Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Budoucnost elektromobilů není všude ve světě viděna tak slibně, jak ji vidí místní politici a automobilky, připomíná Matthias Weik. Nyní se proti takovému přístupu obrátila i Čína a německý ekonomický expert se ptá, proč zejména německé firmy dál hazardují sázkou na jedinou kartu.

V posledních pár týdnech jsem se posadil za volant několika elektromobilů. A musím říci, že jsem s nimi neměl problém. Jenže za tím stojí hned několik zásadních důvodů - šlo o novinářská auta, která jsem nemusel kupovat, dokonce jsem ani nemusel platit za jejich dobíjení. A nebyla to ani jediná auta, která jsem měl k dispozici. Odstraňte z tohoto výčtu jakoukoli jednotlivost a jste ve slepé uličce - jejich ceny bych nikdy nebyl ochoten zaplatit, provozní náklady jsou při současných cenách elektřiny nezajímavé a jako s jediným vozem bych si s takovým autem nevystačil.

A to je třeba dodat, že věc hodnotím z pozice Středoevropana, který má elektrickou energii na dosah ruky skoro kdekoli. Stačí se ale vydat už jen do zemí jako Rumunsko, kde mnozí donedávna skoro ani nevěděli, co je to dálnice, a představa používání jen takového auta je ještě utopičtější. A to jsme pořád na starém kontinentu, dokonce v EU, mimo něj je situace mnohdy ještě daleko horší. Zhruba miliarda lidí, tedy osmina obyvatelstva celé planety, nemá žádný přístup k elektrické energii. Pro řadu dalších pak elektřina je dostupná jen díky dieselovým generátorům.

Akio Toyoda, prezident japonské automobilky, tak nedávno odhadl, že elektrický pohon nezíská více než 30procentní podíl na celosvětových prodejích aut. A skutečně si někdo dovolí tvrdit, že tak zkušený šéf největšího světového automobilového gigantu neví, o čem mluví? Jakou erudici a empirii máte, abyste si vůbec mohli troufnout s takovým člověkem diskutovat? My bychom dodali snad jen tolik, že i to nakonec může být ještě optimistická prognóza. Vše totiž ve velké míře závisí na letošních prezidentských volbách v USA i volbách do Evropského parlamentu na našem kontinentu. Obojí může bateriovému pohonu dál zkomplikovat cestu na výsluní.

Už jistou komplikací je ale pro elektromobily omezení jejich podpory ze strany Číny, která otevřeně počítá s podporou pestré palety řešení až do roku 2060. A spalovací motory jsou její stěžejní součástí. Také tento krok se zračí v komentáři Matthiase Weika, německého ekonomického a finančního experta, který též nechápe evropský dogmatismus. A má pocit, že Brusel a ruku v ruce s ním i Berlín působí dojmem, že se rozhodly jít proti všem a elektromobilitu tlačit za každou cenu i v momentě, kdy ostatní sundávají nohu z plynu.

Poslední kapkou pro něj byla právě volba mnohostranného přístupu Číny, která přitom byla zmiňována jako země, které tlak na stoprocentní elektromobilitu hraje do karet. Už ho sama nechce, Čína možnost zákaz spalovacích motorů od roku 2035 vyloučila a pojede nejméně dalších 25 roků po dvou liniích. A ruku na srdce - kdo z nás ví, co bude v roce 2060? Čína prostě neomezuje nic, což je s ohledem na tamní státní zřízení nanejvýš překvapivé.

Problémem je ale ve výsledku hlavně riskantní strategie evropských výrobců, kteří se spolu s EU mohou ocitnout na jedné osamocené lodi, na které s nimi nikdo jiný nebude chtít být. „Zůstává otázkou, zda elektrická strategie německých a evropských automobilek bude fungovat a zda zákazy spalovacích motorů skutečně vejdou v platnost ve velkých zemích, jako jsou USA, Indie, Rusko a také v zemích Jižní Ameriky, Afriky a jihovýchodu Asie. Pokud nepřijdou, pak se němečtí politici a jejich automobilky střelili do nohy. Následky pro klíčový německý průmysl a Německo jako obchodní místo pak budou zničující,” říká realisticky Weik s tím, že Čína už se musí jen smát tomu, jak EU dál jede stejným směrem a ignoruje všechny signály z trhu.

A je to celé skutečně tragikomické. Evropa se chtěla díky zelené technologii stát světovým lídrem, ve skutečnosti ale její politika jen nahnala vlnu na čínský mlýn. Ani Říše středu ale tuhle vodu už nechce, vidí, že by nakonec mohla semlít také ji. Čína si to uvědomila a couvá, chce pestrost. Proč evropští politici - a s nimi i mnohé evropské automobilky - nevidí stejně jako ostatní, že císař je nahý a dál buší do zavřených vrat hlava nehlava? To je nám nadále záhadoum stejně jako Matthiasi Weikovi.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec