Autoforum

/

Foto: Hyundai

Pevné ceny znamenají vyšší ceny, neboť odpadne možnost výrazných slev, nic jiného v tom není. Od první chvíle, kdy někdo přišel s tímto nápadem na obcházení dealerů, tedy varujeme před tím, že to způsobí propad prodejů. A přesně to se děje.

Po dlouhá léta se automobily prodávaly skrze dealery. Ti fungují jakožto prostředníci mezi výrobci a zákazníci, přičemž na svých bedrech nesou řadu rizik. Nabízené vozy musí kupříkladu nakoupit, kolikrát i když sami nechtějí. A pokud se jich nedokážou zbavit za rozumnou cenu, na prodeji mohou i prodělat. Samozřejmě se mohou dostat i do přesně opačné pozice, ale to je zkrátka byznys s určitým poměrem rizika a potenciální odměny.

Automobilkám tento model dlouho vyhovoval, neboť svá rizika omezovaly a alespoň v určitém smyslu měly své jisté. Jenže od určité chvíle, když se jejich marže začaly tenčit, jakoby začaly vidět jen jednu stranu mince a dealery vnímat jako někoho, kdo bezostyšně slízává podstatnou část smetany jejich úsilí. Někteří výrobci se proto rozhodli, že dealery začnou obcházet.

Obchodní zastoupení značek by tedy dále existovala, byla klidně i samostatnými entitami a nadále poskytovala předváděcí jízdy, starali se o předávání aut a rovněž o servis. Nicméně samotný prodej již začaly realizovat automobilky přímo, a to za pevné ceny, s pevnou odměnou dealera za jednotlivý prodej. To logicky mělo maximalizovat marže výrobců, ale zjevně jim nedošlo jedno - ceny se tím fakticky zvýší a na to jsou lidé téměř vždy citliví.

Lidé si zkrátka zvykli o koupi nového vozu smlouvat. Z ceníkové ceny je tak běžné srazit 10 až 20 procent, ve specifických případech i víc. Pokud tuhle možnost odstraníte, ceny zůstanou opticky stejné, fakticky ale budou zásadně vyšší. Na to se relativně rychle přijde, a tak tam, kde jsou nasazeny fixní ceny, tam zájem publika rychle klesá. Automobilky to zjišťují hlavně v Austrálii, kde jsou s rozmachem tohoto modelu hodně daleko, jak nejnověji připomíná tamní Drive.

Třeba Honda a Mercedes-Benz takto začaly nabízet celé své portfolio, Hyundai se rozhodlo přímo a za pevné ceny prodávat pouze modely Ioniq 5 a 6. Loni Korejci s novým modelem neměli žádný problém, neboť obě auta se prodávala jen v omezeném množství - každé čtyři až šest týdnů bylo k dispozici 70 až 250 vozů. Často tak prodejci dokonce ani nedokázali zákazníky uspokojit.

Nicméně ve druhé půlce loňského roku se dodávky stabilizovaly a navýšily. Došlo tak na nevyhnutelné, dealerům se začaly plnit sklady. A jakkoli auta nebyla jejich, stále šlo o značný problém. Mimo jiné i proto, že splněny nebyly interní cíle, které si Hyundai v případě Austrálie loni dalo. Korejci totiž na nejmenším kontinentu chtěli prodat alespoň dva tisíce aut. Nakonec ovšem rok uzavřeli s 1 570 registracemi.

Plán pro letošní rok počítal rovnou s dvojnásobkem, tedy se 4 000 kusů. Nicméně za prvních pět letošních měsíců australští dealeři předali lidem jen 676 vozů. Stojí za tím navíc hlavně Ioniq 5, novější z dvojice elektromobilů, tedy Ioniq 6, si dokonce meziročně pohoršil o 8,3 procenta. Automobilka tak s fixní cenami zjevně narazila, neboť takové nedávají prostor se přemíry aut zbavit. A tak jsou nepřekvapivě minulostí.

Auta je tak znovu možné kupovat u dealerů jako dřív, byť pouze takových, která mají certifikaci Blue Drive (jde ale o zhruba 100 lokalit z celkových 160). Pikantní je, že Hyundai současně zvedlo ceníkové ceny o 1 000 až 2 500 AUD (cca 15 550 až 38 800 Kč), nicméně reálné ceny budou přesto niž. Je prakticky jisté, že tento krok povede ke zlepšení prodejů, byť nevíme, jestli půjde o spásu. První dojem uděláte jen jednou a nový, dnes už tedy starý obchodní model Hyundai budou mít lidé chvíli v myslích zafixováni jako součást něčeho, čemu je lepší se vyhnout.

Zdroj: Drive

Petr Prokopec