Autoforum

/

Foto: Mecum Auctions, tiskové materiály

O vývoji automobilového světa posledních let to říká mnohé. Od nezdravé evoluce jeho podstaty až po podobně nezdravou mánii obcházející pomalu všechno, co zbylo z jeho lepších časů. Tohle konkrétní auto a jeho prodej jsou v těchto ohledech extrémní příklady každým coulem.

Pravidelně si stýkáme nad tím, jak moc automobilová branže v posledních letech ztratila úctu k takovým entitám, jako jsou preference zákazníků, technická excelence či aspoň logika nebo ekonomická efektivita. Neříkáme, že to je všechno pryč, dosáhnout úspěchu v těchto ohledech se ale pokouší v mantinelech tak úzkých, že ve výsledku zcela míjí terč. S úctou k výše uvedenému by mnohé automobilky nikdy nedospěly k tomu, aby nabízely to, co dnes dominantně nabízí, a nenabízely to, co nenabízí. Takhle postavené na hlavu to je.

Jedním z projevů je ohromný hlad po nejlepších autech dřívějších ér, kdy o zmíněné ještě šlo. A není to tak, že to stejné bylo vždy, nebylo, ani zdaleka. Jsme dost staří na to, abychom pamatovali, jak se vozy jako BMW M3 E30, E36 nebo dokonce i E46 prodávaly za ceny adekvátní roky starým ojetinám. Dnes jsou to dekády staré vozy a ve srovnatelných stavech jsou někdy i o stovky procent dražší. Proč? Protože nepřišlo nic, co by zcela vyplnilo prostor, který byl koncem jejich výroby vytvořen.

Není to ale případ jen těchto a dalších německých ikon, také Japonci značně odkráčeli ze scény více či méně lidových sportovních aut s velkou vervou. Pokud se pak nějaký vůz z doby, kdy tomu bylo jinak, zachoval do dneška v originálním stavu, ideálně s co nejnižším možným nájezdem a jasnou historií, je pomalu vyvažovány zlatem. A vůz na fotkách okolo je toho dokonalým důkazem.

Jde o Toyotu Supra čtvrté generace, která dnes z původních majitelů, snadno stejně obyčejných lidí, kteří si koupili auto klidně i za statisíce, dělá milionáře. A to se stále větší vervou. Dokazuje to výsledek dražby společnosti Mecum Auctions, která se odehrála o uplynulém víkendu v americkém Kissimee. Aukce bíle lakovaného stroje z roku 1998 totiž přinesla nový aukční rekord.

Auto je to vskutku mimořádné, nemá najeto ani 10 tisíc kilometrů a působí tak, jako kdyby před pár týdny opustilo výrobní linku. Vypadá tak zevnějšek, interiér i motorový prostor, kde trůní ten správný třílitrový šestiválec 2JZ doplněný dvěma turbodmychadly. Jde tedy o výkonnější verzi, navíc určenou pro americký trh. Její výkon tak nebyl omezen japonskou gentlemanskou dohodou (280 koní), ale činí plných 325 kobyl.

O přenos tohoto stáda na zadní kola se navíc stará šestistupňový manuál, je to zkrátka ideální verze ve stavu stroje času, který vás vezme přímo do zlatých dob japonských aut. Ale za jakou cenu? Výsledek dražby se vyšplhal na - podržte mi ranní kávu - neskutečných 242 000 dolarů, tedy víc jak 5 milionů Kč. To je naprosto ujeté.

Vůz byl totiž na Floridě zakoupen v roce 1998 za 40 983 dolarů, dnešním kursem asi 850 tisíc Kč, jak dokládá původní americký „window sticker”, který nový majitel dostal spolu s vozem. To znamená, že na autě šlo v rekordně krátkém čase (co to je 27 let a něco k tomu?) vydělat miliony. A za jeho aktuální cenu byste si mohli pořídit klidně několik kusů končící páté generace. Není to ujeté? A nemuselo seto stát, kdyby moderní auta nabízela lidem to, co ta stará. Tohle prostě není pouhé sběratelství čehokoli starého, je to oživlá vzpomínka na lepší časy, bohužel.

Zdroj: 1998 Toyota Supra Turbo@Mecum Auctions

Petr Miler