Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Letošní ročník přepsal hned několikrát historii. Máme pro vás celkové pořadí, nejzajímavější fakta, fotogalerii i videa největších havárií.

Za sebou máme 83. ročník legendárního vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans. Tomu nakonec dominovalo Porsche, které se na stupínek nejvyšší vrátilo po sedmnáctileté absenci. Daný úspěch je přitom o to cennější, že jej německá značka dosáhla hned druhý rok po opětovném zapojení se do nejvyšší kategorie LMP1. Navíc jde o již sedmnácté celkové vítězství značky v závodě, pročež Porsche i nadále zůstává nejúspěšnější automobilkou v historii 24 hodin Le Mans.

K zisku vavřínů nakročil výrobce ze Zuffenhausenu již během kvalifikace, kdy stanovil nový rekord časem 3 minut a 16 sekund. V samotném závodě však již vozy 919 Hybrid tak rychlé nebyly, místo toho se o změnu historie postaralo Audi. Jeho vůz R18 e-tron totiž dokázal obkroužit okruh Le Sarthe s časem 3 minut a 17 sekund, díky čemuž překonal i Jackieho Olivera a jeho Porsche 917LH, kteří v roce 1971 zvládli jedno kolo za 3 minuty a 18 sekund.

Jelikož v mezičase se okruh Le Sarthe dočkal prodloužení a hlavně přidání šikany doprostřed rovinky Mulsanne, je pokoření rekordu pro Audi o to cennější. Zvláště když v samotném závodu se německá značka musela spokojit až se třetím místem. Na druhou stranu však podlehla soupeři ze stejného koncernu, přičemž kromě Toyoty vlastně nikdo jiný neměl šanci na celkové vítězství dosáhnout. To ale letošnímu ročníku i dodává poněkud hořkou příchuť.

Tím nechceme vítězství Porsche nikterak shazovat. Naopak jej musíme vyzdvihnout zejména díky pilotům, neboť posádka vítězného vozu číslo 19 byla ze všech tří továrních týmů nejméně zkušená. Nico Hülkenberg a Earl Bamber ještě nikdy dříve na okruhu Le Sarthe nezávodili, zatímco Nick Tandy má na svém kontu účast dvojí, ovšem v mnohem nižší kategorii GT.

I přes nedostatek zkušeností je Hülkenberg jediným aktivním pilotem současné Formule 1, který má na svém kontě i vítězství v Le Mans. Naposledy se přitom této pocty dočkal Johnny Herbert, když v roce 1991 jezdil za Mazdu. Její vítězství s vozem 787B je přitom jediným takovým počinem japonské automobilky, všechny ostatní značky se na okruhu Le Sarthe dočkaly zklamání.

Tím se dostáváme k Nissanu, jehož letošní působení bychom mohli označit za „Trapas roku“. Japonci odstartovali do závodu s radikální předokolkou GT-R LM Nismo, úspěšnější ze dvou strojů však zvládnul odkroužit jen 242 kol. Za vítězem tak vůz zaostal o 153 kol, pročež nebyl klasifikován. Navíc nezaujal ani časem na kolo, neboť jeho „rekord“ představují 3 minuty a 35 sekund.

„Smolařem roku“ je pak Aston Martin, pro který byl letošní ročník asi nejhorší v celé historii. Nejprve totiž havarovaly oba vozy soupeřící v kategorii GTE-Pro, přičemž ten s číslem 99 v době nárazu celou třídu vedl před Corvette. Pouhých 46 minut před koncem závodu se pak kolize dočkal i vůz s číslem 98, který pro změnu daroval vítězství Ferrari v kategorii GTE-Am.

Kompletní finální pořadí si můžete prohlédnout níže, my již přidáme jen pár „highlightů“. Tím první je fakt, že ačkoliv se v každém voze střídají tři jezdci, prakticky ani jeden z nich nespí. Kromě přemíry adrenalinu totiž musí každý z nich po svém stintu za týmovými inženýry probrat své působení a následnou strategii. Na odpočinek jim pak zbude zhruba 20 minut.

Kromě únavy jsou přitom jezdci vystaveni úmornému vedru, neboť klimatizace je pro vozy jezdící Le Mans považována za příliš těžkou (i když váží jen nějaká dvě tři kila). Ochlazení se tak dočkají pouze díky průduchům v kategorii, i tak ovšem během jediného „stintu” ztratí zhruba tři kila své hmotnosti. A to navzdory důslednému pitnému režimu.

Dalším problémem jsou čelní stěrače, které bychom pomalu mohli nazvat nefunkčními. Jakmile je totiž v rychlostech nad 320 km/h čelní okno „ozdobeno“ brouky či prachem, může snaha o jejich setření viditelnost jen zhoršit. A pokud je na trati olej, pak může být viditelnost dokonce nulová. Nápomocny jezdcům jsou tak odtrhávací štítky čelního okna.

Pro letošek pak byly změněny i regule týkající safety caru, kterých je hned několik. Díky tomu je možné lépe kontrolovat rozestupy a neznevýhodnit tak některý vůz. Mimo to mohou traťoví maršálové vyvěsit žluté vlajky jen v různých částech takřka 14kilometrového okruhu, což ještě méně ovlivňuje závod.

Poslední tečku za letošním závodem 24 hodin Le Mans pak věnujeme spotřebě paliva, která je o poznání nižší než v minulosti. Takové Audi R18 e-tron poháněné šestiválcovým dieselem totiž spotřebovalo o 40 procent paliva méně než verze V12 TDI z roku 2006. Všechny tři vozy pak během závodu zrekuperovaly 1 263 kWh, což je takové množství elektřiny, které by vystačilo rodinnému domu na pět měsíců...

Kompletní pořadí 24 hodin Le Mans. Níže si pak můžete prohlédnout pět nejvážnějších závodních havárií i jednu kvalifikační

Petr Prokopec