Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Automobilový průmysl je pod tlakem, jaký ještě nepoznal a pro část výrobců může být tato dekáda tou úplně poslední. Přežijí jen ty nejpřizpůsobivější a změna výrobních metod je jednou z nezbytných cest, třebaže nevyhnutelně povede i k masivnímu propouštění.

Elektromobilů bude v nabídkách automobilek v dohledné době jen přibývat, ať už o ně někdo stojí, nebo nestojí. Výrobci se rozhodli kapitulovat před politickým diktátem a do zelených technologií nainvestovali nemalé peníze, které jednoduše nehodlají odepsat. Je stále možné, že celý pokus o nucený přechod na elektromobilitu skončí blamáží, až už ale bude jeho výsledkem cokoli, představuje pro automobilky obrovskou výzvu. Celá branže tak stojí na počátku velmi dlouhé a velmi náročné cesty s nejasným cílem, kterou zvládnout projít jen ti nepřizpůsobivější, kteří budou s to i nadále fungovat efektivně. A aby se tak stalo, musí změnit léta zažité postupy, které najednou nemusí být dost dobré.

Než se posuneme dále, je třeba menší odbočka. Pokud si vezmete do ruky jakýkoliv výrobek, bude v naprosté většině případů představovat podstatnou část nákladů spojených s jejím vznikem lidská práce. Přes veškerou automatizaci posledních dekád zaměstnává třeba Volkswagen Group stále 307 tisíc lidí, což je ohromná masa zaměstnanců všeho druhu. A i když budou následující slova mnohým nepříjemná, je to právě tato položka, která je pro automobilky největší překážkou na výše zmíněné cestě.

V tomto je třeba připomenout konstrukční rozdíly mezi elektrickými a spalovacími vozy, které jsou složitější a je na ně třeba více komponentů. Některé činnosti navíc stále nelze provádět s pomocí robotů, pročež výroba vozu s benzinovým či dieselovým ústrojím zabere 25 až 30 hodin. U elektromobilů však může jít jen o 10 hodin. Elektrická auta jsou pro změnu dražší materiálově a pokud je budete vyrábět stejným způsobem jako ta spalovací, spláčete na výdělkem. Ceny těchto vstupů lze vykompenzovat právě na úkor lidské práce, bude ale třeba radikálních inovací, aby to celé nadále fungovalo.

Konstatuje to společnost ABB, která je druhým největším evropským výrobcem robotů. Podle ní je třeba, aby automobilky opustily tradiční metodu pásové výroby, která počítá se řadou pevných stanovišť. Místo toho mají nově vstoupit do hry flexibilní buňky, mezi nimiž budou jednotlivé komponenty dopravovat autonomní robotická vozidla. Jejich náklad pak převezmou a budou s ním dále pracovat opět roboti.

„Tlak na flexibilnější montážní systémy narůstá,“ potvrzuje daný trend automobilový poradce Peter Wells z Cardiffské obchodní školy. A dodává, že dané změny odpovídají konstrukci elektrických aut, u nichž je základní platforma zahrnující baterie a motor či motory víceméně neměnná. Právě tyto základní stavební kameny mohou roboti sekat jako Baťa cvičky, přičemž následně mohou být celé sekce uskladněny v jedné hale. Z ní je pak automatizovaná vozítka dopraví na další stanoviště.

Tímto způsobem klesnou i nároky, a tedy i náklady na prostor. Zároveň bude možné ponechat jednotlivé sekce továren v chodu, pokud dojde na podobnou krizi, jako je ta stávající spojená s nedostatkem čipů. Výrobci totiž budou moci produkovat jednotlivé moduly, jež bude možné snadno sestavit ve chvíli, kdy potřebné komponenty dorazí. Navíc tím odpadnou i náklady spojené s nucenou dovolenou zaměstnanců, místo toho dojde jen na pozastavení příslušných robotů.

Stinnou stránkou je pochopitelně skutečnost, že automobilky opravdu budou propouštět, a to ve velkém. Nicméně objektivně vzato, při zachování tradičních výrobních metod něco takového hrozí tak jako tak. Čím výše ceny aut porostou, tím méně lidí si je koupí. A proto by bylo třeba i méně lidí k jejich výrobě. Při přepřáhnutí na nový systém sice existuje jen minimální naděje, že elektromobily zlevní, alespoň zastavení rychlého zdražování ale přijít může.

Nejde přitom jen o plané úvahy, jak demonstruje Volkswagen. Německá automobilka s výrobou elektromobilu ID.3 v továrně ve Zwickau spojuje v současné době 30 hodin lidské práce, ovšem na Teslu Model 3 či Nissan Leaf je třeba pouze 10 hodin. VW tak momentálně cílí na snížení daného času na 20 hodin, přičemž dle koncernového šéfa Herberta Diesse je konečným cílem pro budoucnost stejná míra jako u Tesly, tedy oněch 10 hodin.

Pokud se ale něco takového má stát, výrobci musí chytit rozjetý vlak co nejdříve. ABB očekává, že v roce 2035 budou elektromobily tvořit hned 86 procent celkové evropské automobilové výroby, stejně jako v Číně (v Americe pak má jít o 45 %) a byť je to v tuto chvíli odvážné tvrzení, nikdo nedokáže jednoznačně říci, kam nás stále silnější politické tlaky dostanou.

Optikou ABB tak mají automobilky na změnu zhruba dvougenerační životní cyklus aut, což opravdu není mnoho. A i kdyby se vše nestalo tak, jak ABB očekává, optimalizace výrobních postupů se stane konkurenční výhodou za všech okolností. Jakmile ji někdo získá, ostatní se budou muset přizpůsobit. A nebo budou mít velký problém udržet se nad vodou i s masami zaměstnanců, které jiní nepotřebují.

Zdroje: ABB, Autocar

Petr Prokopec