tohoto ideálního poměru nemůže dosahovat model s čtyřválcovým benzinovým motorem na straně jedné, stejně jako varianta s šestiválcovým dieselem na straně druhé. Automobilka se sice snaží rozdílům daným odlišnou hmotností motorů přizpůsobovat (nejviditelnější je odlišné umístění akumulátoru buď v motorovém prostoru, nebo pod podlahou zavazadelníku), na vyrovnání stavu by ale v druhém případě musela záď dovažovat více, než by bylo z racionálního hlediska únosné.

Pochybuji o něm ale o to více od té doby, co mi několik čtenářů poslalo výsledky z vážení modelu 130i. Ten se sice od ideálu obvykle neodchýlil příliš, ale třeba 56:44 už zkrátka zdaleka není 50:50. A to nehovořím o tom, že pohotovostní hmotnost byla i přes omezenou výbavu vozů vyšší než udávaná. Není tedy divu, že jsem si spolu s touto informací musel vyslechnout i povídání na téma Bayerische Marketing Werke, organizovaném přesunu zaměstnanců jedné nejmenované ingolstadtské automobilky do Mnichova a jím podobné.

S tímto povědomím jsem včera na okruhu v Mostě, kde jsme byli projet Lotus Evora S, o němž vás též brzy zpravíme, využil možnosti zvážení BMW 330i E90 na váhách firem Rebels Racing a IBS Motor, které nabízejí tzv. Performance Engineering amatérským závodním týmům. Skoro jsem počítal s hotovým „sólo kaprem” usvědčujícím BMW z nestoudné fabulace, ale realita byla úplně jiná.

Toleroval bych BMW i odchylku pár jednotek procent, neboť tu snadno ovlivní pár drobných detailů, ve skutečnosti ale bylo vyvážení vozu prakticky perfektní. Když si prohlédnete přiložené fotografie, můžete sami seznat, že rozdíl mezi zatížením jednotlivých kol v podélném směru činil maximálně 10,5 kilogramu, což není v rámci vozu o hmotnosti 1526,5 kg prakticky nic. Rozložení mezi zadní kola v poměru 381,5:381,5 kg je až pozoruhodné, na přední ose byla hmotnost rozložena v poměru 372,5:391 kg, což vypadá zvláštně, po obsazení vozu pouze řidičem se ale všechny hmotnosti takřka vyrovnaly.

S pohotovostní hmotností je to o něco horší - BMW udává 1 555 kg při obsazení řidičem o hmotnosti 75 kg a 3/4 zaplnění palivové nádrže. V nádrži bylo v momentě měření právě tolik benzinu, bez řidiče ale váhy ukázaly číslo 1526,5 kg. Když uvážím, že v autě bylo maximálně do 10 kg nakladu, pak se údaj v technickém průkazu odchyluje od skutečnosti o 30-40 kilogramů, neboť s dopočítáním 75 kg virtuálního eurořidiče by pohotovostní hmotnost měla 1 590 kg. Ale ani to není tak velká odchylka, z podobných testů zejména zahraničních kolegů pamatuji vyšší.

Z výsledků vážení jsem příjemně překvapen. I když je dobré vyvážení 330i E90 znát i za jízdy a rozhodně bych si na něj nestěžoval, takřka papírovou dokonalost bych beztak neočekával. Pokusíme se vám do budoucna podobné údaje přinést i pro námi testované vozy, takový údaj dokáže o schopnostech vozu také leccos napovědět.

A pokud byste si rádi přečetli test BMW 330i E90, či spíše dlouhodobé zkušenosti s ním, ozvěte se v diskusi, rádi pro vás takový článek připravíme.

Pavel Janda