Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Ojetiny běžně netestujeme, služební vůz německého Bundeswehru a poslední z mohykánů mezi pravými offroady si však výjimku zaslouží.

Síla díky převodům

Prapůvodní Wolf GD 240 se dodával s nesmrtelným atmosférickým čtyřválcovým dieselem OM616 o objemu 2,4 litru, který byste našli už v Pianu, na téměř 2,2tunový armádní vůz však nebylo jeho 72 skromných koní a 137 Nm bůhví co. Ne že by novější 2,5litrový řadový pětiválec OM602.939 ve verzi GD 250 představoval zásadní zlepšení. Rovněž nemá turbodmychadlo, takže produkuje pouze 92 koní při 4 600 otáčkách za minutu a 158 newtonmetrů dostupných v rozmezí od 2 200 do 3 100 ot./min., posun vpřed to ale bezpochyby byl.

Motor v hlubokých mrazech žhaví klidně půl minuty, se standardizovanou armádní 24voltovou elektrickou sítí a startérem o výkonu skoro 3,5 koně však taková zátěž pro něj nepředstavuje nejmenší problém. Der Soldat se psím oklepáním spolehlivě naskočil každé ráno, a přestože měl trochu vepřové manýry, hluk v uzavřené kabině není tak nepříjemný, jak by se mohlo zdát. Mnohem více rámusu nadělá ventilace, která je schopná napumpovat do interiéru horký vzduch během pár minut, na nejvyšším stupni ale musíte místy se spolujezdcem na sebe řvát, abyste se navzájem slyšeli.

Dynamika odpovídá tomu, co byste asi očekávali od automobilu se 43 koňmi na tunu. Pětiválec se sice netrápí, má dost páry již od volnoběžných otáček, cítíte ale, že navzdory krátkým převodům síly nazbyt nemá a zpomaluje ho i značně velký valivý odpor terénních kol, hlavně ale jízdní odpory mohutně dimenzovaného pohonného ústrojí. Také proto se G na dálnicích mnohem lépe cítí v rychlostech kolem stovky, než udávané maximálky 123 km/h, ještě lépe je s ním ale do sedmdesátky až osmdesátky, kdy nemusíte dieselu permanentně dýchat na záda.

Že je tento motor stavěný na vytrvalý pojezd nízkými rychlostmi, zjistíte po zařazení manuálu do polohy L, respektive přiřazení redukce druhou pákou. Pětiválec se uklidní, ztichne a se vzdáleným mručením bude pomaloučku, s téměř nekonečně působící zásobou síly schopen s naprostou samozřejmostí překonávat místa, kde bystě pěšky měli problém udržet se na všech čtyřech.

Díky téměř stolitrové nádrži pak máte jistotu, že nemusíte dojíždět na každou třetí čerpací stanici, spotřeba nicméně nízká není. Automobilka uvádí dojezd 600 km, a to znamená, že na každých sto kilometrů zmizí z nádrže přes šestnáct litrů nafty. To je číslo velmi blízké realitě, pokud trávíte hodně času mimo asfalt, naopak na běžných silnicích se lze bez zvláštní snahy dostat na deset až dvanáct litrů. To asi pořád není málo, jak ale říkal jeden teoretický fyzik, vše je relativní. Stačí si totiž uvědomit, co tento německý stroj zvládne ve svém nejpřirozenějším teritoriu.

V terénu jednička, jinde pomalejší než kamiony

Asi není nutné nějak zvlášť zdůrazňovat očividný fakt, že armádní Géčko do normálního provozu nepatří. Ne že by ve městě či mimo něj nemohlo jezdit. Přidejte na rychlosti a retardéry, díry či jakékoli nedokonalosti povrchu velikosti kamionu odpružení spolkne jako pes mouchu, menší potíž je akorát v tom, že se karoserie, popruhy uchycená plátěná střecha i sedačky pokaždé zachvějí jako paralyzérem skolený slon.

Jelikož víte, že auto podobné a ještě horší zacházení vydrží a vaší páteři to zrovna nevadí, ignorujte to, však od armádního offroadu schopnosti létajícího koberce asi nečekáte. Jenže těžko se dá přehlédnout fakt, že s hladkým dieselem je auto poněkud neohrabané a pomalejší než kterákoli běžná dodávka a na dálnicích budete zpomalovat i kamiony.

Tak nějak přirozeně máte okamžitě chuť odbočit mezi stromy, na lesní cestičky a ideálně to můžete vzít rovnou přes nejbližší pangejt. Geländewagen byl navržen, aby bez problému šplhal i po Himalájích, takže zdejší podmínky pro něj většinou nepředstavují vážnější výzvu. Spíše než autu schopnosti dojde vaše odvaha, jestli to podvozek ustojí. Poněkud do úzkých se můžete na vteřinku nebo dvě dostat v kolejích hlubokého bláta, pokud ale nejste po okna v bahně, čtyřkolka v kombinaci s uzávěrkami obou diferenciálů znamenají, že bude mít problém udržet s vámi krok i lesní traktor.

Samotné ovládání je sice primitivně jednoduché, v zájmu zachování záruky nesmrtelnosti je ale dobré zapamatovat si pár detailů. Protože ve voze chybí mezinápravový diferenciál, nečekejte, že si z Mercedesu můžete udělat přerostlé Subaru STi. Vnitřní pnutí rozvodovkám a jejich ozubeným kolům opravdu příliš nesvědčí, takže čtyřkolku zařazujte raději pouze na kluzkém povrchu. Na silnicích naopak čistě pohon zadních kol nevadí, stejně nemáte dost výkonu na to, abyste se mohli pokoušet ukroutit si ruce v případě, že vás napadne otázka, jestli to jede bokem.

Druhou podmínkou zachování dobrého zdraví Géčka je mít stále na paměti, že do vody sice můžete, ale bez nasávání vyvedeného na úroveň střechy pouze do hloubky 600 milimetrů. Poslední dobrá rada směřuje k brzdám. Armádní stroj sice disponuje klasickým podtlakovým posilovačem a vpředu má kotoučové brzdy, na pětníku (navíc bez protiblokovacího systému) ale vážně nezastaví. Tedy ne že byste si měli dělat starosti ze škrábanců na předním nárazníku, ale provozní náklady by se vám na pojistném poněkud předražilo.