Autoforum

/

Foto: Ferrari

Všichni ostatní si svůj automobilový průmysl chrání, Evropa si ho ale ničí, říkají oba hlavouni. Z jejich vyjádření si nelze odmyslet pokrytectví, neboť EU v jejích krocích léta podporovali, nic to ale nemění na tom, že mají pravdu. Vše je dobře vidět na malých autech, mor regulací ale neničí jen ta.

Český Svaz dovozců automobilů před pár dny odhalil prodejní data za duben i prozatímní průběh letošního rok. Smutný je hlavně pohled na kategorie mini a malých aut, neboť v prvním případě registrace za čtyři měsíce dosáhly na 1 053 a ve druhém na 7 467 kusů. To je opravdu značný rozdíl oproti stejnému období roku 2015, kdy šlo o 2 784 a 13 393 prodaných vozů. Za pouhou dekádu tu tedy máme zásadní změny, za kterými ovšem nestojí nedostatek zájmu zákazníků, nýbrž vybíjení takových aut z nabídek jednotlivých automobilek.

V případě mino vozů totiž počet nabízených modelů poklesl za oněch deset let z 15 na 9, u těch malých pak z 28 na 19. Do budoucna pak lze očekávat další zmenšování portfolia, a to i za předpokladu, že by prodeje rostly. Brusel totiž při stanovování prakticky jakýchkoli regulací nebere velikost a cenu auta v potaz. A pokud, tak ulevuje těm velkým a těžkým právě na základě hmotnosti.

Všechno jim tak dnes hraje do karet, neboť nejenže jsou podrobena menšímu emisnímu teroru, míň na ně dopadají i na řízení různých povinných prvků, které tak jako tak mají, popř. jejich cenu zvyšuje relativně méně (jistě chápete, povinné prvky za 50 tisíc cenu auta za 2 miliony v očích lidí zásadně nezmění, u auta za 300 tisíc je to hromada peněz). A pro malé vozy je tento stav tím těžší, že nových drahých povinných prvků nepřibývá jednou za deset let, ale pomalu rok co rok. Za onu dekádu tak ceny mnohých aut vzrostly pomalu stoprocentně, jakkoli na to měly vliv i jiné faktory.

V roce 2015 jste tak třeba takovou Dacii Sandero mohli pořídit od přibližně 170 tisíc korun. Dnes ale na rumunský hatchback potřebujete minimálně 335 000 Kč, tedy tu samou sumu, která vám před deseti lety stačila na Škodu Octavia v základu. Ta je pro změnu po nedávném masivním zdražení už nad 600 tisíci korunami v úplném základu. Není tedy divu, že i ona má na kontě propad zájmu, za dekádu registrace za první čtyři měsíce roku poklesly z 8 047 exemplářů na 6 544 nových aut.

Životnímu prostředí pochopitelně nic z toho nepomáhá, neboť stále větší drahota nutí lidi, aby u starších aut setrvali mnohem déle. Pokud by ovšem Evropská unie nepotřebovala regulovat již stokrát regulované, výrobci by se v každém segmentu i přirozeně dostali na nižší emise a s tím spojenou nižší spotřebu, neboť jde pro klientelu o lákadlo tak či onak. Zákazníci by pak pravidelně měnili stará auta za nová, což by prospělo i bezpečnosti a ekonomice.

Vše je natolik prosté, že je třeba opravdu značná tupost či ignorace, abyste daná pozitiva neviděli. Protože ale EU zjevně má obojího nadbytek, je nutné ji soustavně upozorňovat na to, že její aktivity vedou pouze k negativům. Nově se tohoto úkolu ujali John Elkann a Luca de Meo, tedy dědic Fiatu a šéf Renaultu ve společném vyjádření pro Le Figaro. Je to pikantní už proto, že oba dříve prosluli svými eurohujerskými vyjádřeními a plány ještě nesmyslnějšími, než jaké měla EU. Jakmile ale do jejich bárek začíná zatékat, mají ústa plná kritiky.

Francouzská i italská automobilka totiž prosluly malými vozy, které teď kvůli EU nejsou schopny prodávat. „Oč žádáme, je odlišná regulace, která se bude týkat malých aut. Existuje totiž příliš mnoho pravidel, které berou v potaz hlavně větší a mnohem dražší auta, což znamená, že malá auta již nedokážeme vyrábět se ziskem,“ uvádí de Meo. Něco takového by pochopitelně pomohlo, návrat dostupných malých aut by uvítala branže i zákazníci, problém ale nezačíná a nekončí zde. A hlavouni Renaultu a Stellantisu to ví, hlavní potíž je v nařizování elektrických aut všem, které celý obor ničí plošně.

Elkann tak nyní říká, že povinný prodej elektrických aut nejenže nebude fungovat, ale povede ke kolapsu celého evropského průmyslu. „Toto je klíčový okamžik: Buď se teď rozhodneme, zda chceme i nadále být industrializovanou oblastí, nebo se s tím smíříme a staneme se jen trhem. Pokud budeme takto pokračovat, za pět let už bude pozdě s tím něco dělat,” uvádí dál za de Meova souhlasu. Postoj obou šéfů zní jako ultimátum pro Brusel: Pokud Evropa něco nezmění hned, celý místní automobilový průmysl bude zničen a starý kontinent se stane jen trhem pro auta vyrobená jinde.

Elkann podotýká, že zdejší výroba a prodej aut pořád nedosahují ani předcovidové úrovně. A pokud EU neubere, celý trh bude během dalších deseti let méně než poloviční. S de Meem tak kritizuje absurdní ideologický přístup EU, který na trvá na jediném za každou cenu a jde ve výsledku i proti ekologii. „Skutečnou prioritou by mělo být urychlit nahrazování starých aut s pomocí rozmanitého spektra konkurenceschopných technologií. Průměrné stáří automobilů v Evropě je dnes 12 let a v některých zemích, jako je Řecko, dokonce 17 let. Zaměřovat se pouze na nová auta s nulovými emisemi je krátkozraké,” říká.

De Meo pak poukazuje na rostoucí rozpor mezi tím, co EU nařizuje, a tím, co si lidé mohou a chtějí koupit. „Jak už padlo, nařízení EU povedou ke zmenšení trhu na polovinu. Protože buďme upřímní: Trh neakceptuje to, co mu EU chce prodat,” říká a dodává klíčové: „EU je dnes jediným významným subjektem, který svůj průmysl nebrání. Všechny země s automobilovým průmyslem se snaží, aby ho ochránily, kromě Evropy,” konstatuje smutný fakt šéf Renaultu.

Podle obou hlavounů by se z elektromobilu nesmí stát dogma (ale dávno jím je, máme obavu), protože pouhé sepsání nových zákonů přece nemůže k transformaci trhu stačit. Bez skutečné poptávky, bez silné průmyslové politiky a bez cenové dostupnosti celá transformace selže a evropský automobilový průmysl s ní, říkají v košatějších větách.

To jsou vlastně moudrá slova, na dotyčné bychom se ale zlobili, že některé z jimi řízených značek nás roky soustavně peskovaly za to, když jsme varovali přesně před tímto. Doslova a do písmene. Jak je pak možné brát podobné lidi vážně? Vymyslet konzistentní strategii přece nebylo tak složité ani před několika léty, kdy Stellantis i Renault nechtěly prodávat nic než elektrická aut za pár let, mnozí to s námi viděli ještě dřív. Ale nebyly toho schopny a staly se součástí problému. Dnes chtějí být řešením? Není to samo o sobě trochu pozdě?

Zdroj: Le Figaro, SDA

Petr Prokopec