Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Stav francouzského závodníka zůstává devět měsíců po nehodě neměnný. Bianchi starší tak každý den popisuje jako „mučení“.

Od loňské říjnové nehody Julese Bianchiho v průběhu Velké ceny Japonska na okruhu Suzuka uplynulo již devět měsíců. Stav pětadvacetiletého pilota se však od té doby bohužel nezměnil, i když ještě loni opustil jednotku intenzivní péče. Jeho otec Philippe je tak stále „méně optimistický“ v nadějích, že se mladý Francouz probere. Svůj stav přitom popisuje jako „každodenní mučení“, neboť neustále čeká na zprávu o zlepšení stavu. Její příchod je však dle něj aktuálně již víceméně „nemožný“.

„Někdy mám pocit, že se zblázním. Je to horší, než kdyby umřel, protože nemám tu moc mu pomoci. Obecně má pokrok přijít do půl roku, ale už je to devět měsíců a Jules se ještě neprobral a dokonce ani nejeví žádný značný pokrok. Je proto opravdu těžké každé ráno vstávat s vědomím, že váš syn už nemusí být naživu. Zvláště, když je tomu tak každý den. Momentálně jsem tak méně optimistický než dva tři měsíce po nehodě, kdy jsem doufal ve zlepšení stavu.“

To rozhodně nejsou dobré zprávy a především záviděníhodná situace. Bianchi starší navíc dodává, že sice občas má pocit, jako kdyby Jules tisknul ruce, nicméně vzápětí přiznává, že „v takové situaci se upnete na cokoliv“. Je tak vskutku sporné, zda onen pohyb vůbec může cokoliv znamenat. Spíše bychom tak prý měli počítat s nejhorším, což by pro jeho syna mohlo být i vykoupením.

„Když se stala nehoda Michaelu Schumacherovi, bavili jsme se o tom, co by se stalo, kdyby byl podobnému neštěstí vystaven on. Život by v takové chvíli pro něj byl nadmíru obtížný, i kdyby nakonec jediným následkem byla ztráta schopnosti řídit závodní vozy. Nicméně on je nyní ve stavu, kvůli kterému by po probuzení měl těch následků mnohem více, a ty by navíc byly mnohem horší.“

Momentálně se tedy zdá, že myslet můžeme skutečně na nejhorší. I nadále se tedy ukazuje, že ač bezpečnost ve světě Formule 1 ušla v posledních letech opravdu pořádný kus cesty, zubatá s kosou je přítomna na každém závodě, byť se momentálně ukrývá za na první pohled neproniknutelnou hradbou bariér, mantinelů a pneumatik.

Bianchiho kariéra přitom byla takto násilně přervána de facto v jejím zárodku, francouzský závodník měl totiž na svém kontě 34 závodů za tým Marussia. Během nich získal stáji dva body za deváté místo při Velké ceně Monaka v roce 2014, což byl shodou okolností jediný příděl, jaký kdy Rusové v průběhu své účasti v šampionátu získali.

Momentálně tedy nezbývá nic jiného než doufat v zázrak, nic jiného již mladému závodníkovi nejspíše nepomůže. Bianchi starší pak dodává, že je nadmíru vděčný za veškerou podporu fanoušků a médií. „Omlouvám se, že nedokážeme všem odpovědět. Nicméně vaše přání nám dodávají sílu a jsem si jistý, že ji dodávají i Julesovi.“

My pak jen závěrem zmíníme novinku, jež se týká zmiňovaného Schumachera. Ten měl podle mnohých médií již začít mluvit. Jeho manželka Corinna však dané tvrzení označila za výmysl, který má jen falešně povzbudit fanoušky. Tři německé noviny a časopisy dokonce poslala k soudu, který jí dal za pravdu a zprávy označil za spekulativní.

Ač je tedy sedminásobný šampion na tom rozhodně lépe než Bianchi, nejspíše i v jeho případě bychom mohli použít frázi týkající se každodenního mučení. V jeho případě ale naštěstí existuje naděje, že skutečně časem začne mluvit a možná jednou usedne i za volant, třebaže ne Formule 1. Taková chvíle ale hned tak nepřijde.

Petr Prokopec