Autoforum

/

Foto: R. Weinmann Sport- und Tourenwagen, publikováno se souhlasem

Na trhu s auty si dnes jako zákazník nutně musíte připadat jako blbec, pokud nekupujete u pár značek pro vyvolené. Specifická přání se neplní a dojde-li na zákaz spalovacích motorů, pak už se nebudou plnit ani ta elementární. Nedostatek aut vše jen eskaluje, není to přitom tak dávno, co vše bývalo jinak. Hodně jinak.

Povím vám pohádku o volném trhu. Je to místo, kde je zákazník pánem, kde jeho vůle rozhoduje o všem, kde se nespočet nabízejících předhání v tom, aby co nejlépe a nejlevněji splnili jeho přání. Existují oblasti ve kterých si těchto pocitů ještě užijete, automobilový svět už mezi ně ale dávno nepatří.

V období přibližně před 15 až 20 léty začal být evropský automobilový trh sešněrováván takovými omezeními, že přání zákazníků začala být druhotná. Automobilky začalo zajímat v prvé řadě něco, čemu se hezky nečesky začalo říkat „compliance”, čímž je míněno něco jako vyhovění (normám všeho druhu). Také se to dá ale (v tomto případě významově mnohem přesněji) přeložit jako servilita. Automobilky neprotestovaly a plnily. A oněch nařízení, omezení a zákazů začalo být tolik, že když jste tímto sítem prolili kýbl produktů, které by lidé chtěli, mnoho z nich nezůstalo.

Tou dobou z nabídek výrobců začala mizet spousta věcí, které nebyly zajímavé pro masové publikum, popř. se nich začaly dostávat věci, o které nikdo nestál. Někdy přímo proto, že byly zakázané nebo nařízené, jindy nepřímo kvůli tomu, že „tlak na povinnosti” začal být pro automobilky příliš drahý. A aby udržely ceny na konkurenceschopné úrovni (protože na konci pořád stojí zákazník, který za něco musí dát své peníze), vyškrtávaly prvky, které neměly masový zásah a jejich prodej nebyl dostatečně efektivní.

Příkladů bychom na tomto místě mohli vyjmenovat 100, ale za jeden z každé strany. Je absurdní, že z nabídek téměř zcela zmizely motory bez přeplňování, jakkoli jsou pro řadu specifických využití jednoznačně lepším a dokonce i levnějším řešením. Ale nevyhověly normám. A je ještě absurdnější, že třeba všechna Ferrari dostala systém start-stop, jehož přínos je krajně rozporuplný i u obyčejných aut. U zřídka využívaných supersportů jde o dokonalý nesmysl, ale jen tak lépe vyhověly normám.

Tímhle ale vše jen začalo, dnes jsme úplně jinde. A pro racionálního člověka je tragikomické, že se zcela vážně bavíme o tom, kdy budou úředně zakázaná spalovací auta a nepřímo nařízeny elektromobily, i když je naprostá většina lidí odmítá i v Německu. Natož pak u nás. Můžete si zkrátka vybrat jen to, co je vám dovoleno si vybrat a toho je stále méně. A skoro mám tendenci si konspiračně myslet, že současný nedostatek aut výrobcům vlastně vyhovuje, protože snadno prodají skoro cokoli i za vysoké ceny. Byl jsem přítomen jedné letošní koupi nového auta a zákazníka je mi snad až líto. Ač kupoval vůz za miliony korun, byl nakonec po měsících odkladů dodání postaven před rozhodnutí, že si může koupit auto tak jak se jej „povedlo vyrobit” (tedy bez několika vytoužených prvků), nebo ho nemusí brát vůbec. Lidí v řadě za ním je dost... Má úcta.

Že vše může fungovat úplně jinak, nemusí jen v teoretické rovině připomínat učebnice ekonomie, není to zase tak vzdálená realita. Svět se v 90. letech minulého století až do přelomu milénia dostal do jakési vzácné konjunktury svobodomyslnosti a i ve světě aut bylo možné skoro cokoli. Jen si vzpomeňte, co se tehdy všechno dalo koupit - velké silné Opely s motorem V6 a zadním pohonem vedle sportovních kupé Renaultu, prťavých hot hatchů Citroënu, kabrioletů Peugeotu, motory V10 nebo V12 TDI, osmiválcové Volkswageny... Spojení „skoro cokoli” je pomalu slabé vyjádření.

Z těch dob pochází i auto na fotkách níže. Byly to chvíle, kdy koncernu VW vládl Ferdinand Piëch a bylo normou zaplňovat nabídkou každého modelu všechny myslitelné mezírky na trhu. Golf (tehdy čtvrté generace) v tom - už vzhledem ke svému zásahu - musel být nejlepší. Je dnes až neuvěřitelné, co si tehdy šlo v útrobách tohoto modelu pořídit. Čtyřválce, pětiválce, šestiválce, atmosféry, turba, předokolky, zadokolky, manuály, automaty, DSG... To všechno s karoseriemi 3D, 5D, kombi a v různých kombinacích. Bylo toho neskutečně mnoho, současným účetním VW by vstávaly vlasy hrůzou.

Jednou z rarit té doby byl benzinový pětiválec o objemu 2,3 litru, který byl obchodně označený trochu nepřesně V5. Existoval ve dvou verzích - ta starší měla jednu vačkovou hřídel a dávala 150 koní a 205 Nm, ta novější dostala dvě vačkové hřídele a vydolovala ze sebe 170 koní a 220 Nm. Obě jsou hodně vzácné, z pochopitelných důvodů - byly ve srovnání se čtyřválci dost drahé a jejich výkonové parametry přes řadu výhod nebyly zase tak výjimečné.

Ale koho to tehdy zajímalo? Pětiválce měly své zákazníky, VW je chtěl, a tak i tohle auto nabídl. Pokud dnes chcete zajímavou a výjimečnou verzi jinak obyčejného a nudného auta, jisté obraz éry, která byla a hned tak se znovu nevrátí, právě Golf V5 by mohl být tou správnou volbou. Jeho motor byl totiž první vidlicový, resp. skoro-vidlicový pětiválec na světě a pokud se nepleteme, je dodnes jediný. A pokud se vám podaří narazit na verzi s manuálem (k dispozici byla i čtyřkolka) v dobrém stavu, stojí před vámi skoro jednorožec.

Vůz, který máme dnes před sebou, přesně takový jednorožec je, třebaže pohon všech kol 4Motion nemá. Má tedy motor 2,3 VR5 o 150 koních, k tomu spojený s manuální převodovkou. A je přes 72 tisíc ujetých km (což samozřejmě není mnoho, ale také to není nic) v moc pěkném stavu. Není bez chybičky, od roku 1998 měl ale jen dva majitele, kteří se o něj zjevně dobře starali. Vidíme pár menších kosmetických chyb, většinu ale odstraní pořádný detailing či koupení náhradních dílů (jako plastové madlo dveří, které někdo odřel snad prstenem).

Není to verze GTI, což auto činí ještě zajímavějším. GTI měl totiž tehdy několik různých motorů od 1,8 T po VR6 a byl spojen s pohonem předních kol, což je u verzí V5 obvyklejší varianta. Prodávající dále hovoří o perfektně zdokumentované historii a kompletní dobové dokumentaci. A uvážíme-li, jakou vzácnost tu máme, auto to snad není ani drahé.

Přijde na 7 500 Eur, tedy asi 185 tisíc korun, a k mání je německém Rottweilu (pozor na psy...). Jistě, 24 let starý Golf s podivným motorem není pro každého, ovšem fajnšmekr se zálibou v Golfu IV mu přijde na chuť velmi snadno. Právě ten motor za to stojí - dnes člověk obtížně chápe už to, že před dvěma dekádami bylo možné, aby Golf měl pod kapotou tolik různých motorů s podobnými výkony. I tím byl zajímavý, dnes můžete mít tří- nebo čtyřválec s turbem a na shledanou. A brzy možná už jen to na shledanou...

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler