Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dvojnásobný mistr světa F1 vedl závod ve staré cihelně po plných 27 z 200 kol. Nakonec však dopadl stejně, jako by nejspíše skončil i v GP Monaka.

Uplynulý víkend bychom mohli bez sebemenších pochybností považovat ze jeden z vrcholů motoristické sezóny. Kromě prestižní přehlídky Concours d‘Eleganza Villa d‘Este, kde byly odhaleny vozy jako nové BMW 8 či Rolls-Royce Sweptail, se konaly hned tři známé závody. O 24 hodinách Nürburgringu jsme mluvili již v souvislosti s prototypem M8 a odhalení techniky hypersportu Mercedesu, k tomu se jela také velká cena Monaka. Tu opanovalo Ferrari, které zde vyhrálo po dlouhých 16 letech. Sebastian Vettel si tím navíc upevnil průběžné vedení v šampionátu.

Startovní pole Formule 1 přitom mělo o trochu jiné složení než po zbytek sezóny, do kokpitu McLarenu se vrátil Jenson Button. Ani při svém návratu ovšem Brit neviděl šachovnicový praporek, místo toho doplatil na následky kolize s Pascalem Wehrleinem. Stáj z Wokingu poháněná motory Honda je tedy nadále jedinou, jejíž bodové konto zůstává nulové. Není proto vlastně ani divu, že se Fernandu Alonsovi po závodě v Monaku nikterak nestýskalo.

Rodák ze španělského Ovieda byl tou dobou ve Spojených státech, kde se jel třetí známý závod, Indianapolis 500. Toho se Alonso účastnil vůbec poprvé v životě, přesto však dokázal v kvalifikaci vybojovat páté místo. Po startu sice o několik příček přišel, nicméně ještě před prvními zastávkami v boxech, které přišly ve 29. kole, se již pohyboval na třetí pozici.

Jen o chvíli později se Alonso vůbec poprvé ve své kariéře ujal vedení, nicméně v Indy 500 se pořadí mění daleko více než ve Formuli 1. To španělský jezdec poznal nejen při svém předjetí Alexanderem Rossim, ale také ve 48. kole, kdy si vzal první příčku zpátky. O pět kol později přišla obrovská nehoda Scotta Dixona a Jaye Howarda, kvůli které dokonce zavlály červené vlajky. Po restartu pak Alonso klesl na třetí příčku.

Nešlo přitom o jedinou kolizi, stejně tak byl závod často pod žlutými vlajkami a došlo k několika restartům. Alonso se přesto znovu zvládl vrátit na první příčku, ve 179 kole ale přišla ledová sprcha - zcela náhle a bez varování, jak situaci závodník posléze popsal, totiž vypověděl službu motor jeho závodního speciálu. Šlo přitom o pohonnou jednotku japonské Hondy, což celé věci dodává příchuť ironie.

Jak jsme naznačili již výše, Alonso si nikterak nestýskal po Monaku. „Vyhrál jsem tam dvakrát, vyhrál jsem i dva světové šampionáty. Nedá se ovšem srovnávat mé současné působení zde a to, že bych v Monaku jezdil na sedmém, šestém či možná i pátém místě... Monako mi tedy vůbec nechybí.“ Jedním z důvodů těchto slov je právě špatný výkon motorů Honda, jež monoposty McLaren pohání.

Alonso si tedy sliboval, že za mořem se mu povede lépe, nakonec však závod musel ukončit způsobem, jaký zná z F1 již pomalu lépe než kdokoliv jiný. To jej ale ve výsledku od dalších závodů ve Státech nikterak neodradilo. „Pokud se sem vrátím, pak budu přinejmenším vědět, jaké to je. Nebude to poprvé, co si zažiju restarty či pit stopy... Bude to jednodušší. A cíle vyhrát Indy 500 jsem nedosáhl.“

Je evidentní, že příští rok by se Alonso mohl do série IndyCar vrátit. Stejně tak celému světu dokázal, že rozhodně není na odpis - a pokud má auto, kterému vše funguje alespoň tak, jak má, dokáže vítězit i proti papírově silnějším soupeřům. Ostatně ve vedení závodu, který si střihl poprvé v životě, byl po 27 kol. Prakticky od začátku až po smolný konec pak bojoval o absolutní vítězství.

Zlaté vavříny ale nakonec připadly někdejšímu jezdci Formule 1 Takumo Satovi. Ten se v čele závodu krátce pohyboval někdy okolo 60. kola, po většinu závodu byl ale tím nenápadným vzadu. Nakonec se mu ale povedlo šest kol před koncem předjet nejen dalšího z ex-pilotů F1 Maxe Chiltona, ale také trojnásobného vítěze Indy 500 Helio Castronevese a vyhrát tak poprvé v životě.

...jeho snahám však - stejně jako ve Formuli 1 - vystavil stopku motor Hondy

Závod tak nakonec vyhrál Takuma Sato

Petr Prokopec