Autoforum

/

Foto: Mechatronik, publikováno se souhlasem

Když chcete od automobilky něco, co běžně nedělá, obvykle vás odmítne, i když znamenáte hodně. Tady ale někdo přehazuje peníze vidlemi tak moc, že mu ani nevadí, že auto prodává se ztrátou desítek milionů, aniž by si ho užil.

Starší auta stále více lidí považuje za lepší než ta moderní, z řady důvodů. Nicméně stačí na chvíli usednout do jejich kabiny a nostalgie vás rázem přejde. Ani ne tak proto, že s nimi budete pomalejší, to nakonec nemusí být až tak markantní. Důvodem bude spíše skutečnost, že interiér, který kdysi mohl představovat nastavenou laťku luxusu, se nemůže vyrovnat ani mnohým obyčejnějším vozům pozdějšího data zrodu. Co ale spojit obojí dohromady?

Takto nejspíše uvažoval i jeden z bohatých arabských šejků, který si pořídil Mercedes-Benz 600 Pullman. Nikoliv však současné provedení, nýbrž slavného předchůdce z roku 1975. Ten před více než 40 let představoval naprostý automobilový vrchol, kterému neodolala nejen řada celebrit, ale i státníků. A nepohrdl jím ani drogový boss Pablo Escobar. To nebylo nikterak překvapivé, neboť na 6,24 metrech délky a 3,9 metrovém rozvoru se nacházely veškeré komfortní, luxusní a technologické prvky, které byly tehdy k mání.

Co ale obstálo v 70. letech, v novém miléniu stěží uspokojí někoho náročného. Když tedy onen šejk vůz koupil, rozhodl se, že ho nechá přebudovat. Konverzí pověřil přímo automobilku Mercedes-Benz, která mu jako významnému zákazníkovi neřekla ne a dokonce do hry zapojila vývojové oddělení. Cílem bylo spojit moderní prvky s původním designem, aniž by byl celkový obraz vozu jakkoliv narušen. I proto se úpravy hodně protáhly - stavba trvala od roku 2007 do roku 2014.

Taková časová náročnost si logicky vyžádala nemalou investici, na konverzi proto padly rovné 3 miliony Eur (cca 77 milionů Kč). To je suma, za kterou by samozřejmě bylo možné pořídit i moderní Pullman, navíc rovnou s pancířem a ještě v několika exemplářích. Na druhou stranu by se ale majitel nemohl pyšnit naprostým světovým unikátem, o což tu nejspíše šlo především. Nedá se totiž předpokládat, že by arabským šejkům teklo finančně do bot.

Co se tedy odehrálo? Na první pohled se může zdát, že 6,3litrový osmiválec pod kapotou zůstal zcela nedotčen. Nicméně Mercedes agregát kompletně zrenovoval za použití originálních dílů, stejně jako převodovku. Pohonná jednotka by tedy měla produkovat 250 koní jako před lety. Za volantem byste tak měli být schopni dosáhnout maximálky 200 km/h, počítat je však také třeba se spotřebou 26 l/100 km.

Kromě toho se limuzína pyšní unikátním lakem Perlmutt Weis Metallic, který na první pohled působí bíle. Jakmile však na něj zasvítí sluníčko, je patrný perleťový efekt. V interiéru byly originální prvky definující kabinu, palubní deska, volant, výplně dveří, doplněny novými elektricky ovládanými, vyhřívanými a klimatizovanými sedadly či třeba křišťály Swarovski, jenž byly zapuštěné do stropu lemujícího panoramatickou střechu měnící propustnost světla.

Dále nechybí nový zábavní systém, navigace nebo třeba řada výklopných stolků. Mnohé komponenty byly převzaté přímo z Maybachu, další pak bylo nutné vyvinout a to vše tak, aby auto dále mohlo být považováno jen za vylepšený originál a obstálo při německé veteránské testaci. I proto byla ona konverze tak zdlouhavá. Šejk přitom během ní ztratil trpělivost a vůz nakonec nikdy nepoužil. Místo toho se tak limuzína kombinující léta minulá a současná dostala s pouhými 1 200 km na tachometru do prodeje u německého specialisty na podobné rarity.

Je nicméně otázkou, s jakým zájmem se setká. Je totiž třeba dodat, že vůz je k dispozici za 2 320 500 Eur (cca 59,6 milionu Kč), což je vlastně láce, když uvážíme jen cenu přestavby. I tak si ale dovedeme představit jen pár lidí z celého světa, kteří by za podobný unikát chtěli a mohli takovou sumu dát.

Zdroj: Mechatronik

Petr Prokopec