Autoforum

/

Foto: Nissan

Už z toho, co jsme věděli dosud, bylo jasné, že šlo o majstrštyk svého druhu, teprve veškeré detaily ale ukazují, jak propracovaná akce to byla. A že vedle precizní přípravy bylo třeba i štěstí.

Zakrátko uběhne rok od chvíle, kdy někdejší šéf aliance Renault-Nissan udělal i ze špičkových kouzelníků, jakými jsou David Copperfield nebo Harry Houdini, naprosté žabaře. Carlos Ghosn totiž dokázal uprchnout ze spárů japonské justice, přestože byl hlídán detektivy i kamerami. Navíc se v dané chvíli nacházel v Zemi vycházejícího slunce, kde jej veřejnost znala více než leckteré filmové hvězdy a z níž se nelze dostat jinak než letadlem nebo lodí.

S detaily svého senzačního útěku se Ghosn svěřil ve své knize Le Temps De La Verité (Čas pravdy) a další podobnosti přidal v rozhovoru s britským Autocarem. A vůbec bychom se nedivili, kdyby po tomto příběhu skočil Hollywood a natočil jedno z veleúspěšných dramat. Scénáristé by totiž v tomto případě museli celý příběh spíše zjednodušit, neboť tomu, co se reálně odehrálo, by snad nikdo nevěřil. Byť je třeba dodat, že úplně šťastný konec zatím celému příběhu chybí. A stejně jako leckdy na stříbrném plátně, i zde musel někdo za Ghosnovu svobodu zaplatit.

Jak se tedy vše odehrálo? Na rozdíl od mnoha spekulací Ghosn neplánoval svůj útěk dlouhé měsíce. Původně chtěl očistit své jméno a stanout před japonským soudem. Nicméně vyšetřovatelé stále neměli k dispozici dostatek důkazů, a proto usilovali hlavně o jeho přiznání. Když se jej ani po mnoha měsících nedočkali, stupňovali svůj tlak - nejprve byl Ghosnovi odepřen kontakt s manželkou Carol i o Vánocích a jednáni u soudu rozdělili na několik částí.

To ve výsledku znamenalo jediné - Ghosn by musel minimálně dalších pět let strávit v Japonsku bez nároku na cokoliv, navíc nikde nebylo psáno, že je to poslední podobný krok. A pokud by navíc byl odsouzen, hrozilo by mu až patnáct let za mřížemi, což by se v jeho věku rovnalo doživotí. Právě v té chvíli došel k závěru, že nemá mnoho co ztratit - buď uteče a bude svobodný, nebo svobodu neuvidí stejně tak, jako kdyby dál bojoval o svou čest přímo v Japonsku. Proto si pořídil nevystopovatelný mobil, jaký používají třeba špioni či drogoví dealeři. Od koho jej získal, nehodlá prozradit, uvádí pouze, že „za správnou sumu lze v Japonsku sehnat cokoliv“.

S pomocí zmíněného telefonu se Ghosn spojil se svým známým, obchodníkem z Libanonu, který následně kontaktoval bývalého člena Zelených baretů Michaela Taylora. S ním se znal z Iráku, kde po pádu Saddáma Husajna pátral po možných investičních příležitostech, přičemž někdejší voják jej doprovázel jako ochranka. Taylor se během své služby v armádě specializoval na vyprošťování lidí z ožehavých situacích a pro tento účel byl tedy ideálním kandidátem.

V jednání mezi obchodníkem a Taylorem nepadla žádná jména, válečný veterán si velmi rychle uvědomil, o koho jde. A že má před sebou asi nejnáročnější úkol ve svém životě. S ohledem na polohu Japonska mu totiž bylo jasné, že použito bude muset být letadlo, které se rychle dostane do země, která nemá s Japonskem uzavřenou dohodu o vydávání podezřelých, tedy tisíce kilometrů daleko. Ghosn se navíc nesměl objevit na seznamu pasažérů a pochopitelně jej nesměl nikdo vidět na letišti ani na cestě k němu. Proto Taylor začal zkoumat veškerá letiště, až nakonec zjistil, že v osackém Kansai chybí dostatečně velký rentgen, který by zvládl prohlédnout velké bedny s nákladem, ty musely být prohlíženy lidmi.

Taylor tak zadal výrobu bedny vypadající jako ta na velké reproduktory používané při koncertech, která by byla dostatečně velká na to, aby neprošla rentgenem, ovšem zároveň dost malá na to, aby se vešla do letadla. V ní pak byly v podlaze udělané díry kvůli dýchání. Tím však byla vyřešena pouze polovina cesty z Japonska to tureckého Istanbulu přes Rusko (kvůli minimalizaci přeletů přes jiné země a případné velmi omezené ochotě Rusů s Japonci jakkoli spolupracovat). Taylor nicméně potřeboval ještě leteckou společnost, která by Ghosna dopravila do Libanonu, a to již jakožto regulérního pasažéra na palubě.

Štěstí měl nakonec u aerolinek MNG, jakkoliv ty se oficiálně od případu distancovaly a uvedly, že s Taylorem spolupracoval nezodpovědný zaměstnanec. Cesta tedy byla připravena, zbývalo jen vyřešit, jak Ghosna dostat do Kansai a pak do letadla. V prvním případě měl bývalý alianční šéf kliku, neboť Taylor zjistil, že záběry průmyslových kamer nejsou monitorovány živě, ale se zpožděním několika dnů. Útěk tak mohl odstartovat.

Ghosn v té době pobýval v domácím vězení v jednom z tokijských bytů a měl i povoleno, že může chodit obědvat do hotelu Grand Hyatt. Tak tomu bylo v osudnou neděli 29. prosince. Jen s tím rozdílem, že Ghosn nezamířil do restaurace, nýbrž do pokoje 933 pronajatého Taylorovým synem Peterem. Zde se převlékl a s doprovodem zamířil na vlak do Osaky. Před nikým se neskrýval, maskovala jej rouška, kterou Japonci běžně používali ještě před koronavirem.

Následovalo další ubytování v hotelu a zde přesun do bedny, přičemž Taylor vše načasoval tak, aby na letiště dorazili současně těsně před plánovaným odletem a na konci služby personálu, kdy už nečekal, že bedny bude chtít fyzicky kontrolovat. Tato sázka vyšla na jedničku, zakrátko tak Ghosn již byl ve vzduchu a mohl opustit své nehostinné útočiště. Na úlevu ale byl ještě dostatek času, neboť nejriskantnější část celé operace měla skupinka před sebou. Nicméně nakonec se povedl i přesun z jednoho letadla do druhého, normálně pěšky po letišti, které již mířilo za kýženou svobodou.

V pondělí v šest hodin ráno Ghosnově manželce zazvonil telefon, ve kterém ji přítel oznámil, aby okamžitě zamířila do domu svých rodičů v libanonském Bejrútu. To sice učinila, s ohledem na dobu telefonátu se však obávala nejhoršího. Nicméně namísto špatných zpráv došlo na šťastné shledání manželů, které vyšlo na mnoho milionů. Nejen kvůli platbě Taylorovi a všem zúčastněným, ale i proto, že propadla Ghosnova kauce.

Dá se předpokládat, že peníze jsou v tuto chvíli asi tak to poslední, nač někdejší šéf aliance myslí. Vše přitom kalí jediná skutečnost, a sice pozdější zatčení Michaela i Petera Taylorových. Ti si totiž sice prošli americké zákony, které svým jednáním neporušili, ovšem Japonci si myslí, že ty jejich ano. A jelikož Státy mají s Japonskem dohodu o vydávání obviněných, Japonci o něj požádali. Američané jim zatím vychází vstříc, a tak je možné, že si nakonec odsedí za Ghosna alespoň část trestu odsedí oni.

Zdroje: Le Temps De La Verité, Carlos Ghosn, Grasset 2020, Autocar

Petr Prokopec