Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Jen pro ty krásné oči si faceliftovanou Octavii asi nekoupíte. Naštěstí je tu ale ještě pár jiných důvodů, pro které byste mohli.

V interiéru se spíše retušovalo

Zatímco exteriér faceliftované Octavie je nepřehlédnutelným zdrojem debat, v interiéru už k dramatické proměně nedošlo. Nechci znovu zkoumat, kde všude by bylo možné zapíchnout vlaječku s nápisem „Vylepšeno” - to jsme několikrát popisovali dříve a je toho vážně dost. Na první pohled si nicméně všimnete jen několika málo věcí.

Především je to nové rozhraní nejlepšího palubního systému v nabídce, které má zase o něco větší (a kvalitnější) displej a zase o něco méně tlačítek. Vlastně už nemá žádná fyzická tlačítka, nabízí jen čtyři dotyková a všechno ostatní se řeší přes dotykovou obrazovku. Právě absence tlačítek - a zejména pak kolečka pro nastavení hlasitosti a jeho nahrazení dotykovými ploškami - jsem se bál a i nyní si myslím, že jde o zbytečnou modernu. Pokud se ale za jízdy nevyžíváte v přehrabování se v infotainmentu, takový problém to není.

Dálkové ovládání hlasitosti na volantu považuji za nutnost, zbylé operace ale vzhledem k rychlosti, přesnosti a citlivosti systému není v rozumné míře problém zvládnout za jízdy, ani když nejedete zrovna pomalu či po úplně kvalitní cestě. Je to samozřejmě něco za něco, ale tak už to v životě chodí a pokud byste nebyli ochotni vyměnit ovládání tlačítky za opravdu velkou obrazovku, Škoda nabízí i skromnější systémy. Poslední poznámka už jen k povrchu obrazovky - je lesklý a bez rušivých přechodů zapuštěný do palubní desky, takže působí docela noblesně. Ano, „ohmatá” se, ale vypadá to na úplně stejný materiál, jaký je používán pro displeje moderních smartphonů a ty si „ohmatáváme” každých pár minut, takže to asi taková komplikace nebude.

Když už jsme u mobilního telefonu, všimnete si rovněž nového nabízeného držáku, jehož... škvíra je sice delší, ale také užší, takže se do něj vejdou modernější přístroje s většími displeji, ne však už ty starší s otylejším tělem. A všimnete si také podivných bouliček na dně prostoru pro nápoje, které slouží k tomu, abyste do nich zarazili členitou spodní část plastových láhví s nápoji a v případě potřeby je mohli otevřít jednou rukou.

Jinak jsem s žádnou podstatnou novinkou během relativně krátké zkušenosti konfrontován nebyl, to ale neznamená, že takové neexistují nebo že je nevnímáte. Spousta drobných novinek pomáhá navodit na palubě ještě o něco příjemnější atmosféru. Pochopitelně nedokážu říci, jestli bude podobný dojem dělat i model ze spodního okraje nabídky bez všech těch příjemných vymožeností, které si dnes lze do Octavie pořídit, ale špičková verze, kterou jsem testoval, opravdu nepůsobí jako obyčejný vůz, do kterého jste si přikoupili nesmysly za statisíce. V závislosti na zvolené specifikaci dokáže být Octavie lecčím od úplně obyčejného auta přes slušné řidičské náčiní až po konkurenta vozů vyšších tříd. Tohle se mi na ní vždy líbilo, neboť to svědčí o kvalitě technického základu, s nímž pracuje. A po faceliftu dělá takový dojem ještě více, je zkrátka zase trochu vyvpiplanější.

Ostatní přednosti zůstávají a platí to zejména o vnitřním prostoru. Kdo kdy měl s poslední Octavií tu čest, ví, že kolikrát není snadné narazit na tak „reálně prostorný” vůz ani o třídu výše, natož pak mezi kompakty. Na tom facelift nezměnil zhola nic a bude to jistě jeden z podstatných argumentů, proč dát Octavii přednost třeba i před oním, ještě trochu vypiplanějším Golfem.

Citelně kvalitnější jízda

Pro první test jsem se spokojil s verzí Combi 1,8 TSI 4x4, s níž jsem strávil naprostou většinu vyhrazeného času. Ono „spokojil” neberte jako projev pohrdání jednou ze špičkových verzí, která v testované specifikaci mohla snadno stát pře milion Kč. Spíše to berte jako projev toho, že jsem byl zvědavý stejně hlavně na vzhled nečekajíc podstatné změny v jízdním projevu, neboť ty s facelifty obvykle nepřicházejí. Ale to byl omyl.

Rozhodně nemíním opakovat několikrát slyšená slova automobilky o tom, že „změn na modernizované Octavii je tolik, že se to skoro zdráhám nazývat faceliftem”. To je opravdu nadsazené, je to facelift, změny v projevu auta ale naznačují, že také s ním může přijít něco více než přepudrování nosu. A to i za situace, kdy auto zase tak moc problémů netrápilo a konkurence nepřišla s ničím přelomovým.

Projev verze 1,8 TSI 4x4 byl dosud poněkud rozbředlý - šlo sice na jednu stranu o auto velmi komfortní, schopné s přehledem polykat české silniční jámy, na druhou ale i trochu těžkopádné, které už v pomalejších ostrých zatáčkách mělo tendenci „padat na zadek”. Když jste pak jeli opravdu rychle (přes 200 km/h) třeba na trochu rozhoupané dálnici, bylo to až trochu nepříjemné. Zkrátka komfortní auto nesvádějící vás k řidičské aktivitě, což není charakteristika, která by k Octavii obecně seděla.

Sednout zrovna do takové varianty s vidinou jízdy po technické trati podél pobřeží a po dálnicích, které jsou sice v Portugalsku, ale snadno si poradí i s německými řidičskými manýry, sice nebylo nejchytřejší, ale občas člověk udělá zdánlivou hloupost, aby zjistil, že o mnoho chytřeji jednat nemohl. Právě na verzi 1,8 TSI 4x4 je totiž velmi dobře patrné, jak moc se toho s inovacemi změnilo. Jistě se na tom podílí i adaptivní tlumiče, které přibyly do nabídky už loni (dříve jsem s ním 1,8 TSI 4x4 netestoval), klíčem ke změně je ale přepracování zadní nápravy. Ta zejména s tužším nastavením tlumičů zcela opustila své vrtkavé manýry a díky širšímu rozchodu dává i relativně těžkému provedení překvapivě stabilní projev, a to jak v pomalých, utažených zatáčkách, tak při rychlostech okolo 230 km/h, které dokáže vyvinout na docela technických portugalských dálnicích.

Jeden z kolegů při pozdější diskuzi použil slova o tom, že automobilka zadní nápravu „uklidnila” a žádná lepší charakteristika mě nenapadá. Neplatí to totiž jen v případě jízdních vlastností, ale také v případě schopnosti kopírovat povrch. Pravda, portugalské silnice (ano, i ty) jsou kvalitnější než české a varianta 1,8 TSI 4x4 zrovna není z těch, které by se špatným povrchem měly dříve problémy. Vyzkoušel jsem ale krátce i verzi 2,0 TDI s primitivnější konstrukcí zadní osy a ten posun byl právě takový, třebaže nikoli vyšponovaný do takové šíře repertoáru, kterým disponuje benzinová čtyřkolka se sofistikovanější zadní nápravou.

Octavie nyní působí při jízdě stabilněji, jistěji. Nechá si toho více líbit a ještě vám méně dovolí okusit neduhy povrchu, který ubíhá před vámi. Nevím, jaké další změny na podvozku proběhly, ale tohle je prostě dobré, jakkoli špatné to nebylo ani před faceliftem. Nejlépe by tato proměna měla být znát na variantě RS, ta ale bohužel k dispozici pro jízdu v Portugalsku nebyla, snad příště.

Jízda s autem je skutečně kvalitnější než dosud a mimo lepší podvozek a lepší pocit z kabiny tomu pomáhala ještě jedna podstatná věc - menší aerodynamický hluk. V rychlostech vysoko přes 200 km/h, kde se dříve od oken ozýval dost rušivý svist, jsem vyzkoušel jen jedno jediné auto, a tak to nelze brát jako definitivní stanovisko, ale snad nebyla náhoda, že intenzivní šum svistu odkráčel ze scény. Pokud máte ve zvyku jezdit rychleji, byla to u Octavie dost častá (třebaže také ne ve všech vyrobených autech nutně přítomná) nepříjemnost, z níž při delších cestách dokázala rozbolet hlava. Tady nebyla a věřím, že nebude ani u jiných verzí - komfortu cestování vysokými rychlostmi to pomohlo velmi.

Jinak bych řekl, že dobré věci zůstaly. Ačkoli Octavie může z papírových parametrů dál působit jako velké auto na malém podvozku, řidiči nedává nic takového znát a jde o velmi mrštný, snadno ovladatelný stroj. Jeho jízdní projev nevyhrocený do žádného z extrémů. Ponechává si příjemnou univerzálnost sahající od umu s přehledem obstát při čemkoli od pohodové rodinné jízdy až po řádění na okreskách - tím mi Octavie třetí generace vždy imponovala, stejně jako schopnost alespoň trochu vtáhnout řidiče do děje a přesto jej za jízdy „příliš neobtěžovat”, pokud o to nestojí. Změny na podvozku tomu všemu daly jen trochu širší rozměr a pokud bych měl vše krátce shrnout, po použil bych slova, že „jízdní projev Octavie byl uhlazen”. Přesně takový nyní je - jistější, komfortnější, tišší a přitom stále agilní a čitelný. Oproti předchozímu provedení to není propastná změna, je ale jasně citelná a příjemná.