Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Takové sebereflexi je třeba zatleskat, i když to na podobné soutěže vrhá jen další špatné světlo. Odhaluje to totiž míru změny v uvažování většiny automobilového světa, která v Evropě stále plně nenastala. Ale nastane, je jednoduše nevyhnutelná.

Pokud si někdo stále myslí, že rozmach elektrických aut je dílem reálného technického pokroku, dílem upřímného přesvědčení autorů těchto vozů, že přichází s tím nejlepším, co je dnes možné vyrobit, že je dílem snah co nejlépe uspokojit přání zákazníků, nepochopil pořád nic.

Vůbec nic.

Nabízení stále většího množství elektrických modelů je odrazem vědeckotechnické evoluce, konkurenceschopnosti a snahy uspokojit přání zákazníků asi tolik, jako byl komunismus odrazem demokracie. Na začátku jistě byla nějaká ušlechtilá myšlenka a upřímná snaha přijít s něčím lepším, která si nakonec získala i podporu značné části veřejnosti, to ano. Časem se ale změnila v ryzí ideologii, neboť se rychle ukázala nemožnost zvoleným směrem naplnit původně zamýšlené, někteří se ale proti vůli stále rostoucí většiny rozhodli udržovat původní myšlenku při životě stůj co stůj. A to nejde jinak než za cenu popírání reality, potírání svobodné diskuze na toto téma a potírání svobody volby těch, kteří to všechno platí.

Přesně toho jsme v posledních letech svědky ve světě aut.

Je to v přeneseném smyslu skutečně 1:1, však kolik let už ignorujeme, že nepřišel ani slibovaný průlom v oblasti možností současných baterií, ani slibovaný průlom v oblasti jejich cen, dokonce ignorujeme to, že pro takovou změnu v pohonu aut nemáme ani elektrickou energii, natož pak síť, kterou bychom jí byli schopni rozvést. Popíráme vysoké pořizovací ceny, které zastíráme dotacemi jednoho a umělým zdražováním druhého, popíráme krátkou životnost a z ní vyplývající rychlé poklesy hodnoty, popíráme problémy s použitelností v určitých chvílích (typicky zima), pro určitá využití (typicky dlouhé cestování), či na určitých místech (typicky východ Evropy). Popíráme všechno. A ti, kteří si dovolí zvednout ruku a ukázat na nahého císaře se slovy, že je nahý? Těm sekáme ruce a zacpáváme ústa.

Vůle spotřebitelů pak jako by ani neexistovala, však je směšné, že v zemi, kde se prodá asi 95 % aut s jakýmkoli jiným než elektrickým pohonem, jsou téměř všechna skutečně nová auta jen elektrická. Není to „trochu mimo” nebo „částečně jinak, než by mělo být”, jde o totální obracení reality naruby a zastírání všech signálů, že se to děje, prakticky za cenu jakéhokoli „násilí”. Jakou bídu dostáváme už roky my za to, že reflektujeme jen a pouze to, co jsme se naučili ve školách, co nás naučil život, co nás učí každý den ježdění s auty všeho druhu a reflektujeme také preference asi 95 % zákazníků, pro které primárně něco píšeme, je skoro nepopsatelné. Bylo by to pro vás zřejmě neuvěřitelné.

Takový stav je pochopitelně neudržitelný, tenhle domeček z karet s jednoho dne zhroutí stejně jako komunistický režim pro svou faktickou vnitřní neschopnost fungovat - z popírání reality, dopředného vybírání vítězů a potírání všech, kteří s tím nesouhlasí, nelze žít věčně. Také proto nepodléháme tlakům, odmítáme držet ústa a krok v rozporu s naším přesvědčením a čekáme na to, až se věci vrátí do správných kolejí. Kdy se to stane, nevíme, jinde ve světě už se to ale děje.

Vidět je to i na výsledcích různých anket volících auta roku. Té evropské jsme se mohli jen vysmát, když za vítěze byla zvolena zjevně horkou jehlou ušitá elektrická předražená absurdita, která je mimořádná snad jen tím, že v ní sám výrobce rychle ztratil víru a na poslední chvíli ji osadil také spalovacím pohonem. Ten ale není ničím lepším než čínskou jedna-pětkou, která nakonec ani není o moc levná. Tohle je auto roku? A druhé místo? Zkrácená Škoda Enyaq, která byla nepřesvědčivá už v roce 2020, kdy přišla na trh? O šest let později to má v přeprané formě být to nej? Ale no tak.

Je to směšné, je to ideologická volba, je to jako zvolit za vítěze nějaké miss chlapa. Což se mimochodem také děje, také z ideologických důvodů, jen trochu jiných.

Pikantní v tomto kontextu je, že jinde už jsou z toho venku. V USA se z této přetvářky dostali a za auta roku zvolili jen a pouze vozy se spalovacími motory a v oficiálním komentáři k výsledkům dokonce padají slova o „slepé elektrické uličce” a „lekci pro celý automobilový průmysl”. Je to jen návrat k realitě, jen konec poklonkování v atmosféře strachu, je to zatraceně významný signál. Jde zajít ještě dál? Jde. A to budete koukat, co se stalo.

Ještě před vyhlášením letošních výsledků amerického auta roku se kolegové z Autoblogu obrátili s dotazy na prezidenta NACTOY Jeffa Gilberta a stalo se něco, co nepamatujeme z žádného momentu historie těchto anket. Jednou z klíčových otázek totiž bylo, zda po dvou desetiletích v čele ankety lituje nějaké volby, přál by si nějaký moment vrátit a svůj hlas přehodnotit. A Gilbert bez dlouhého přemýšlení odpověděl kladně.

Už to je unikum, podobní porotci jen v extrémním záchvatu sebereflexe přiznají, že něco nekonkrétního se později ukázalo být nešťastnou volbou, stojí si ale zatím, že v daný moment, za daných okolností apod. volili správně. Gilbert jde o několik úrovní dál, když řekl, že ano a „ani se nemusíte vracet o dvě desetiletí zpět, stačí se vrátit o jeden rok”.

Jedním z vítězů v roce 2025 totiž stal Volkswagen ID. Buzz, další absurdní a předražené auto, tentokrát elektrická dodávka od pohledu neschopná na trhu samostatně uspět. A právě v jejím případě Gilbert zpětně odhaluje, že to byla „podřadná volba”. Porota prostě v nastalé atmosféře vybrala „fancy” elektrické auto stejně jako jsou v Evropě jen a pouze elektrická auta na čelních příčkách volena ještě dnes.

„Žádné vozidlo za posledních deset let neuchvátilo představivost a zároveň nepřeneslo minulost do budoucnosti lépe než Volkswagen ID. Buzz. Je to nápaditý design Volkswagenu, která znovu přetrvá navěky,” stálo v oficiálním komentáři k loňským výsledkům. To zní jako něco úžasného.. Auto se ale na trhu ukázalo být přesně tak nesmyslné a předražené, jakým od začátku bylo. A americké zastoupení Volkswagenu jej pro letošek stáhlo z trhu, skoro nikdo jej nekupuje. Nedávné vzepětí prodejů bylo pak dáno jen snahou co nejrychleji rozprodat skladové zásoby.

Gilbert nyní uznává, že už to dostává předané ocenění do špatného světla. Dalším problémem jsou mizerná hodnocení v anketách spolehlivosti - auto je nekonkurenceschopné a nekvalitní stejně jako většina VW ID za poslední roky. „Pokud se podíváte na Severoamerický užitkový vůz roku, byl to VW ID. Buzz, což bylo zábavné vozidlo na řízení. Ale už jen fakt, že ho Volkswagen letos stáhl z trhu... Myslím, že kdyby porotci věděli, jaké budou prodeje tohoto vozidla, možná by se rozhodli jinak,” uvedl dále Gilbert.

Je to skutečně extrémní, nevídaný obrat, kdy novináři najednou nejenže nevolí ideologicky, ale dokonce se aspoň takto pokouší odvolat své předchozí ideologické volby. Je to součást nezbytné katarze, kterou celý obor zahleděný jen sám do sebe musí projít. Můžeme závidět, že v USA už jsou o krok dál zase si chvíli nehrají na bohy, ale přijdeme na to i zde, nebojte. Realita je jen jedna a její vnímání se s ní nutně dříve nebo později srovná.

Zdroj: Autoblog

Petr Miler