Autoforum

/

Foto: Jeep

Celá situace také ukazuje, jak zoufale odtržení od reality jsou politici a jimi zřízené instituce, které ono vnucování fakticky zajišťují. Je jednoduché říci od zeleného stolu, co máte a nemáte prodávat, ale co když to nejde dohromady s technickou a ekonomickou realitou?

Představte si, že jste majitelem pekárny, která je proslulá svými klasickými rohlíky. Na ty se sjíždí zákazníci ze všech koutů kraje, přičemž jim nevadí vystát si dlouhou frontu a něco si i připlatit. Jenže politici se rozhodli, že pravidelné pojídání bílého pečiva není dobré pro zdraví lidu, a tak tento obor začnou regulovat.

Na trhu sice dál můžete nabídnout, co uznáte za vhodné, pokud ale v rámci svých prodejů nedodáte lidem určité procento celozrnných rohlíků bez lepku, laktózy a všeho možného, budete platit. Na první pohled to vypadá banálně, jenže když takový produkt bez chuti, zájmu, navíc za vyšší cenu nabídnete, zjistíte, že ho skoro nikdo nechce.

Co vám tu chvíli zbývá? Mohli byste se smířit s tím, že budete dál prodávat jen klasické rohlíky, jenže pokuty za neprodej rádoby zdravé alternativy jsou tak vysoké, že byste jen prodělávali. Anebo nic neprodali, kdybyste pokutu promítli do ceny. Navíc vám všichni říkali, že celozrnná verze bude pecka, a tak jste do její výroby investovali, vyřadit ji z nabídky by tedy znamenalo odepsat další obrovské peníze. Co vám zbývá pak? Nabízet obojí, doufat, že si aspoň pár lidí za dumpingovou cenu celozrnné rohlíky koupí, vás to zbaví nutnosti hradit pokuty a ztráty z prodeje této alternativy promítnete do ceny pořád vyhledávaných klasických rohlíků. Výsledek je jasný - máte v nabídce chtěný, ale uměl drahý produkt a vedle něj nechtěný a ještě dražší. Nabízíte hlouposti, které si trh nevyžádal, a ještě tím podkopáváte svůj úspěšný byznys s tím, co naopak lidé chtějí.

Připomíná vám tato hypotetická situace něco? No jistě, jsou to kleště, ve kterých se ocitl automobilový průmysl s politicky tlačenou elektromobilitou. Ani na bateriovém pohonu jako takovém nemusí být nutně vše špatné, ostatně někomu vyhovuje. A někdy může i přispívat ke snížení uhlíkové stopy. Jenže jednoduše nejde o univerzální řešení pro všechny, takže pokud jej začnete ve stále větší míře tlačit všem, narazíte na limit, za kterém ho už rozumně prodávat nejde. To ale politiky nezajímá, a tak chtějí, aby jejich podíl na trhu byl jen vyšší a vyšší, až v prodeji nezůstane nic jiného.

I když tedy pomalu každá automobilka začíná svůj prodejní report zmínkami o skvělých elektrických vozech a růstu zájmu o něj, ve skutečnosti téměř žádná z nich nenabídla takový vůz na základě poptávky ze strany své klientely. Došlo jen k účelovému zařazení takových aut do nabídky, aby se firmy vyhnuly stejné formě pokut, jakou jsme popsali v úvodu u oněch rohlíků. Výrobci dlouho věřili, že to celé nějak půjde, nyní ale začínají chápat, že elektromobily všem nevnutí a přistupují k úpravám dosavadních plánů. V koši pak končí takové, ve kterých se mluvilo o stavbě nových továren na baterie a elektromobily a jim podobné.

Problém je v tom, že politici to nijak nereflektují. Ti se znovu chytli hesla „kupředu levá, zpátky ni krok“, a proto dál tlačí na vyšší a vyšší prodeje elektroaut. V Evropě se proti tomu ozývá pořád jen pár firem, také v USA je ale na stole obdobný mechanismus, který můžeme označit slovy „elektrifikuj, plať nebo obojí”. A momentálně se proti němu zvedá stále větší odpor. Aliance pro automobilové inovace, jejíž součástí je třeba Toyota, GM, VW, Hyundai a další, totiž navrhované požadavky na prodej elektrických aut skryté podobně jako v Evropě za flotilovou průměrnou spotřebu paliva (u nás emise CO2, tyto veličiny jsou si přímo úměrné) a začíná se hrozit pokut spojených s jejich neplněním.

Za překročení výše flotilové průměrné spotřeby by totiž v letech 2027 a 2032 měli výrobci zaplatit přes 14 miliard dolarů (cca 325,1 mld. Kč), a to by pokuty byly spojené s jedním ze dvou prodaných pick-upů a jedním ze tří osobních aut. Jde o obrovské peníze, které by se promítly do cen všech aut a zdražily je všem, ruinovaly by tedy obyčejné lidi, a to bez hmatatelného přínosu pro kohokoli. Asociace uvádí, že s celým tlakem „nebude spojeno absolutně žádné zlepšení klimatu“ - pokuty dopadnou na zákazníky, kteří budou kupovat méně nových aut a místo toho zůstanou u starších a méně efektivních. Kde jsme to už slyšeli?

Nejabsurdnější je ale nakonec reakce NHTSA, americké organizace, která má vymáhání nových limitů zajišťovat. Ta dala výrobcům vpravdě knížecí radu, když na jejich odpor odvětila: „Výrobci si mohou vybrat, že zvolí výrobu více elektrických aut, aby dostáli daným požadavkům a pokutám se zcela vyhnuli.” Jaký hlupák může něco takového říci? To je ryzí pohrdání realitou, popř. její nepochopení, nic jiného.

Však si vzpomeňte na to, co se nyní děje okolo Jeepu Avenger, jehož fotky lemují tento článek. Můžete jako automobilka nabízet, co chcete, ale když lidé o takové věci nestojí, nikam si nepomůžete. Akorát pak cpete peníze do nechtěných elektromobilů a ještě pak musíte platit pokuty za prodej chtěných spalovacích vozů. Kdo to asi všechno zaplatí? No lidé kupující zejména spalovací vozy, které to bude ruinovat úplně stejně jako růst cen nových benzinových a dieselových aut v posledních letech.

Je to skutečně stejné jako s oněmi rohlíky - když ty celozrnné nikdo nechce jíst, nemůže vám stát poradit, že jich máte prodávat víc, a tak se vyhnout pokutám. Prostě to takhle nefunguje, nabídnout a prodat jsou dvě jiné věci, nabídka bez poptávky nic neřeší. Ale co bychom čekali od lidí, kteří žijí ve svých bublinách a ve své nekompetentnosti nechápu technické limity určitých řešení a ekonomickou neschůdnost jimi vysněných cílů...

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec