Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nový Fiat Tipo asi nebude na českých silnicích často k vidění. Umí být fajn, ale na některých místech je znát, že musí být levné. Stojí to za to?

Motor sportování nehoví

Od auta, jako je Fiat Tipo, člověk tak nějak neočekává sportovní svezení, zejména je-li vůz vybaven vznětovou šestnáctistovkou o 120 koních a 320 Nm - stejným motorem, jaký jsem dostal ve Fiatu 500X před několika měsíci. I zde byl spojen s manuálním šestikvaltem a také v tomto případě poháněl jen přední kola. Jeho chování je přesto trochu odlišné.

Tenhle motor nehoví vytáčení, ale to se u dieselu tak nějak očekává. Nejlépe mu je v dolní půlce otáčkoměru, kde má relativně dost výkonu. Vrchol točivého momentu leží v 1 750 otáčkách, a už když se budete pohybovat v těchto sférách, dočkáte se docela svižné jízdy. Do nějakých 110 km/h je opravdu fajn, ve vyšších rychlostech už je to horší, ale brzdou provozu nejste.

Co ale je pozoruhodně otravné, je chování plynového pedálu, zejména na první rychlostní stupeň. Působí, jako by snad ani nebyl spojen s motorem - což tedy fyzicky není, plyn je elektronický, ale o to tolik nejde. Ať člověk na jedničku šlape na plyn, jak chce, v nízkých otáčkách se neděje vůbec nic, až někde ve dvou tisících vůz vyrazí poměrně ostře vpřed. Na žádný jiný kvalt jsem se s ničím takovým nesetkal, takže musím více než podezírat mapování motoru, které na jedničku snad kvůli emisím, snad kvůli životnosti spojky, homokinetických kloubů či čehokoli takového motor škrtí.

Motor, stejně jako u 500X, nezapře, jaké palivo spaluje. Dieselový projev není hlasitý, ale je pořád přítomný, je potřeba se s ním naučit žít. Ve vyšších rychlostech ale nepřichází aerodynamický hluk; tedy, jistě, že ho je víc než ve čtyřicítce, ale nezískává převahu, natož aby byl nepříjemný. Je to pravděpodobně díky konvenčnějšímu tvaru karoserie, než má 500X.

Berou-li vás mdloby z fotek přístrojového štítu, kde je vidět sedmnáctilitrová průměrná spotřeba, neděste se. Číslo průměrné spotřeby tady poměrně rychle roste, když vůz chvíli stojí na místě s nastartovaným motorem. Průměr za několik stovek kilometrů testování činil přesně 6 litrů nafty na sto a s takovým apetitem už se dá jezdit jinak než jen zadrženě.

Podvozek umí příjemně překvapit

Auto jsem pochopitelně potrápil i v zatáčkách a kopcích. Ostřejší jízdu sice nemá zrovna v popisu práce, existuje způsob, jak se za jeho volantem bavit. Základ testovaného kousku opravdu nebyl dobrý, těžký diesel vpředu, torzní příčka s vlečenými rameny vzadu a zimní pneumatiky, které netuším, proč auto mělo ještě v půlce jara. Také tu byla torzní příčka a také dost měkký podvozek, který nejspíše budou mít všechna Tipa.

Měkkost tu není na škodu, podvozek skvěle filtruje nerovnosti, není ani hlučný. A v zatáčkách se na něj lze spolehnout; je sice měkký a náklony karoserie jsou denním chlebem, ale chová se předvídatelně a rychle v něj získáte důvěru. Zadní náprava pomáhá v zatáčkách, pokud ji odlehčíte přibrzděním na vjezdu do zatáčky; je znát, že by se třeba na sněhu i sklouzla. Stabilizace se dá vypnout jedním krátkým stisknutím jednoho tlačítka, takže zde překážky nebudou.

Obecně tu je relativně jednoduchý způsob, jak si s Tipem zatáčky vychutnat, a dost jde využít přenosů hmotnosti. Je potřeba volit nižší nájezdovou rychlost, protože když to s ní přeženete, dostaví se nedotáčivost. V oblouku pak lehce přidávat plyn, ale ne příliš, abyste vyvolali nedotáčivost; přidáte-li správně, vnější kola se zakousnou do asfaltu a vůz vykrouží oblouk velmi sebejistě. Pochopitelně čím lepší asfalt, tím lepší chování v zatáčkách, zadní náprava má tendenci být na nerovnostech trochu neposedná, pokud jedete blízko limitu. A vůz opravdu nemá rád roletu, tím méně v zatáčkách, ale to jistě není sám.

Ve výsledku je tak omezením spíš motor, kterému se sportovat opravdu nechce. Rychlý pohled do české nabídky Tipa ale odhalí, že v nabídce jsou dva atmosférické benzíny. Čtete správně a čtete to v roce 2016, tohle auto má v nabídce atmosféry. Nejsou nijak silné, čtrnáctistovka má 95 koní a 127 Nm, šestnáctistovka nabídne 110 koní a 152 Nm a pošle je na kola jen přes automatickou převodovku, ale budou na přední nápravě rozhodně lehčí než diesel a velmi pravděpodobně budou mít lepší odezvu na plyn.

Jenže s tím, kolik nabídnou síly, budou mít problém obstojně utáhnout naložený vůz v kopcích. Nic jako 170koňová čtrnáctistovka se škorpionem na víku ventilů tu není a nedoufejme ani v 2,4l Tigershark, který by nabídl 186 atmosférických koní a 232 Nm. Chcete-li tedy v Tipu vozit víc lidí než sebe a drahou polovičku, dieselová šestnáctistovka MultiJet II, která je se 120 koňmi nejsilnějším motorem v nabídce, bude asi nutností.

Uživatelsky skoro bezproblémové

Tipo nemá příliš jízdních asistentů, nečekejte tu aktivní udržování v jízdních pruzích nebo adaptivní tempomat. Obyčejný tu ale je, takže stačí nastavit rychlost, opřít si hlavu a vézt se. Volant se příjemně drží, jízda je na danou třídu slušně pohodlná, jak vyplývá i z výše řečeného, Tipo se nesnaží si hrát na sportovce, kterým není, což při běžném cestování oceníte.

Infotainment se směšně malým displejem tentokrát nabídne i navigaci, kterou navrhla značka TomTom a která nemá úplně dokonale intuitivní ovládání a člověk musí např. chvíli přemýšlet, jak zrušit aktuální trasu. Co je největší nevýhoda, je, že zobrazit mapu v režimu „sever nahoře” umí jen tehdy, pokud vás nikam nevede - to si můžete vybrat ze zobrazení 2D nebo 3D, ale na „sever nahoře” zapomeňte.

Také je její design trochu odlišný od zbytku téhle verze UConnectu, což působí trochu neučesaně, a - ale to velmi pravděpodobně byl problém daného kusu - navigace nekomunikovala s černobílým displejem v přístrojovém štítu. I když mě někam vedla, zde se displej tvářil, že se nic neděje. A neukazoval ani připojený telefon. Jinak UConnect ničím moc nepřekvapí, design je jednoduchý a účelný, ale ne strohý či nudný.

Opět kvituji možnost zobrazení teploty oleje a napětí na displeji v přístrojovém štítu. Ten se obecně celkem povedl, je dobře čitelný, má kontrolku zapnutých světel, třebaže jen obrysovek, a kontrolka dálkových světel ve tmě řidiče neoslňuje. Zde nenacházím chyb, i kostičky u palivoměru a teploměru chladicí kapaliny u auta tohoto zaměření jsou akceptovatelné, i když bych samozřejmě normální rafiky zvolil radši. Buďme ale rádi, že tu teploměr vůbec je.

Testovaný kus byl vybaven automatickým rozsvěcením světel; dálková se zapínala manuálně. Světla automatika rozsvěcela velmi spolehlivě třeba po vjezdu do tunelu, zde nemám výtek. Co se ale nepovedlo, jsou automatické stěrače, kterým trvá dlouho, než začnou stírat, a pak stírají jako divé, i když jsou na skle čtyři kapky. Když vjedete do tunelu, kam neprší, trvá jim opravdu dlouho - i několik set metrů jízdy -, než se zastaví. A když jedete průtrží mračen, pořád přepínají z nejrychlejšího chodu na normální, což nejednoho méně flegmatického řidiče může dost znervózňovat. To je přesně to, co nechcete, jedete-li za silného deště ve tmě a nevidíte pomalu ani rozdíl mezi silnicí a příkopem.