Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Návrh nových maxim spotřeby pro rok 2030 je už ve své základní podobě absurdní a reálně nedosažitelný. Co na to některé země EU? Mají pocit, že limit by mohl být ještě o dost nižší.

V Evropské unii jsou opět v centru dění limity spotřeby pro rok 2030. EU je překládá do množství emisí CO2 vypouštěných každý kilometr, které by ve srovnání s rokem 2021 měly klesnout o dalších 30 procent. Už tato redukce je velmi odvážným záměrem, neboť pokud si uvědomíme, že za tři roky musí automobilky zamířit k 95 gramům CO2 na kilometr, pak za dvanáct let by se měly dostat někam k 66 gramům. Tedy k ekvivalentu spotřeby 2,8 l/100 km u benzinových a 2,5 l/100 km u dieselových aut. To je u průměrně velkých prakticky nedosažitelné jakýmikoli prostředky, tedy pokud elektřinu nezačneme považovat za něco, co vzniká s nulovými emisemi.

Pokud do kontextu přidáme fakt, že velikost automobilů roste a vyšší je kvůli rozmachu SUV i jejich průměrná hmotnost, pak zní výše zmíněný záměr zcela nesmyslně. Člověk by tedy čekal, že na setkání zástupců zemí EU nebude mít šanci získat širší podporu a alespoň pár zemí mu pro jeho absurditu bude oponovat. Chyba lávky, stal se pravý opak - tato idea má širokou podporu a pro některé členské země je snížení spotřeby ze zatím nedosažených hodnot pro rok 2020 o dalších 30 procent nedostatečné. Volají tedy po ještě razantnějších změnách - země jako Nizozemí či Francie navrhují 35procentní redukci, Švédové touží dokonce po 40 %.

Pokud by došlo na ono největší utahování opasků, pak cílem je 57 gramů CO2 na kilometr, tedy jinými slovy spotřeba 2,45, respektive 2,15 litrů paliva na sto kilometrů či jejich ekvivalent v podobě elektrické energie a dalších zdrojů. Víceméně jsme tak na úrovni současných dobíjecích hybridů, jejichž údajný apetit ale nemá s realitou lautr nic společného. Vozy startují s plně nabitou baterií a elektřina jako energie se do celkového výsledku nezapočítává.

Možná si říkáte: „Dobře, tak budeme v roce 2030 jezdit plug-in-hybirdy.” Jenže nebudeme, v roce 2030 již rozdíl mezi laboratorním měřením a reálným světem podle zákonodárců nebude moci existovat, takže žádné z prstu vycucané spotřeby nepůjde obhájit. Výrobci prý budou muset udávaných čísel dosáhnout i ve skutečnosti, nikoliv jen na papíře. A to bez záplavy elektromobilů nepůjde. Problémem však je, že ani poté vlastně ke zlepšení situace ohledně vypouštěného CO2 nedojde, tedy alespoň v těch zemích EU, jež vyrábí elektřinu prostřednictvím spalování fosilních paliv. A těch je většina.

Je tedy s podivem, proč třeba takoví Němci přikyvují hlavou v případě 30procentní redukce. Stejně jako u nás také u našich sousedů jsou z velké části užívány uhelné elektrárny, a jakkoliv se mluví o jejich omezení a větším podílu obnovitelných zdrojů, do roku 2030 se dramatická změna ani neplánuje, natož aby se skutečně odehrála. U nás situace není jiná, stejně jako v dalších „východních” zemích.

Něco takového netrápí Nizozemí, kde se spoléhá hlavně na větrné elektrárny, či skandinávské země, jež staví na vodních zdrojích. Není tedy překvapivé, že tyto státy volají po mnohem větší redukci. Nicméně chtít tvrdší limity pro celou Evropu je nesmyslné, nemluvě o tom, že ani veškerá současná elektřina Evropy by pro nahrazení benzinu a nafty stejně nestačila.

Šestihodinové úterní jednání členských států tedy logicky skončilo tak, jak skončit muselo, tedy neúspěchem. Protože jedni chtěli moc a druzí ještě víc. Že by někdo procitl a zjistil, že fyzikálně není možné pohánět současná auta po 100 km energií skrytou ve dvou litrech paliva či jakýmkoli jeho ekvivalentem, tedy nelze očekávat. Naopak čekat lze další absurdní nařízení, která se už nyní postarala o rozmach systémů start-stop ve sportovních autech, tříválcových motorech ve vozech střední třídy a dalších nesmysly.

Zdroj: Auto News

Petr Prokopec