Autoforum

/

Foto: Mercedes-AMG F1

Není těžké pochopit, že Lewis Hamilton není v dobré pohodě. Po letech vlády královské disciplíně motoristického sportu se potácí ve středu pole a pravidelně jej poráží týmový kolega. Jeho téměř neustálé stěžování si na něco je ale těžké přecházet mlčky.

Svého času jsem odjel pár vytrvalostních závodů v motokárách. Na každý z nich si i po letech dokážu do detailu vzpomenout, zejména kvůli s nimi spojené fyzické zátěži. V týmu jsme se střídali po 40 minutách, přičemž každého jezdce bylo třeba z kokpitu vyndat a položit na stůl terapeuta, jenž se postaral o rozmasírování ztuhlých svalů. Šlo nicméně jen o dočasné opatření, každý závod si totiž vyžádal několikadenní rekonvalescenci. Či dokonce několikatýdenní, kolega se totiž jednou při nájezdu na obrubník vznesl do vzduchu a při dopadu mu praskla hned dvě žebra.

O těchto zážitcích nemluvím proto, že bych se chtěl jakkoliv holedbat. Důvodem je skutečnost, že motorsport i přes mnohá zlepšení v rámci bezpečnosti stále patří mezi ty aktivity, při nichž můžete snadno přijít k úhoně. Závodníci to nicméně akceptují, a to i na amatérské úrovni, kdy je nemohou hřát vydělané miliony. V případě profesionálů by pak mělo jít pomalu o povinnost, jinak si za chvíli mohou stěžovat třeba kopáči zákopů, že je při práci bolí záda. A že je tudíž třeba koupě bagru, na což šéf stavební firmy klidně i může slyšet. Poté ovšem tyto zaměstnance ani nepotřebuje.

Na bolesti zad si nyní začal ve velkém stěžovat Lewis Hamilton. Pro toho byl prý závod v Ázerbajdžánu tím nejbolestivějším v kariéře. „Jen jsem se držel a kousal do jazyka kvůli bolestem. Nedokážu ani popsat, co tady všichni prožíváme, zvláště na rovinkách,“ uvedl sedminásobný světový šampion. Jeho kolega George Russell, který jezdí ve stejném voze, byl ale daleko smířlivější. Uvedl totiž, že „s poskakováním se musíme smířit a jako jezdci přijmout, že v nejbližší budoucnosti na změny nedojde.“

Oba jezdci naráží na tzv. porpoising, tedy jev, kterým jsme se zabývali již před startem sezóny a který je dán novým řešením aerodynamiky letošních ef-jedniček. Velmi zjednodušeně řečeno se o velkou část přítlaku vozů stará úprava podlahy, která funguje na bázi Bernoulliho principu. Detailněji vám to osvětlí odkazovaný článek, auta jsou ale v podstatě „přicucávána” k zemi díky rozdílné rychlosti proudění vzduchu nad a pod vozem, když se ale „přicucnou moc”, vzduch proudit přestane a přítlak zmizí. Auto se tak zvedne do své běžné výšky, vzduch ale znovu proudit začne, znovu se „přicucne”, a tak pořád dokola. Nahoru a dolů, s jezdci to „lomcuje” a „láme jim to záda”, když už jsme použili pár hyperbol.

S tímhle se potýkají v podstatě všechny týmy, byť každý v jiné míře. Jen Hamilton ale včera vystupoval z vozu s teatrálními gesty a připomněl, proč tolik lidí říká, že je primadona, uřvánek nebo prostě „lulu”, jak praví Angličané. Stěžuje na všechno a všechny, pokud mu věci nevychází tak, jak by si přál. A zachází stále dál. Jak po závodě přiznal šéf třícípé hvězdy Toto Wolff, britský pilot by vůbec nemusel nastoupit do kanadské grand prix, která se pojede o víkendu. „Ještě jsem s ním pořádně nemluvil, ale je vidět, že to už není jen otázka svalů. Nárazy jdou do páteře a může to mít i nějaké následky,“ uvedl po skončení závodu.

Christian Horner, šéf týmu Red Bull, nicméně vše bere jen jako tlak na FIA, která by měla zasáhnout ve prospěch trápícího se Mercedesu. Ten totiž zjevně nepostavil jen vcelku pomalé, ale ještě mučící auto, neboť onen porpoising je u něj velmi intenzivní. Zabránit mu ale lze snadno, je to otázka priorit, jak připomíná opět Horner. „Nejjednodušší je monopost zvednout,“ uvedl po závodě v Baku s tím, že automobilová federace by neměla trestat týmy, kterým se porpoising podařilo zvládnout lépe než jiným. A i on dodal, že dle něj jsou stížnosti jezdců jen divadýlkem, za nímž stojí jejich týmy. A kterého se s chutí chytla část novinářské obce.

Že pravda bude spíše na straně Red Bullu, naznačuje mimo jiné i Fernando Alonso, který se v neděli stal nejdéle jezdícím závodníkem F1 v historii. I on sice současná auta kritizuje, ovšem dodává, že poskakování je problémem pouze na některých tratích. V Baku pak byla hrbolatá trať odjakživa, letos ale vše umocnila nová pravidla, která zavedla třeba použití 18palcových pneumatik s nižším profilem. Ač je mu nicméně 40 let, dle svých slov se s tím vypořádá.

Hamilton je o tři léta mladší, přičemž poté, co v únoru prolomil mlčení na sociálních sítích, uvedl, že je silnější než kdy dříve. Zatím to tak ovšem nevypadá, koneckonců Mercedes je v poháru konstruktérů na třetím místě jen díky Russellovi a jeho bodovému přídělu, který je o 50 procent vyšší než u britského pilota. Ten si tak v šampionátu musí dávat pozor spíše na sedmého Landa Norrise, než aby s Maxem Verstappenem znovu bojoval o titul.

Hamiltonovi bychom připomněli, že Niki Lauda kdysi závodil s ohořelou hlavou po děsivé nehodě na Nürburgingu a nepamatujeme, že by si kdy stěžoval tak jako dnes britský pilot. Ale je to nakonec na Lewisovi, závodit nemusí. Vsadíme se ovšem, že v pátek v Kanadě s úsměvem nastoupí a bude maximálně znovu dávat najevo svou nepohodu. Ztratit další body v šampionátu, ve kterém se pořád může vrátit do boje o titul, si po pár brufenech jistě nedovolí.

Zdroj: Motorsport, The Race

Petr Prokopec