Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Moderní Rolls-Roycy si ceny drží, ty starší nikoli. Je ale dnes i přes dvě dekády starý vůz této značky něčím obyčejným, nebo si drží svou úroveň?

Spousta dnešních aut se snaží nabídnout všechno - jsou to komfortní křižníky, ale když otočíte knoflíkem, stanou se z nich sporťáky. Dovedou převézt rodinu za babičkou anebo na týdenní lyžařskou dovolenou, ale zároveň ztrestat cokoliv na průsmyku Stelvio. Tedy, alespoň řečí automobilek. Ve skutečnosti pro takovou všestrannost musíte vždycky udělat pár kompromisů a i když mnohá auta zvládnou všechno dobře, nic neumí skutečně špičkově.

V případě Rolls-Royce Silver Spur, a samozřejmě také moderních vozů Rolls-Royce, to neplatí. Silver Spur dělá jednu věc, převáží posádku tak komfortně, jak jen to je možné, a dělá ji naprosto perfektně. Lépe než úplně všechna ostatní auta na světě. Anebo to aspoň dělal lépe než úplně všechna ostatní auta na světě, když byl nový - tedy v roce 1996.

Dnes máme Rolls-Royce Phantom, před ním tu byl Silver Seraph a ještě před ním Silver Spur, prodloužená verze Silver Spiritu. Doug DeMuro dostal příležitost se projet s kouskem z roku 1996, který měl za posledních 21 let jediného majitele a jehož údržba byla perfektní, takže byl v naprosto dokonalém stavu. A byl zvědavý na to, jak se takové auto jeví dnešní optikou.

Totiž, trh s ojetinami si rozličných verzí Silver Spiritu a Spuru z přelomu 80. a 90. let příliš neváží. Není to tak, že byste je koupili za pár desítek tisíc v bazarech s dobovými Favority a Feliciemi, nejlevnější kusy vypadající ale startují mezi 400 a 500 tisíci Kč a nad 1 milion se podívají sporadicky. To obecně není málo peněz, ale je to málo peněz na Rolls-Roycy, ve svých dobách obvykle nejluxusnější a také jedna z nejdražších aut světa. Ztratil takový vůz za 20 let svou výjimečnost, že se cenou může rovnat s Octavií, nebo je trh jen zděšen vidinou nákladů na jeho další provoz?

DeMuro říká to druhé a má na to zajímavý pohled. Zmiňuje, že dnes se míra výjimečnosti auta často měří novými technologiemi, které s ním dostanete, proto třeba Audi o rok odložilo premiéru nové generace A8, když chtělo za každou cenu vyrukovat s vozem, který bude schopen poloautonomní jízdy. V roce 1996 ale bylo všechno jinak a ve sférách značek jako je Rolls-Royce a Bentley - do přelomu tisíciletí spadaly pod jednu firmu - se výjimečnost auta měřila použitými materiály, kvalitou zpracování a pokud došlo na nějaké vychytávky, byly to záležitosti, které umí ocenit v prvé řadě někdo, kdo má lidi i na zvedání telefonního sluchátka.

Interiér vozu stále dokáže uchvátit výjimečností použitých materiálů či kvalitou montáže. To druhé jsou podlahové koberečky z jehněčí kůže...

A právě v této oblasti Silver Spur i po jednadvaceti letech vyniká. Nastupte dovnitř, zabouchněte extrémně těžké dveře, uvelebte se v obřích sedačkách, pohodlných jako skoro nic jiného, zanořte nohy do koberečku z jehněčí vlny, zkuste vstřebat záplavu skutečného dřeva všude kolem (dřevěný je tu i kryt kosmetického zrcátka v sluneční cloně, to se vážně nevidí) a pokyňte řidiči, ať vyrazí - a ať na to šlápne.

Koní je „dostatek”, Rolls-Royce tehdy zásadně nezveřejňoval přesný výkon 6,75l V8 pod kapotou, a odhlučnění je tak dokonalé, že Doug DeMuro může šeptat, ale stejně ho na videu slyšíme. Stejně tak je dokonalá jemnost jízdy - to když se o své auto staráte. Nerovnosti cítit prostě nejsou, pneumatiky mají dost vysokou bočnici, odpružení má dost velký zdvih a je dost měkké, takže jedete jako na obláčku.

Dnes vám na dálku změří hladinu oleje kdejaké auto, v 90. letech jste si na to museli koupit Rolls-Royce

Silver Spur nenabízí infotainment nebo palubní telefon, nic takového. Přesto je tu spousta tlačítek, ovšem už nikoliv spousta popisků k nim. Třeba ty na středové konzoli před loketní opěrkou ovládají čtecí lampičky. Pro řidiče jedna lampička a jedno tlačítko. Pro spolujezdce druhá lampička - a druhé tlačítko. To by zas tak divné nebylo, ovšem podobně se ovládají i zrcátka - na to levé tu je jeden knoflík, na to pravé druhý, na přední straně středové loketní opěrky. Oba neoznačené.

Logo Rolls-Royce na středové konzoli by člověk pochopil, ovšem v Silver Spuru to není jen logo, nýbrž tlačítko, které otvírá popelník. A k čemu je tlačítko s olejničkou o kousek níže? Když ho zmáčknete, z palivoměru se stane měrka hladiny oleje, dokud ho zase nepustíte. To abyste nemuseli otvírat kapotu a hledat v kufru hadr, když potřebujete zkontrolovat hladinu oleje.

Speciální hadřík na otírání antény nebo držák dopisů s perem ve tvaru masky chladiče můžete dostat asi jenom k Rollsu

Vadí vám pomalá elektrická okna či sedadla u vašeho staršího auta? Silver Spur s tím problém mít nebude, oboje se pohybuje rychlostí blesku. To abyste se mohli co nejrychleji izolovat od vnějšího světa. A pokud si pak budete chtít vychutnat to nejlepší, co nabídne audiosystém, stačí otevřít přihrádku před spolujezdcem a vytáhnout CD nebo kazetu, na kterých najdete hudbu vybranou speciálně pro to, aby audiosystém procvičila. Nebo chcete, aby se váš řidič zdokonalil? Otevřete uživatelský manuál, kde najdete nabídku kurzů.

Pozoruhodností tu je mnohem víc. Hledáte zámek víka kufru? Je schovaný pod logem, které je třeba vyklopit, ale to není tak neobvyklé. Co neobvyklé je, je to, že logo drží v zavřeném stavu magnet, nikoliv třeba pružina nebo dokonce jeho vlastní váha. Kryty hrdla nádrže jsou dva - jeden odjistíte z interiéru, druhý ručně - ten nese nápis, že máte tankovat bezolovnaté palivo. To abyste omylem nenatankovali špatně. A k vysouvací anténě máte v přihrádce balený ubrousek, abyste ji mohli očistit.

Pro tohle všechno je 21 let starý Rolls-Royce Silver Spur i dnes výjimečným autem, kterému se hned tak něco nevyrovná. Přesto je relativně levné, na více než na Superb se za cenu těch nejzachovalejších kusů nezmůžete. Kup století? Možná, dokud vám nepřistane na stole účet za první větší opravu...

Kompletní galerie snímků a video

Zdroj: Doug DeMuro@Youtube

Marek Bednář